„Za poslední roky opravdu skokově přibylo dospívajících s psychickými problémy,“ potvrzuje dětská psychoterapeutka Jana Divoká. Zákaz veškerých aktivit a dokonce i zavření škol na dlouhé měsíce během pandemie se na psychice dětí podepsaly pocitem izolace, strachu, neschopnosti mít svět pod kontrolou nebo prázdnoty. Sotva se děti nadechly, zaútočilo Rusko na Ukrajinu a bylo potřeba zpracovat myšlenku na to, že se bojuje takřka za humny a není jasné, co bude dál. Mohlo by se zdát, že děti tyhle věci neřeší a puberťáci mají úplně jiné starosti, ale opak je pravdou. Každý potřebujeme mít své jisté.
Ačkoliv se teď mluví zejména o nárůstu počtu obézních dětí, mezi teenagery přibývá těch, kdo si ubližují hladověním. „I anorexie, nebo mezi chlapci rozšířenější ortorexie (snaha správným jídlem získat vytouženou postavu, pozn. red.), jsou často snahou mít něco pod kontrolou. Děti s těmito poruchami mívají vysoký inteligenční potenciál, ve škole mají i přes problémy v soukromí dobré výsledky, protože jsou velmi zodpovědné. Jsou to perfekcionisté a touží mít moc alespoň nad něčím ve svém životě,“ vysvětluje souvislost poruch příjmu potravy s covidem, ale aktuálně i s válkou na Ukrajině, terapeutka.
Obrovský boom zaznamenalo sebepoškozování, jehož důvodem je pravděpodobně potřeba cítit něco jiného, jiný typ bolesti, něco v sobě přebít. S tím má zkušenost i Kateřina, která si podezřelých ranek všimla u dcery před dvěma roky. Nejdřív se zdálo, že nerozvážnost 14leté slečny vyřeší domluvou a dohledem, ale dcera začala poranění lépe maskovat a volila místa, která rodiče nekontrolovali. „Jsme aktivní rodina, vždycky jsme hodně sportovali, cestovali, pořád něco dělali. Když přišel covid, chvíli jsme to zvládali s šitím roušek, výlety, společenskými hrami a podobně, ale pak přišly plošné zákazy, kdy už se nesmělo ani z okresu. Obě dcery přišly o školu, kroužky, kamarády, sport. Poprvé jsem si toho řezání všimla v srpnu a do listopadu se to i přes veškerou snahu rozjelo tak, že to přestalo být únosné,“ vzpomíná trojnásobná máma a fitness trenérka. Když sháněli psychiatra, neuspěli. Po velkém pátrání se jim podařilo získat termín alespoň u klinické psycholožky. Na květen. „Nebyly to nějaké malé jizvičky, co si holky ukazují, aby byly zajímavé. Jsou to ošklivé hluboké rány, které nejdou přehlédnout,“ naráží zoufalá máma na problém, který popsala ze své praxe i psychoterapeutka Jana Divoká. Sebepoškozování se stalo oblíbeným tématem sociálních sítí. Děti získají pár minut slávy. Ty, které mají vážné psychické problémy, tu ale mají nekonečný zdroj inspirace, jak si ublížit.
Covid i válka na Ukrajině
Dcera Kateřiny domů odcházela dle slov lékařů stabilizovaná, měla předepsané léky a jednou za měsíc terapii, ale její stav se rychle horšil a přišel další pokus o sebevraždu. To už napsala i dopis, jak moc ji mrzí, že jim tolik ubližuje, a že to raději skončí. Bohužel ji tehdy našla mladší sestra a obrovský šok rozjel problémy i u ní. Trpěla výpadky paměti, nebyla schopná se soustředit a nakonec přišly ke slovu opět otevřené rány. Žiletky skončily v trezoru, ale nebezpečí představovalo cokoliv ostrého. Od ořezávátka až po hřebík, na kterém visel obraz v pokoji.
Usilovnou prací se rodičům podařilo sebepoškozování u obou slečen zastavit. Našli oběma terapeuty, jelikož sourozenci nemohou docházet ke stejnému, vozili je na dvě různá místa, vždy v jiných okresech, a popasovali se i s medikací, kterou může předepsat pouze vysoce nedostatkový dětský psychiatr. Před vpádem Ruska na Ukrajinu už jezdili na terapie jen jednou za měsíc, jakmile si ale rodiče všimli, že holky nad válkou přemýšlejí, okamžitě zvýšili frekvenci. „Myslím, že jim prospívá, že s nimi mluví někdo cizí o tom, že je normální, jak to celé prožívají, že se bojí, že nějak reagují. A že to nemusí dělat takhle…“ přemýšlí nad tím, co se v ordinacích terapeutů probírá. O hospitalizaci už nechce ani slyšet. Kromě medikace a dozoru nic nepřinesla. Velmi přísný režim, zákaz styku s rodinou (posílený ještě protipandemickými opatřeními) i traumata způsobená jinými chovanci, ji děsí dodnes. Kdyby na to byl prostor, poprosila by o odbornou pomoc i pro sebe a svého muže, protože si skutečně sáhli na dno.
Zdroj:
