S nákupním košíkem po Evropě
1.) Španělsko
Supermarkety ve Španělsku mě jako rodinného zásobovače většinou dost potěšily, zejména ty větší. Nabídka zeleniny a ovoce, pro naši posádku klíčových, bývala skvělá, pestrá, za příjemné až velmi nízké ceny. A to jsme odjížděli v půlce června, tedy v teprve nastupující hlavní sezoně. Kupříkladu výběr rajčat byl famózní, od klasických keříkových, třešňových, přes výběrová San Marzano nebo zelená a černá typu kumato. Střídali jsme je na talíři všechna, pokaždé jsem si ale odnášela i pár kilo na první pohled těch nejméně vzhledných – výborných obrovských salátových, jejichž chuť a vůni cítíme ještě teď. V jedné z oblastí, kde se rajčata pěstují a rozváží po celé Evropě, jsme se byli také podívat. Mnohokrát jsem slyšela tvrzení o sklenících, tak nikoli – jsou to fóliovníky, a to ještě ne zcela uzavřené, z částečně prodyšného materiálu jakožto prevence proti plísním. Zabírají obrovská území v nížinách, pravda dosti nevzhledná, dle tvrzení astronautů viditelná i z vesmíru. Ani okolí nepůsobí zrovna lákavě, pracují zde totiž často přistěhovalci, kteří bydlí v přilehlých improvizovaných slumech. Obávám se, že z původně dočasných přístřešků pro nájemní pracovníky se stává trvalé bydliště. Množství upevněných plechů, přibitých prken a hadrů nacpaných ve škvírách napovídá, že zde přečkávají i zimu. Odhady úřadů říkají, že imigranti tu tvoří nejméně polovinu pracovní síly a zdejší zeleninový byznys tak funguje z valné části právě díky nim. A bude zřejmě důvodem, proč je v tichosti tolerováno, že většina je zde ilegálně, bez dokladů či pracovního povolení. Tolik trochu nemilé reality. Nákupy i zážitek v jednom nabízí návštěva tržnice. Živější než ty španělské jsme potkali asi jen v Turecku. Výhodou těch jihoevropských je, že vás nikdo netahá za rukáv, abyste koupili zrovna jeho zboží, a cena se nedohaduje nekonečným smlouváním. A protože čerstvá ryba je čerstvá ryba a je třeba jednat rychle, možná se stane i vám, že toho nejluxusnějšího tuňáka v životě budete restovat a degustovat v autě na přístavním parkovišti.
2.) Německo
Zatím jsem navštívila dvacet pět zemí. A nejlépe se mi nakupuje paradoxně hned za hranicemi, u našeho západního souseda. Německé obchody jsou pro mě přehledné, pestré, pohodlné. (Podotýkám, že v Primarku – o němž jsem slyšela mnoho historek o přehrabaných haldách oblečení a takřka bojových situacích ve snaze získat onen superlevný kousek oblečení – jsem nebyla.) Co je naprosto fascinující, je nabídka bioovoce a biozeleniny, za téměř stejné ceny jako plody konvenčního původu. Jak bych to doma ocenila! Ve prospěch tohoto faktu hraje samozřejmě kupní síla, velikost tamního trhu, ale i zájem lidí o své vlastní zdraví. Spořádanost a až robotické dodržování pravidel ostatně představuje nejznámější klišé o německé národní povaze. V praxi je třeba uznat, že na něj člověk naráží dennodenně. Služby poskytují perfektní servis, obsluha v kavárnách a obchodech je tak milá, že na ni asi občas hledím jako na svatý obrázek a mám chuť prodavačku obejmout. Na druhou stranu, pokud špatně (rozumějte o centimetr) zaparkujete nebo si na procházce městem necháte na novém batohu cedulku z obchodu, někdo vás na to mile, ale velmi důrazně upozorní. A to dřív než napočítáte do deseti. Také o německé spořivosti se toho už navyprávělo. Pomluvy, říkali jsme si. Jenže, potom strávíte čas v několika západoněmeckých rekreačních oblastech v době řádícího koronaviru. V kavárnách mají stoly náležitý odstup, před objednávkou musíte vyplnit formulář s kontaktními údaji v případě rizikového kontaktu, do obchodu jen s rouškou a dezinfikovat ruce u vchodu. Ale když chcete platit – najednou jde covid stranou. Poplatky za platby kartou se živnostníkům nechce platit, a tak naše statistika byla neúprosná – v deseti z deseti pohostinství a obchůdků jsme slyšeli: „Pouze hotovost!“ (Nezahrnuje velké supermarkety.) Nelze nevzpomenout, že ve Španělsku bylo možné kartou zaplatit i v té nejmenší vesničce dvě housky. Ja, ja.
3.) Švédsko
Země sobů a losů, jezer a zálivů, borůvek a brusinek. Země, kde můžete být snadno sami i v plné turistické sezoně. Země, kde na severu poznáte polární den s ostrým zářícím půlnočním sluncem. Švédsko si naše srdce získalo rychle a nakonec jsme zde strávili šest týdnů. A tak nebudu dlouho rozebírat Achillovu patu této skandinávské země ve svých očích a vyjádřím se stručně. Supermarkety zde nejsou hezké, ovoce a zelenina skoro k pláči, a pokud nemilujete polotovary, ani ostatní nabídka vás moc nepotěší. Nebýt nejmenovaného německého řetězce, který se vyskytuje alespoň v jižní polovině země, měla bych asi brzy nákupně-kuchtící depku. Ostatně, všeříkající historka na konec. Náš malý Junior, kdesi na severu ve švédském Laponsku, vyskočil v šest ráno na posteli a s ještě přivřenýma očima hulákal: „Mám nápad, maminko! Musíme najít salát! A okurku a hrášek a rajčata!“ Kdo hledá, prý najde, ale tentokrát nevím, nevím.
Tak zase příště!
Adamova velká cesta
Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu sledujte na Instagramu či Facebooku.
