Odpověď na první otázku – vynechám-li s dovolením naše bratry Slováky – zní: Německo! Currywurst, eintopf či vepřové koleno nemusí být zrovna gusto každého, ale vsadím se, že se sladkým bude našinec velmi spokojen. Dokonce zde najdete v náplních i mák, což se vám například v Řecku rozhodně nestane, a v Singapuru či Spojených arabských emirátech byste tak dokonce porušili zákon. Nabídka je široká, porce více než štědré a vstup do pekárny bývá spojen s omamnou vůní, jakou vykouzlí pouze poctivé máslové těsto. Velmi sympatické rovněž je, že tradiční záviny a buchty na plech stále převažují nad muffiny či brownies. Gut.

Adamova velká cesta

Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.

Crème brûlée získal za posledních dvacet let obrovskou popularitu. Francouzský dezert se chlubí křupavou krustičkou, sametovou konzistencí a vůní vanilky. I Pyrenejský poloostrov má svou variantu – katalánský krém. Tato na první pohled identická dobrota však voní skořicí a bývá dochucena citronovou šťávou, díky čemuž působí osvěžujícím dojmem. A jak to tak bývá, Francouz vám bude odhodlaně tvrdit, že originální pečený sladký krém pochází z jeho země, Španěl zase z té jeho. Korunu tomu nasazují historické prameny. Naznačují totiž, že pravdu nemá ani jeden z nich, neboť „spálená smetana“, jak zněl název této sladkosti dříve, pochází z Velké Británie.

Podobný příběh píše proslulá sladká baklava. Ochutnali jsme ji v Makedonii, Bosně, Řecku, Turecku. Všude pod označením tradiční, originální, lokální. S pistáciemi, mandlemi i vlašskými ořechy. Pokud bychom se vydali ještě dále na východ do Íránu či Afghánistánu, přidala by se jemná růžová voda. A světe div se, pokračovat bychom mohli až do Číny, kde tuto prastarou lahůdku ochucuje šťáva z granátových jablek. Přestože pravda bude zřejmě dle písemností na straně Turků, nedoporučuji to v ostatních zemích při objednávce zmiňovat. Mohlo by se vám stát, že tenké filo těsto, ořechy a spousta sladkého sirupu se vám místo v ústech bude roztékat po hlavě. A to by byla velká škoda.

O churros jsme slyšeli legendy. Možnost, že bychom strávili deset týdnů ve Španělsku a neochutnali je, jednoduše neexistovala. Těsto vytlačované do tvaru vroubkatých tyčinek či kroucánků se smaží v oleji, posype cukrem a skořicí a podává se s hustou horkou čokoládou. Nejvíce je oceníte v sychravém počasí pro zahřátí, plážová pochoutka to zrovna není. (No i když – kde si Češi nejvíce dávají langoše? Na koupališti! A kde si ho doporučujeme dát my? V Maďarsku! Na ty budapešťské v rodinné „langošárně“ budeme ještě dlouho vzpomínat. Základem náplně je zakysaná smetana a dále dle přání česnek, sýr, maso... Těsto je nadýchané jako obláček, křupavé, smažené rychle v rozpáleném oleji, tudíž není nasáklé tukem... paráda! To jen taková malá slaná vsuvka.)

Kanelbullar. Možná vám to nic neříká, ale určitě jste to měli. Skořicový šnek. Švédské pečivo tvoří nerozlučitelnou dvojici s pauzou nazývanou „fika“. Dopoledne a odpoledne se pracovní kolektiv sejde, uvaří si silnou kávu a doplní ji něčím sladkým, nejčastěji právě stočeným kynutým těstem plněným máslem se skořicí a kardamomem, posypaným krystalky cukru. Pokud jste je ochutnali v obchodním domě IKEA a říkáte si, že tam na severu budou určitě mnohem lepší, musím vás zklamat. Produkty nábytkového gigantu jsou velmi věrné. Neskromně se musím pochlubit, že ty nejlepší jsme si dopřáli doma po vlastnoručním upečení. Byly absolutně fantastické, o recept se ráda podělím, a jak jsem si na ně teď vzpomněla, odcházím zadělat těsto. Mňam!

Tak sladký život, přátelé, a zase příště!