Rozhovor: Do hor jedině s pokorou

Mnoho let pracujete jako horský vůdce, záchranář a sám jste aktivní sportovec. Řekněte mi, co bývá nejčastější příčinou úrazů? Podcenění podmínek a přecenění vlastních sil. Úraz se nejčastěji stane, když jdou lidé za hranu svých možností, což se děje ve všech outdoorových sportech. A ty si za posledních 10 až 15 let získávají stále více příznivců. Raketově vzrostl počet cyklistů, přibývá alpinistů, jen počet horolezců zůstává skoro stejný. Jak se tedy správně chovat na horách, abychom se z nich také ve zdraví vrátili domů? Důležité je být odpovědný sám za sebe a poučit se z chyb. Každý by měl znát své hranice a limity. Zní to jednoduše, ale je to velmi těžké doporučení. Můžeme tady o tom nad kávou teoretizovat, ale když pak většina lidí sedne na nové kolo nebo začne lézt novou cestu na skále, snadno zapomene. Pravidla známe všichni, ale trvá dlouho, než si je opravdu zažijeme a naučíme se je dodržovat. Je také důležité si umět říct: pro dnešek končím. Ale to všechno se člověk učí až s věkem. Většinou naštěstí platí, že čím je člověk starší, tím je zkušenější. V angličtině existuje krásné slovo – near miss – jedná se o událost, kdy málem došlo k neštěstí, ale nestalo se tak. Z každé takové události je třeba si vzít ponaučení. Pokud to neuděláte, půjdete na pivo a pustíte to z hlavy nebo se tomu budete dokonce smát, je to špatně. Sám jsem mnohokrát chyboval a vždy se snažil poučit. Další důležitá věc je počasí. Nepodceňují ho lidé? To je další z důležitých pravidel na horách: počasí se mění rychle, během túry může teplota spadnout z 25 stupňů na pět. Vždy si průběžně kontrolujte počasí a vybavte se podle toho, kam až chcete ten den dojít, nastudujte si nadmořské výšky. Na jezeře Garda je to v tomhle ale snadnější, bývá tu stabilní počasí. Ale třeba Dolomity vypadají za krásného dne jako ráj, ale i uprostřed léta se mohou proměnit v peklo. Říkáte, že počet aktivních sportovců roste. Má to nějaký vliv na bezpečnost? Lidé investují velké peníze do vybavení – do oblečení, lezeckého náčiní, kupují si vytuněná kola, ale bohužel lepší vybavení neznamená nutně větší bezpečí. Spousta lidí má totiž sklon vrhnout se do nebezpečnějších akcí, troufnou si na víc. Kvalitní horolezecký provaz jistě umí zachránit člověku život, ale ne ve všech situacích. Jaké úrazy se tady nejčastěji přihodí? Jsem zodpovědný za záchranné akce v severní části jezera Garda a v údolí Sarca. Sem jezdí turisté, horolezci, cyklisté, ale také base jumpeři (skákání z pevných objektů – pozn. red.) a tomu odpovídají i úrazy. Ve většině případů se naštěstí jedná o drobnosti, které nikoho neohrozí na životě – zlomená noha a vymknutý kotník vedou. K úmrtím dochází jen zřídka. Když vezmu v potaz, že k jezeru Garda se jezdí hlavně za sportem, překvapuje mě, jak malé číslo to je. A nemění se to za posledních deset let, když aktivních lidí přibývá? Je to skoro stejné. Důvodem může být i to, že v údolí Sarca v posledních letech investovali do nejrůznějších bezpečnostních opatření. Mnoho lidí si zde našlo alternativu k tolik oblíbeným Dolomitům, kde je ale nestabilní počasí. Změnilo se něco s nástupem elektrokol? Často v Alpách narážím na to, že na ně sedají i lidé, kteří nemají s cyklistikou velké zkušenosti. Nejvíce zranění se stane při jízdě na horském kole v terénu, nejčastěji ve sjezdech. Bikeři si velmi oblíbili traily z Monte Baldo, kam se vyjíždí kabinovou lanovkou. Dolů se jezdí dost rychle, proto se tam také stává nejvíce úrazů. Naštěstí málokdy dojde ke smrtelnému neštěstí a e-biky v těch číslech velkou roli nehrají. Riskuje nějaká národnost více než jiná? Tabulku zraněných sice vedou Němci, ale není to proto, že by více riskovali. Jen jich sem prostě jezdí nejvíc. Rozhodně se nedá říct, že by nějaká národnost riskovala více. Jak jsou na tom Češi? Všímám si, že aut s českou značkou v severní části jezera Garda přibývá, oblíbili si to zde hlavně horolezci a cyklisté. Nikdy jsem u žádné záchranné akce českých turistů neasistoval, ale z vlastní zkušenosti s horolezci vím, že to jsou velmi chytří a zkušení lezci. Jezdí sem od začátku devadesátých let, kdysi kempovali v autech, přespávali na parkovištích, což jsme samozřejmě chápali. Jaká máte oblíbená místa kolem Gardy? Miluji údolí Sarca, je to evropský horolezecký unikát. Údolí není delší než 40 km, ale stěny jsou hodně podobné těm v Yosemitském národním parku v USA. Některé kopce mají až tisíc metrů. Rozdíl je, že tady zaparkujete a rovnou můžete začít lézt. Jinde jdete dlouhé kilometry, než se dostanete pod zeď. Pocházím z Trenta a před třemi lety jsem se sem přestěhoval. Pro horolezce je to ráj – máme zde cracks, bigwalls… Vlastně celé okolí Gardy je jeden velký outdoorový park, nikdo si sem nejede lehnout na pláž. Tahle klientela Gardu míjí a pokračuje k moři.

Rozhovor: Do hor jedině s pokorou

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky