S modelingem jste do svých šestadvaceti let neměl vůbec žádné zkušenosti, co vás přimělo k tomu přihlásit se do soutěže krásy Muž roku?

Už dříve mi lidé říkali, abych zkusil modeling, ale dlouho jsem to odmítal. Pak najednou přišlo období, kdy jsem si řekl, proč do toho vlastně nejít? S kamarádem jsme seděli jeden den na večeři a bavili jsme se o tom, no a on mě nahlodal, ať si vyplním přihlášku na soutěž. Tak jsem ji vyplnil, odeslal a ještě jsme si u toho dělali legraci ve stylu, že když už se hlásím, tak to musím dotáhnout minimálně do finále. Smáli jsme se tomu, že to určitě nevyjde. No, a ono to vyšlo.


Díky tomu, že jste se ve finále na Muži roku umístil na 3. místě, získal jste možnost odletět reprezentovat Českou republiku na mezinárodní soutěž, která se konala v Indonésii. Jaký jste měl z toho pocit? Byl jste nervózní, měl jste obavy, jak to zvládnete?

Popravdě nervózní jsem byl, přece jenom jedete reprezentovat Českou republiku, sebe, rodné město, a já to bral zodpovědně. Jinak jsem byl nadšený, že pojedu do zahraničí a získám nové zkušenosti. Přípravy byly dlouhé, do toho ještě moje běžná práce a jiné věci spjaté s modelingem, takže toho bylo opravdu hodně a bylo to náročné jak fyzicky, tak i psychicky. Samozřejmě jsem s účastí v mezinárodní soutěži neměl žádné zkušenosti, takže jsem pořádně nevěděl, co by mě tam mohlo zaskočit. Ale zjišťoval jsem si co nejvíce věcí a snažil se na ně připravit.


Přípravy na soutěž probíhaly celý rok. Proč trvaly tak dlouho a co všechno jste v rámci nich musel absolvovat?

Kvůli koronaviru se soutěž odložila o 3 měsíce, což mi vůbec nevadilo. Musel jsem se připravit hned po několika stránkách. Fyzicky jsem na sobě dřel každý den, dal jsem si cíl, že chci mít nejlepší postavu ze všech desítek účastníků, a to se mi povedlo. Získal jsem dokonce cenu za nejlepší tělo. Měl jsem upravenou stravu od svého sponzora Jezte s námi, za to jim moc děkuji, že mě v tomto nadále podporují. Když chcete budovat postavu, kvalitní strava je základ. Každá tvrdá práce mě posouvala o krok blíže k mému cíli. Musel jsem si také připravit národní kostým, chtěl jsem, aby to bylo něco neobyčejného. Nikdo z Čech nic podobného zatím ven nevyvezl.

Ten kostým v podobě pláště stál prý 150 tisíc korun, je to tak?

Ano. S mojí kamarádkou, návrhářkou Aničkou Tejklovou a s českou společností Preciosa jsme vyrobili kostým, který zachycuje českou historii za dob Karla IV. Chtěli jsme tedy gotiku a zároveň, aby v plášti vynikla má postava, což se povedlo. Chtěl jsem také poukázat na to, že Češi jsou šikovný národ s historií. Každý detail byl ručně dělaný, malovaný a šitý.


Takže posilovna, strava a kostým – to byla vaše příprava na finále prestižní soutěže?

Dále jsem se učil anglický jazyk, protože na škole jsem měl jako hlavní jazyk němčinu, ale v Indonésii byla angličtina naprosto nezbytná. Do toho jsem se staral i o pleť, měl jsem například sponzory na kosmetiku a další takové věci. Důležité bylo připravit hlavu, nastavit ji každý den na to, že chcete vyhrát. Uspět v takové soutěži není vůbec lehké a nést ten nápor od okolí už vůbec ne. Bral jsem to tak, že když tam pojedu, chci prostě vyhrát! Nebral jsem to pouze jako dovolenou.


Jaká panovala mezi ostatními soutěžícími atmosféra? Pociťoval jste rivalitu?

Rivalitu ne, musím říct, že jsme se sešli dobrá parta a bavili jsme se spolu všichni. Jelikož jsme i různě cestovali po Bali a dělali jsme spoustu aktivit, tak jsme se mohli i dobře poznat, užít si legraci a vše bylo v pohodě. Kde jsem ale cítil rivalitu, tak to bylo na finále od soutěžícího z Vietnamu. Když jsem vyhrál, bylo na něm znát, že mi to nepřeje. Jelikož jsem byl vůbec první Evropan, který v soutěži získal první místo. Já tohle moc nechápu, jsem sportovní typ, a kdyby nakonec vyhrál kdokoli jiný, přál bych mu to.


V Asii prý lidé vnímají soutěže krásy jako velkou událost a soutěžící považují za opravdové celebrity. Setkal jste se s tím i osobně?

Je to pravda, lidé si vás tam všímají více, a když vyhrajete soutěž, tak vás úplně žerou. Chodí za vámi, fotí se s vámi, takže je to i příjemné setkání s místními lidmi. Šli jsme například na sopku a tam lidé doslova běželi za mnou. Setkal jsem se s tím i v Malajsii, kde jsem byl v jedné modelingové soutěži coby porotce. Tehdy za mnou přišlo snad 150 lidí a všichni se chtěli fotit, nosili mi dárky, vyptávali se, a i ten servis, který mi poskytli, to bylo něco nádherného. V Thajsku se na mě lidé také lepili. To, co zažívají celebrity u nás, se nedá srovnat s Asií – tam jste za rockovou hvězdu!


Slyšela jsem, že některé asijské rodiny připravují už malé holčičky na tyto soutěže krásy... Nepřijde vám to trochu brutální?

Když jsem viděl na vlastní oči ty malé holčičky, tak mi to přišlo divné. Už od 4 let umějí chodit po mole! To bylo něco unikátního, protože tohle v České republice nevídáte. Některé rodiny tím opravdu doslova žijí a podporují své děti v modelingu, takže ty pak mají dost pracovních zakázek, rodina má z toho příjem. Ale mělo by to být tak, že člověk to chce dělat sám od sebe, určitě není dobré nutit někoho násilím.


Vítězství vám zajistilo spoustu práce – fotíte kampaně, chodíte přehlídky. Pracoval jste i s hollywoodským hercem, jak na to vzpomínáte?

Práce je teď skutečně dost a jsem za to velmi rád. Co se týče setkání s hollywoodským hercem, tak to byl zážitek na celý život. Fotil jsem s Chrisem Hemsworthem a vidět ho při práci, jaký je, to je zážitek a cenné zkušenosti do života. Předával mi i nějaké oblečení, fotili jsme vedle sebe, takže jsem s ním mohl prohodit i nějaké to slovo, a je to člověk, který si na nic nehraje, přátelský typ, profesionál a má rád svoji rodinu a dokazuje to pořád, což se mi na něm líbí.


Jak ke spolupráci se světovou hvězdou vlastně došlo?

Dostal jsem od své modelingové agentury nabídku fotit Hugo Boss parfémy, vybrali si mě ze stovek lidí a ani manažeři nevěděli, že na focení bude Chris, bylo to do poslední minuty utajované, aby se nic nedostalo ven, zřejmě kvůli médiím.


Je o vás teď velký zájem ze strany žen? Píšou vám často třeba na sociální sítě?

Ano, po tom, co jsem vyhrál, tak mi píšou ještě více, lidem se zkrátka dostanete o něco více do povědomí, jste vidět. Samozřejmě chodí spousta zpráv, jak ty hezké, tak někdy i bizarní. Když to je normální zpráva a mám čas, tak odepíšu ze slušnosti, ale nejde odepisovat všem, to bych nic jiného nedělal.


Přece jenom jít na rande s nejkrásnějším mužem planety, to by asi chtěla každá svobodná slečna. Jak podle vás vypadá ideální rande?

Ideální? V dnešní době bych to viděl tak, že zajdete někam na hezkou večeři, popovídáte si, zpestříte to nějakou večerní procházkou. Nemyslím si, že hned na prvním rande by se mělo tlačit na pilu. Na prvním setkání si vždy uděláte obrázek, jaký ten druhý je, jak se chová a jestli s ním vydržíte. Anebo vám stačí chvilka a máte dost.


V dětství jste hrál závodně hokej, co vás ten sport naučil?

Tenhle sport hraji od 4 let a naučil mě hodně. Hokej budu vždy milovat a myslím, že každé dítě by se mělo něčemu věnovat, hlavně v dnešní době. Naučí vás to disciplíně, morálce, umění přijmout prohry, vítězství, časy, kdy se daří, nedaří, správně se o sebe starat, obětovat se pro něco, motivaci si za něčím jít, týmového ducha, naslouchat a tak dále. Poznáte nové kamarády, města, státy a užijete si i mnoho legrace.


Jak se udržujete v kondici?

Udržuji se každý den, já jsem sportovní typ a nemám rád válení se na gauči. Kdybych měl být dva dny doma bez pohybu nebo bez jakékoli aktivity, tak bych byl z toho vyřízený! Chodím pravidelně do fitka, na led, správně se stravuji. Na procházky se svým psem chodím a začal jsem jezdit i pravidelně na koni, takže sportovních aktivit mám dost a cítím se výborně.


Když vás čeká důležité focení, musíte se nějak speciálně připravovat? Třeba držet půst nebo omezit tekutiny, aby se vyrýsovaly svaly?

Slyšel jsem už od pár kluků či holek, že před focením nepijí nebo nejedí. Za mě se toto teda neděje, já se musím najíst, protože někdy jsou focení dlouhá, a když mám hlad, jsem nepříjemný. Jelikož se udržuji pořád, tak nemám problém, že by svaly nebyly vidět. Někdy před focením je třeba ještě napumpuji.


Díky vítězství v mezinárodní soutěži hodně cestujete, nevadí vám trávit tolik času mimo domov?

Cestování mám rád, takže mi to nevadí. Věděl jsem dopředu, že pokud vyhraju a chci do toho jít, tak že budu i cestovat. Žijeme jenom jednou, tak bychom si ten život měli užívat a poznávat různá místa.

Kde se vám líbilo nejvíc?

Určitě se chci vrátit na Bali, mám v plánu tenhle rok se tam otočit hned dvakrát, jednou v létě a pak v zimě, protože to tam bude další ročník soutěže Man of the Year a já budu zasedat v porotě a předávat cenu. Ještě se těším také na Malajsii, měl bych tam navštívit Velkou cenu Singapuru F1 a pak se podívám také do Thajska, možná do Vietnamu. V plánu máme i reklamy u nás, takže cestování po Česku si taky užiju dost, a chtěl bych ještě do Francie a Itálie, kde je něco v jednání. Tento rok je opravdu nabitý!


Zdroj: autorský článek