Sedmačtyřicetiletá Marie Mixánová měla od mládí obtíže s páteří. Když ji bolesti naprosto paralyzovaly a trpěla i inkontinencí, lékaři se rozhodli pro operaci. Bohužel se nezdařila. Přišly naopak další komplikace a po konzultaci se specialisty neurochirurgie bylo již následné operační řešení zamítnuto z důvodu možného ochrnutí. Pacientka trpěla neutišitelnými bolestmi obou nohou a konečníku, indikována tudíž byla operace míšní stimulace, mající jí ulevit. Podél páteře lékaři ženě nejprve voperovali elektrody a při dalším zákroku přešli k definitivní implantaci generátoru míšní stimulace.
Stimulátor, který musela mít kvůli bolestem stále zapnutý, však vydržel půl roku oproti původně odhadovaným šesti letům. Nutností se tak stala operace další, kdy ji byl coby kompenzace bolesti voperován neurostimulátor, který si mohla sama nabíjet. Do toho všeho přišla obrna lícního nervu a další operace. – Neurostimulátor nechtělo tělo přijmout, začal se tlačit ven, hrozila perforace. Operací kvůli problémům s neurostimulátorem proběhlo pak ještě několik. „Po celou dobu měla Maruška velké bolesti, komplikace a plno léků,“ vypráví Jana Špelinová, kamarádka Marie, která se nakonec rozhodla pomoci jí alespoň nějak sama.„Maruška bydlí v patře domu se strmými schody, které nejdou předělat. Na veškeré operace, rehabilitace,denní převazy ji snášel a vynášel manžel, který sám onemocněl rakovinou štítné žlázy. Není schopna se bez pomoci sama dostat z domu. Lékaři z ambulance léčby bolesti ji do zprávy napsali, že má nárok na všechny kompenzační pomůcky včetně schodišťové sedačky. Proto svoji pojišťovnu o schodišťovou sedačku v ceně cca 170 tisíc požádala. Bohužel ani po dvou odvoláních ve spolupráci s právničkou jí posudkový lékař žádost neschválil. Obhajoval se paragrafem, kdy by ji musela chybět noha alespoň nad kolenem…“, vypráví Jana.
Invalidní vozík a chodítko rodina pořídila na svoje náklady, protože Marie má i přes všechny operace, stimulátor a léky veliké bolesti a často padá. Jana Špelinová tak pro ni uspořádala sbírku na Doniu.cz, z níž by se právě schodišťová sedačka mohla pořídit.„Nezbylo mi, než se pokusit ji jakkoliv podpořit,když ji pomoc odmítly poskytnout úřady. Ona je přitom úžasný bojovník. Vždycky mě odzbrojí slovy: Neboj, budu zase dobrá! Přitom vidím její bolest v očích, kterou se snaží skrýt…“ Marie si sedačku moc přála i kvůli tomu, aby alespoň bez problémů mohla být někdy venku na zahradě a užívat si své dva vnoučky. Její příběh mnohé dárce dojal a potřebná částka se na účet nastřádala.
„Můj ještě nedávno nesplnitelný sen se naplnil“, říkás vděčností Marie. „Úřady mi sice několikrát pomoc odmítly, ale pomohli mi obyčejní, dobří lidé. Dojala mě i společnost Výtahy Voto. Přestože nebylo ještě vše vybráno a sbírka nebyla ukončena, tak její majitel Tomáš Vokurka okamžitě poslal techniky a obrovskou rychlostí a naprosto profesionálním přístupem vše zařídili. Sedačka byla nainstalovaná ještě před ukončením sbírky. Pro mě, nemocného člověka, je to tak neuvěřitelná pomoc pro každodenní žití!Umožňuje mi bezbolestně a bez pomoci druhých zažívat to co zdraví lidé, třeba kávu na zahrádce nebo snadnější cestu k lékaři. Neumíte si představit, jak mám teď ulehčený život..!“
Zdroj: Autorský článek
