Proč se v Česku skvěle žije

Proč se v Česku skvěle žije
S ohledem na to, že můj muž je vystudovaný kulturní historik a já se už delší čas zajímám o osobní rozvoj, vděčnost patří do našeho běžného života. Vážíme si toho, v jaké době jsme se narodili, jak se máme, že se máme. A také toho, KDE jsme se narodili. Česká republika nám v současnosti připadá jako báječné místo k životu. A nikoliv pouze ve srovnání se zeměmi sužovanými válečnými konflikty, extrémním počasím nebo totalitními režimy. Cestování Evropou nám připomíná, kolik věcí je u nás skvělých a bereme je téměř jako samozřejmost. Pojďme se podívat na pár z těch, kterým ostatní země „nastavily zrcadlo“.

Adamova velká cesta

Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Webové stránky

Během první vlny koronaviru se k nám – kteří jsme již roky nakupovali jídlo na svém oblíbeném e-shopu – přidal asi „bambilión“ dalších lidí. Jak jinak, první dny systém kolaboval. A ruku na srdce, kdo z nás se nerozčiloval? Přitom na přípravu společnosti neměly prakticky žádný čas a během dvou tří týdnů problémy z většiny vyřešily. (Srovnání s digitální džunglí objednávek na očkování pod hlavičkou státu? Vítězem je soukromý sektor.) Zdá se, že velká část zákazníků zde zůstane i nadále. Data ukazují, že v nákupech potravin a nápojů online jsme my Češi na druhém místě v Evropě, hned za sousedním Německem. O to více je překvapivé, jak často vypadají webové stránky ostatních německých e-shopů, radnic nebo testovacích center. Omlouvám se, ale hrozně! Představte si titulku levného bulvárního plátku z konce devadesátých let. Nepřehledné, nevkusné, často s nefunkčními odkazy. Už jsem o této pověsti německých webů zaslechla dříve, a nyní konečně rozumím, potvrzuji. Jinými slovy – to, jak vypadají a fungují průměrné české internetové stránky, je absolutní paráda!

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Dálnice

Silniční uzavírky zdá se vládnou Evropě. V létě práce na komunikacích tradičně vrcholí a my motoristi chápeme, ale šťastní z toho nejsme. O to méně ve Francii, kde jsme paradoxně zaplatili za užívání dálnic nejvíce peněz. Když je v Česku uzavřen dálniční exit, značky nás na to upozorní ještě před posledním možným sjezdem. V zemi makronek však tuto informaci dostanete pár metrů ZA ním. Zřejmě odkaz na bývalou francouzskou kolonii neboli kanadský žertík. Když se po třiceti kilometrech konečně přiblížíte k dalšímu… No jistě, je také uzavřený. A pokud neumřeli, jezdí po tamních dálnicích dodnes. Nebo si dali pauzu na některé z benzinek s bistrem. Tam je s pravděpodobností hraničící s jistotou čeká nepříjemná obsluha, odmítající anglicky byť jen pozdravit, drahá řídká káva a špinavé toalety. Vůně croissantu to už skutečně nezachrání.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Rodičovská

Ještě jednu věc jsem si ve Francii opět uvědomila. Vstřícný český systém mateřské a rodičovské. Více než polovina francouzských batolat tráví čas v jeslích a školkách, od tří let je docházka dokonce povinná! Já osobně si nedokážu představit, že bych syna ve dvou letech odevzdala byť sebelepší instituci a že v jeho nastávajících třech letech bych dokonce musela. Díky za to.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Potraty

Zřejmě všichni máme ve svém širším okolí ženu, která absolvovala umělé přerušení těhotenství jen proto, že dítě nechtěla. Aniž bych chtěla takové rozhodnutí soudit či obhajovat, vždy budu pro osobní zodpovědnost každé těhotné. Polsko a Irsko svou protipotratovou politikou nechvalně prosluly, absolutní zákaz platí i na Maltě. Brr.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Teplo, světlo a dvě deci

V létě teplo, v zimě chladno, žádný extrém. Ve dne světlo, v noci tma. I toho si Středoevropan na cestách považuje. Španělským letním 45 stupňům jsme včas ujeli na sever. Tam, daleko za severním polárním kruhem, jsme zažili zvláštní krásu polárního dne. Slunce přes den svítilo tak intenzivně, že jsem pravidelně po kapsách hledala sluneční brýle, které už jsem ovšem měla na očích. S přicházejícím večerem se posunulo malinko níže, ale stále vysoko nad obzor. Tam setrvalo do rána a opět vystoupalo. A znovu. Moje představa, že v noci jen není úplná tma, byla ve tři ráno rozmetána pálícími slunečními paprsky. Tak jsem tak ležela a vzpomínala na film Insomnia.

Polární noc v zimě, zahalená naopak neustálou tmou, bude zřejmě slušným náporem na psychiku. Možná i na monopolní řetězce obchodů s alkoholem, které vlády zavedly v Norsku, Švédsku i Finsku. Tady si lahvinku vína ve večerce cestou z práce rozhodně nekoupíte, nedejbože v řetězci s drogerií jako v Německu. Zato si ji poté, co jste ji ukořistili v omezené otvírací době, opravdu vychutnáte.

Tak na zdraví a zase příště!

ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.