Tomáš Arsov promluvil o dětství s hendikepem, operacích i syndromu vyhoření
Když bylo Tomášovi sedm let a nastoupil do školy, začal vnímat, že se liší od jiných dětí. Nemohl třeba chodit na hodiny tělocviku. Tehdy začaly i první posměšky od spolužáků. V nemocnicích trávil spoustu času a prý jen díky přístupu své maminky a zásahu lékařů dnes může chodit. „Byly chvíle, kdy mne nohy a chodidla opravdu hodně bolely. Byl to pocit, jak když našlapujete na nože. Nikdy jsem se nevzdal a vnitřně jsem věděl, že to dokážu, i když to bude hodně těžké a budu se muset často přemáhat,“ vzpomíná na své dětství.
Překonal strach a začal tančit
První vážná operace nohy ho čekala, když mu bylo devět let. „Byl jsem ve Fakultní nemocnici Motol a živě si vybavuji příjem na oddělení a to, jak se mi nechtělo od rodičů. Měl jsem pocit, že je to odloučení a nikdy už je neuvidím. Tehdy jsem si plně neuvědomoval, jak to při operacích chodí.“
I přes hendikep vystudoval střední zdravotnickou školu a vrcholově se věnoval tanci, který ho prý zachránil ve všech směrech, i přes nevoli lékařů. Ti mu prý zakazovali cvičit, běhat, dělat cokoli náročného, co by nohy zatěžovalo. „Ale jelikož jsem se necítil nijak nemocný, tak jsem je i přes jejich zákazy neposlouchal. Běhal jsem jako každé jiné dítě, lyžoval, a dokonce závodně tancoval, i přes ta velká rizika, že by se mi mohlo něco stát. Při poslední kontrole mi můj ošetřující lékař řekl, že mi to tancování nohy zachránilo a že dnes díky tomu chodím. Jak jsem tvrdě trénoval a nutil stavět pozici nohou do správných poloh,“ vzpomíná.
Do salonu za ním chodí hvězdy svého oboru
Být kadeřníkem prý vnímal jako intuici, práce s vlasy ho nesmírně bavila. V pětadvaceti letech vybudoval svůj první kadeřnický salon v centru Prahy, který letos slaví deset let od založení. Vystupoval v několika televizních pořadech, ve kterých radil profesionálům i obyčejným lidem, jak pečovat o své vlasy a média mu nastolila nálepku „kadeřník celebrit“. Jeho celebritami jsou prý ale naprosto jiné osobnosti. „Mou nejstarší klientkou je pětaosmdesátiletá dáma, bývalá diplomatka z USA a Belgie, která je neskutečně energická a noblesní. Do mého salonu chodí vědci, lékaři, profesoři i naprosto obyčejní lidé. To jsou mé hvězdy,“ říká Tomáš Arsov, který byl také součástí české delegace, která představila své kvalitní produkty na veletrhu Expo v Číně 2022.
Když se chce, všechno jde
Ve všech jeho aktivitách ho prý celý život podporovali rodiče, kterým vděčí za mnohé. I když nesli těžce, že je jejich syn nemocný, zvládali prý tuhle situaci na jedničku. „Nikdy mi neukázali nějaký náznak beznaděje nebo nulového východiska. Podporovali mě ve všem. Nemyslím si, že by lidé s nějakou vrozenou vadou neměli dostat šanci na to žít plnohodnotný život. Sice jinak, ale mohou,“ říká Tomáš Arsov. Jeho zdravotní stav se začal zlepšovat v průběhu dospívání a nejvíce prý za posledních 10 let. Dnes dělá vše bez omezení. „Dokonce letos v květnu poběžím maraton RunCzech ve dvojici. Každý poběžíme 21,5 km. Chci tím podpořit lidi s touto vrozenou vadou a ukázat, že možné je vše a aby neztráceli naději. Bude to pro mě velmi těžké, ale jsem odhodlaný to dokázat.“
Pracoval, až se zhroutil
Kromě nemoci Tomáš zažil i další krušné chvíle, když se u něj objevil syndrom vyhoření. „Žiji zdravě a neuvědomoval jsem si, že pracovat i 14 hodin denně není úplně v pořádku. Jednoho dne jsem ale zkolaboval a psychicky se zhroutil. Ležel jsem a nemohl ani otočit hlavou. Vzít sklenici vody a napít se – to byla pro mě akce na hodinu. Ruce mě neposlouchaly. Jediné, co se dalo, bylo soustředit se na svůj dech. Nemohl jsem s nikým komunikovat a ani se přibližovat k lidem. Nahánělo mi to strach a pocit na zvracení,“ vzpomíná.
Snaží se pomáhat druhým
I kvůli své zkušenosti se stal součástí organizace Nevyhasni.cz, která je zaměřená na prevenci mentálního zdraví a především prevenci syndromu vyhoření. Stal se také patronem organizace Achilleus, která pomáhá dětem s vrozenou ortopedickou vadou, takzvanou clubfoot. „Sám jsem si tím prošel a vím, jaké to je. Chci využít svých možností a pomoct jim. Na světě se narodí každé tři minuty jedno dítě s touto vadou a v Česku každý druhý den. To je velké číslo! Důležité je komunikovat, nebát se o tom s někým mluvit a řešit to. Já jsem důkazem toho, že vše je možné a lidi nesmějí ztrácet naději. To odhodlání a vnitřní nastavení jde z nás samotných,“ uzavírá svůj příběh kadeřník, kterému loni na podzim vyšla kniha „Když vlasy poslouchají“. Jde o byznysovou autobiografii, která vypráví příběh obyčejného kluka z Čáslavi, který se dostal na vrchol své profese. V knize popisuje úspěchy i prohry, které ho doprovázejí včetně stavů vyhoření a následného zhroucení, které přišly po mnoha letech tvrdé práce.
Zdroje:
Magazín Kondice 03/23
