Lada Nosková
Nutriční terapeutka s dvacetiletou praxí, zakladatelka poradny Diet Plan a online výživové poradny MyDiet.cz, autorka moderních kuchařek Štěstí na talíři a Vyladěno na talíři. Více na www.ladanoskova.cz.
Čím by měl člověk začít, pokud chce zhubnout?
Nastavit si plán a jít na to postupnými kroky a změnami. Na začátku je užitečné vzít si tužku a papír a zamyslet se nad tím, co dělám špatně. Lidé obecně hůře pijí, moc se nehýbou, jedí málo zeleniny, stravují se nepravidelně. Je vhodné si tyto body odstupňovat od těch nejjednodušších. Co mohu udělat hned, co mě bude stát nejméně úsilí? A za druhé je třeba mít konkrétní plán. Říct si, chci zlepšit pitný režim, nestačí. Konkrétní je koupit si krásný nový džbán, který si postavím na pracovní stůl v kanceláři a budu si hlídat, že do oběda bude prázdný. Dobře také funguje mít nějakého parťáka, se kterým se společně můžeme hecovat a podporovat. Navíc se můžete střídat ve vaření a jídla si i sdílet.
Jaké nejčastější chyby lidé při hubnutí dělají?
Tou nejzásadnější chybou je chtít výsledky rychle a hned. Přitom zdravé hubnutí je půl až tři čtvrtě kilogramu za týden. Lidé bohužel stále hledají zkratky a jednoduché diety, které je nebudou stát žádný čas a námahu. Lupnu si nějaký sáček, koktejl, nějakou jednoduchou berličku a všechno se stane samo. Jenže tyto diety, keto diety a různé další přípravky v pytlíčkách, nejsou udržitelné na celý život. Je jen otázkou času, kdy člověk s takovou dietou sekne a rád se vrátí ke své původní stravě – většinou té, která ho k nadváze dovedla, a výsledek je pak vlastně nula. Další chybou je, že se lidé nezajímají o to, co opravdu jedí a nečtou etikety. Hlavně mít rychle nakoupeno bez ohledu na nutriční stránku. Důvěřují potravinovému průmyslu namísto vlastní zodpovědnosti za to, co mají na talíři. Obecně nám chybí nutriční a kalorická gramotnost.
Čeho by si tedy lidé měli při nákupu všímat?
Pro laika to může být těžké. Pro začátek je fajn si přečíst složení, a když vidím, že tam je přidaný cukr, palmový olej, spousta éček, už to může být alarmující. A ne vždy je potřeba si takový výrobek kupovat, mohu si najít přirozenější alternativu. Buď si mohu koupit vločky, kde je na obale uvedeno 100% ovesné vločky, do kterých nikdo nic nepřidal, nebo si mohu koupit instantní kaši, která je také z těch vloček, ale ve složení už vidím, že k vločkám je přidán cukr, aroma, dochucovadlo, konzervační látky. A mohu si rozmyslet, zda si to koupit chci, protože i z těch obyčejných vloček si doma připravíte fantastickou kaši.
Myslíte, že je problémem i určitá lenost, pohodlnost?
Spousta klientů se vymlouvá na to, že nemají čas si tyto věci hlídat nebo že nemají čas si chystat jídla do krabiček do práce. Těžko říct. Myslím si, že když je důvod, proč to udělat - jsem vážně nespokojená, mám dvacet kilo nadváhy, zdravotní problémy, necítím se dobře - tak si ten čas najdu. A pak jsou lidé, kteří asi ještě nedošli do toho stádia, kdy mají to silné ‚proč’, a proto mají výmluvy. Možná se jim to také může zdát složité, zbytečně to komplikují. Přitom stačí hodit do krabičky plátek žitného chleba, půlku balíčku tvrdého sýra, pár plátků šunky a kelímek rajčátek. Nic na tom není. Chybí jim ta praxe a zručnost udělat si svačinu v pár minutách.
Dovedu si představit, že se někdo bojí, že si bude chystat jídlo jen sám pro sebe. Jak pro nový styl stravování nadchnout i rodinu?
Základ je, aby si klienti, kteří se mnou hubnou, opravdu pochutnali. Většinou, když se řekne dieta, všichni si představí rýži, maso, brokolici na vodě, fuj. A to je základní kámen úrazu. Pokud ta jídla nebudou chutná, nebudou zajímavá i barevně, nebudou mít zajímavé ingredience, vůbec není cesta k tomu, abych na tento styl stravování přesvědčila rodinu. Proto dávám lidem recepty, kde si mohou v klidu dát kousek parmazánu či prosciuitta, nějaký tučnější sýr. Mohou si udělat kuřecí plátek zabalený ve slanince. Proč ne? Stejně tak se dá ozdravit bábovka, koláč. A nemusím to vůbec prezentovat jako zdravější. Zkrátka mám třeba nový recept od kolegyně z práce. Cílem je pochutnat si. Pak vůbec nemusím přemýšlet o jiných jídlech.
Osobně mám pocit, že lidé to mají nastaveno tak, že jsou ochotní změnit stravovací návyky kvůli hubnutí, ale zdravotní stránka věci, prevence nemocí do budoucna, nebo pouhé „cítit se dobře“ jako motivace příliš nefungují.
Je to tak, bohužel. Většina lidí, kteří se ke mně dostaví, přijdou primárně s cílem zhubnout. A to, že ozdraví jídelníček a budou mít lepší krevní hodnoty, sníží se jim cholesterol, budou mít stabilnější hladinu cukru v krvi, budou mít spoustu energie, budou vitálnější, to vůbec neberou v úvahu. Strava může být přitom prevencí řady onemocnění. Zvláště když je v rodině vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a oni by se třeba vůbec do takového stavu nemuseli dopracovat. Jenže ty lidi to netrápí, vysoký cholesterol není vidět, nebolí. Snažím se vysvětlovat, že pokud svůj životní styl opravdu ozdraví dlouhodobě, kila spadnou automaticky a bude to spíš vedlejší efekt.
Mají lidé strach, že když budou chtít hubnout nebo se jen stravovat ‚zdravě’, už si nikdy nepochutnají třeba na smaženém řízku?
Vždy klientům říkám, že není důležité, co jedí jednou za dva měsíce, ale co jedí každý jeden den. Oslavy, party, plesy, svatby, to patří k životu, chceme to zažívat a je zbytečné si nad tím lámat hlavu. Jednou za čas si dát nějakou nepříliš zdravou klobásu, svíčkovou, řízek, z toho se fakt nestřílí. Tedy za předpokladu, že to vše bude obklopeno ostatními dny, které budou vyvážené, s velkým objemem zeleniny a ovoce.
Setkáváte se s tím, že lidé jedí málo?
To je podle mě jedna ze zásadních chyb, kterých se ženy dopouštějí. Ve snaze zhubnout své porce zmenšují a zmenšují, až si chuděry dají k obědu jen salát a pak se diví, že mají hlad a chutě na sladké. Často jsou na polovině nebo dvou třetinách denního příjmu. Na jednu stranu to chápu, ony přeci chtějí zhubnout, takže musí jíst méně, ale bohužel od určitého věku náš metabolismus takhle nefunguje. Naopak, čím budou jíst méně, tím budou více bojovat s hladem, chutěmi a časem se přejedí. Lidé, kterým udělám jídelníček na míru, jsou často překvapeni, že budou jíst mnohem více než kdykoliv předtím. A tím pádem jdou kila dolů.
Jednu dobu velice fungovala obava ze sacharidů. Přetrvává tento trend?
Ještě stále. Masírka low carb je velmi intenzivní a souvisí to právě i s onou touhou po rychlých výsledcích. Je fakt, že když osekám sacharidy, nebudu jíst žádné přílohy a pečivo, velmi rychle zhubnu. Ale nikdo už neřeší, co bude potom. Protože dříve nebo později se k těm sacharidům budete chtít vrátit. Nejspíš máte doma rodinu, chcete vařit normální jídlo, a rýže a brambory nebo bábovka k tomu patří. Nehledě na to, že pokud máte malé děti a uděláte třeba lívance, musíte se připravit na to, že se budou ptát, maminko, ty si nedáš s námi? A budete se muset vymlouvat, že to nemůžete nebo nechcete jíst, že chcete zhubnout, nechcete být tlustá. To je další důležitý efekt: pokud máte doma holčičky, tyto návyky jim podvědomě podsouváte a velmi slušně jim zaděláváte na pozdější poruchy příjmu potravy.
Je dobře, že o tom mluvíte, protože na jedné straně tu máme nárůst nadváhy a obezity u dětí, ale na té druhé si lze všimnout i nárůstu poruch příjmů potravy.
Ta děvčátka se pozorují, pořád se porovnávají, samozřejmě obrovskou roli hrají sociální sítě. Známé herečky, zpěvačky, sype se to na ně z každé strany a ony dříve nebo později také svoji postavu začnou řešit a první, po čem sáhnou, budou tyto rádoby snadné cesty, které budu třeba podvědomě znát od své mámy.
Jak se tomu vyvarovat?
Je vhodné dětem už odmala vnuknout myšlenku zdravé stravy. Že u každého jídla má být nějaký podíl zeleniny, nějaká bílkovina, že rýže i brambory jsou v pořádku. A pak vůbec nemusí na nějaké hubnutí ani dojít. Ale pokud budeme dětem nabízet páté přes deváté, sladkosti a nehodnotnou stravu typu pizza, dříve nebo později nějaké to kilo navíc také budou řešit.
To může vlastně být další velká motivace, proč jídelníček doma ozdravit. Děti se učí nápodobou a návyky z domova si pak odnáší do svého dospělého života.
Přesně tak. Pokud ani rodiče zeleninu nejedí a jablko znají jenom z krabice od džusu, je to problém. Kde jinde se to děti mají naučit, než příkladem u rodičů?
Máte nějakou vychytávku pro děti, jejichž rodiče nechtějí jíst zeleninu?
Já většinou kupuji takový základ pořád dokola, mrkev, řapíkatý celer, papriky, rajčata, okurky. Většina lidí přijde domů a zeleninu strčí do spodního šuplíku v lednici, kde čeká na své využití. Jenomže když přijde hlad nebo na něco chuť, je rychleji po ruce spousta jiných věcí. Sušenku nemusím čistit, omývat, krájet. Prostě si ji rozbalím, rovnou sním a hlad je zažehnán. Doporučuji po příchodu z nákupu věnovat dvacet minut navíc právě přípravě zeleniny – vše očistit, zbavit natě, oloupat, rozkrájet papriky, vybrat jadřince, omýt rajčata, očistit řapíkatý celer a všechno dát do krabičky, kde to bude ihned ke spotřebě. Najednou zjistíte, kolik zeleniny navíc dokáže vaše rodina spotřebovat.
Ptám se i z osobních důvodů, protože moje tříletá holčička, přestože mě zeleninu vidí jíst, ne a ne ji pro ni nadchnout. Mě se osvědčilo různé schovávání a mixování do polévek a omáček.
U takto malých dětí také hodně funguje hraní si se zeleninou ve smyslu různých tvarů a vykrajovátek. A také je do přípravy zapojit. Pokud se na něčem podílí, mají k tomu vztah a spíš takové jídlo neodmítnou.
Vnímáte, že jsou problémem sociální sítě? Odborníkem na výživu je tam téměř každý.
Je to tak. Každý si tam hlásá to svoje, i když to třeba vůbec není podloženo vzděláním a bohužel, čím více sledovatelů, tím sebevědomější výkřiky. Neuhlídáme to a takový je dnešní svět. Ale lidé, kteří následují rady těchto neodborníků, by si měli být vědomi toho, že podstupují určitý risk a měli by si informace ověřovat. V některých oborech je už samozřejmost, že vyhledáváme odborníky. Já také nepůjdu ke kadeřnici, která se nevyučila, chlapi si nepůjdou nechat opravit auto k sousedovi. A u věci, jako je výživa, nám nevadí, že nám radí paní od plotny. Mně to nedává smysl. Vysokoškolsky vzdělaný nutriční terapeut je jistota.
Zdroje:
Kondice 3/2023
https://ladanoskova.cz/
https://mydiet.cz/
