Polovina duševních nemocí propuká před 15. narozeninami, tři čtvrtiny před těmi 18. – o kterých mluvíme?
Přesné věkové rozhraní pro konkrétní duševní onemocnění není. Dle světové literatury se dá předpokládat, že ve věkovém rozhraní 6–13 jsou nejčastěji sledována duševní onemocnění týkající se separační úzkosti (tedy dítě pociťuje úzkost, když není s rodičem), poruchy autistického spektra, poruchy pozornosti a hyperaktivity. Ve věku 15 let nejvíce u dívek počínají duševní onemocnění spjatá se stravováním, jako jsou například anorexie a bulimie. Obecně ve věku 10–15 let se může u dospívajících sledovat navýšení výskytu deprese a úzkosti, které se pak postupně zvyšuje až do středního věku. Ve věku 16–18 let pak také mohou začít poruchy užívání návykových látek a alkoholu, tato věková hranice se mění dle kultury a země. Duševní onemocnění, jako jsou schizofrenie či psychóza, se často začnou rozvíjet ve věku 15–17.
Duševní onemocnění může nastat u dětí počínaje velice nízkým věkem, je mylné domnívat se, že duševní onemocnění je věc dospělých. Sebevražda je čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí mezi 15–19letými. Důsledky nedostatečného řešení problémů v oblasti duševního zdraví dětí a dospívajících se mohou rozšiřovat až do dospělosti, poškozují tak fyzické i duševní zdraví a omezují možnosti vést plnohodnotný život v dospělosti.
V souvislosti s pandemií se mluví o nárůstu počtu duševních problémů u dětí a mladistvých – je to přirozená reakce na těžkou situaci nebo se urychlily problémy dětí nějak predisponovaných?
Nárůst počtu duševních problémů nastal jak u dětí, tak u dospělých, dá se předpokládat, že jde o normální reakci na stres. V NÚDZ jsme provedli výzkum, v rámci kterého jsme udělali rozhovory s dětmi 7. třídy. Ptali jsme se jich na dopady pandemie na jejich běžný život či na to, jaké obavy nebo emoce zažívaly. Děti hovořily o smutku z nedostatečného kontaktu s kamarády v rámci školy i o úzkostech spjatých s navýšením úkolů ze školy a nároků na samostatné dodělání práce do školy. Některé děti také měly obavy o své rodinné příslušníky v souvislosti s nákazou covid-19. Avšak některé děti také mluvily o tom, jak díky pandemii začaly více chodit ven nebo si našly nový koníček, což poukazuje na možné pozitivní dopady pandemie. Zajisté je možné mluvit o významném nárůstu stresorů na úrovni duševního zdraví v dětské populaci. Dlouhodobé dopady pandemie však bohužel zatím neznáme.
Jak funguje projekt zapojení škol do vzdělávání v oblasti psychohygieny Všech pět pohromadě? Jsou už k dispozici nějaká data?
Cílem Všech pět pohromadě je podporovat pozitivní duševní zdraví skrze sociálně emoční učení a duševní gramotnost. Program je vyvinut tak, aby v průběhu 20 lekcí rozvíjel komplexní dovednosti žáků pod vedením vyškoleného pedagoga vybaveného podrobným manuálem. Všechny lekce jsou podrobně rozepsané a usnadňují předávání znalostí a dovedností pro zvládání emocí a stresu, podporují zdravou komunikaci, zvládání konfliktních a náročných situací, budování zdravých vztahů či včasnou identifikaci a řešení případných psychických potíží. Obsah je vytvořen s ohledem na vývojové potřeby žáků ve věku 11–13 let a je předáván skrze zážitkové a vzdělávací aktivity a diskuze, kterými je pedagog provádí jako jejich průvodce a vzor.
Data k projektu zatím ještě nejsou k dispozici, momentálně jsme v prvním roce sběru dat, která budeme sbírat ještě další rok. Data jsou sbírána v 66 školách v ČR. Momentálně také pilotujeme verzi programu Všech pět pohromadě v Gruzii, tímto způsobem se snažíme rozšířit naše znalosti a podpořit vzdělávání v oblasti duševního zdraví v jiných zemích.
Napadá mě také, zda je důležité školy zapojit i proto, že právě dění ve škole problémy zhoršuje, spouští… Je to tak? Je cílem i upozornit učitele, aby situaci nepodceňovali?
Zatímco někteří žáci zvládají stresory sami, jiní potřebují například podporu své rodiny. Čas od času mohou žáci pociťovat větší psychický stres (projevem mohou být např. negativní emoce, rušivé myšlenky, poruchy chování, potíže se spánkem). Určitá míra psychického stresu je normální, ale každý ji zvládá jiným způsobem a různě dlouhou dobu. Školy jsou ideální platformou pro univerzální intervence zaměřené na zlepšení duševního zdraví dětí a dospívajících díky optimální proveditelnosti, efektivitě nákladů, škálovatelnosti a spravedlnosti. Škola tak představuje ideální prostředí pro podporu programů zaměřených na duševní gramotnost, kde lze neomezeně učit o zdravých vztazích, komunikaci, zvládání a řešení konfliktů či mechanismech vyrovnávání se se stresem. Učitelé ve školách hrají při realizaci takových programů zásadní roli tím, že ve třídách budují a udržují zdravé a důvěrné prostředí. Programy, které se zaměřují na duševní zdraví a wellbeing, jsou přínosné nejen pro žáky, ale také pro učitele. Učitelé se tak mohou chránit před vyhořením tím, že rozvíjejí a udržují zdravé vztahy se svými žáky, zvládají chování žáků ve třídě a jsou pozitivním vzorem pro své žáky a zároveň regulují své vlastní emoce a pečují o sebe, aby zabránili vyhoření.
Zdroj: Všech pět pohromadě
