Když matka zmizela

Každé léto jsme potom jezdili za rodinou do Španělska. Otec tam dělal průvodce v Pyrenejích. Pracoval a s námi byl, kdykoli měl volno. Zná hory jako své boty. Jako děti nás do nich brával na dobrodružné výpravy. Ta léta byla kouzelná.

Až na jedno, kdy mi bylo osm.

Matčin psychický stav se výrazně zhoršil. Nejstarší bratr schovával kuchyňské nože, aby se nepořezala. Jednou toho léta jsme se před spaním jako vždy modlili večerní modlitbu. Když jsme skončili, matka mě objala a políbila na dobrou noc. Ráno nás probudili teta a strýc a odvedli nás z domu do blízké vesnice. Byli smutní a stále si něco šeptali. Koupili nám zmrzlinu – Cornetto, které jsme od rodičů nikdy nedostali.

Cítila jsem, že něco skončilo.

Když se otec vrátil z hor, bylo jasné, že se něco stalo. Okamžitě nás odvezl domů do Amsterdamu a pak se ještě na otočku vrátil do Španělska. Nikdo nám dětem nic neřekl a my nechápali, co se děje. Otec se vrátil sám, a tak jsme žili dál. Může to znít divně, ale na to, že matka zmizela, jsme si tak nějak zvykli.

O pár měsíců později nám otec řekl, že tu noc, kdy jsme se pomodlili, matka skočila z balkonu a zabila se.

Bylo to pro nás zničující. Otec netušil, jak se s touto situací vypořádat. Když se ohlédnu zpátky, myslím si, že všechny ty extrémní kousky, jimiž se nakonec i proslavil, byly jeho způsob, jak řešil ztrátu své ženy. „Moje děti mě tím obdobím provedly a studená voda mě dostala přes bolest,“ tvrdí. Když totiž ucítíte na svém těle bolest ze studené vody, uvidíte, že zmírňuje bolest, kterou cítíte ve svém srdci.

Na svého otce jsem byla hrdá, ale často jsem se také bála, že se stane něco špatného. Říkají mu Ledový muž, ale pro mě to byl a je prostě táta. Jeho kousky jsou součástí toho, kým je. Hodnotu jeho práce jsem si uvědomila až ve svých dvaceti. Vrátila jsem se v noci z party a měla hroznou kocovinu. Otec vymyslel vlastní dýchací techniku, která mu pomáhala vypořádat se s chladem. Řekl mi, abych s ním udělala několik dechových cvičení. Nechtělo se mi, strašně mě bolela hlava. Nakonec jsem to ale udělala po něm. Po několika kolech jsem začal cítit, jak bolest hlavy mizí.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Křičela jsem: „Páni, ono to fakt funguje!“

Vlčí smečka

Před několika lety otec s bratrem založili Akademii Wima Hofa.

V ní se lidé mohou naučit dechové techniky mého otce s tím, že pak absolvují ledové lázně. Dech jim pomůže při otužování. Já původně dělala něco jiného – stala jsem se diplomatkou. Otec mi totiž vždy říkal, že změním svět. A já věřila, že diplomacie je ten nejlepší způsob, jak to udělat. Moje první skutečná práce byla na nizozemském velvyslanectví ve Washingtonu, kde jsem pracovala jako konzulární úředník. Měla jsem dobrý plat, ale po roce jsem si uvědomila, že nemám žádné výsledky. Tahle práce nesvědčila mojí duši, a tak jsem nakonec skončila a rozhodla se chvilku cestovat.

Tehdy mi zavolal bratr a ptal se, jestli se k Akademii nechci připojit. Souhlasila jsem, že to zkusím na pár měsíců, dokud nepřijdu na to, co dělat dál.