„Nesnáším Vánoce! Nesnáším, když už dva měsíce předem poslouchám, kde můžu koupit dárky, co musím koupit, jak si mám pospíšit. Přijdu do krámu, všude vánoční zboží a pořád mě někdo nebo něco nutí nakoupit a myslet na Vánoce,“ rozohňuje se osmatřicetiletý bankovní manažer Jan. Ačkoliv má doma tři malé děti, uznává, že shánění dárků ani nákupy potravin většinou neřeší. Po chvíli dodává, že to, co mu vadí nejvíc, je to, jak se najednou všechno začne točit kolem Vánoc a všude naskočí spousta povinností. „Zdá se mi, že je to rok od roku horší a vánoční šílenství začíná dřív a dřív. Letos to korunovali tvrzením, že kdo si nenakoupí ideálně v říjnu, nebude mít před Vánoci co kupovat. Také v práci začnou všichni honit termíny a stresovat, co všechno musí být do Vánoc hotové. Vždyť je to vlastně jen prodloužený víkend! Co všichni blbnou?“ Příjemný mu není ani tlak na to, aby na sebe všichni byli o Vánocích milí, aby se rodina sešla, aby bylo vyzdobeno, uklizeno, napečeno. Jeho přístup nezměnilo ani narození dětí. „Nemám problém přímo s tím 24. prosincem. Mám rád vánoční jídla, vážně mě těší, jakou radost mají děti, rád se podívám i na pohádku, ale to šílenství před tím, rodinné sešlosti nacpané do dvou dnů potom nebo tuny nepotřebných dárků mě dohánějí k šílenství,“ vypočítává plusy i mínusy vánočního času.

Kategorií, na kterou Vánoce dopadají nejhůře, bývají ale ženy. Ačkoliv je vlastně mají rády. Podle koučky Mirky Čejkové se toto léta nemění: její klientky jsou znechucené, otrávené, utahané, protože měly Vánoce promyšlené, připravené, přesně naplánované, ale stejně to nebylo dost hezké. Děti byly málo nadšené, atmosféra málo sváteční, dárek od manžela jiný, než si přály, nebo naopak zase přesně to, co si přály, ach jo. Důvodem jejich zklamání ale byla obrovská očekávání a naprosto jasné představy, které realita nikdy nemohla dohnat. Sama Mirka se svými dětmi postupem let přestala Vánoce slavit a začala odpočívat, říká se smíchem. „Pamatuju si i Vánoce, kdy jsem byla úplně sama, a jak panuje takové to přesvědčení, že nikdo nemá být sám, protože jsou to svátky lásky a rodiny, měla jsem z toho strach, a nakonec to byly určitě jedny z nejkrásnějších Vánoc,“ uvádí příklad, kdy naše oslavy určují nepsaná, ale také nepříliš pravdivá pravidla.

Jaký si to uděláš…

S cíleným neslavením Vánoc má zkušenost i copywriterka Marie Háková. Vánoce pro ni ztratily kouzlo, když dospěla, ale neměla děti, kvůli kterým by tradiční oslavy udržovala. Vánoce využívala jako čas pro sebe, vánoční volno, kdy si dovolila být doma a dělat to, na co má zrovna chuť. Ať už to byly dlouhé procházky nebo filmový maraton. Dnes je vdaná a má dvouletého syna. „S příchodem dítěte se toho u nás zatím moc nezměnilo a uvidíme, jak vánoční svátky pojmeme, až bude větší a bude je víc vnímat," říká a vzpomíná i na hezké chvíle v karanténě, kdy s manželem a synem vyrazili na výlet, pověsili lojové koule ptákům, připili si čajem z termosky a užívali si klid na jindy turisticky rušném místě. S partnerem se prý na neslavení shodli hned první společný prosinec a rodina jejich rozhodnutí respektuje. „Přes svátky se rádi vidíme a já je aspoň zbavím cukroví, které nepeču a oni už nemůžou ani vidět,“ směje se Marie a dodává: „A příští roky – kdo ví? Jediné, čím jsem si jistá, je, že si konec roku uděláme jako vždy takový, aby nám bylo milo.“

Že děti s preferencemi rodičů dokážou zamíchat, ví i novinářka Lenka Vrtišková Nejezchlebová: „Než jsme měli děti, slavili jsme s mým mužem v čase Vánoc prostě Slunovrat. S dětmi začal samozřejmě chodit Ježíšek, nejdeme proti běžným vánočním rituálům, nijak je nebojkotujeme, ale pro nás dva zůstává i nadále ten čas Vánoc mentálně hlavně oslavou slunovratu, příslibu návratu jara a ‚znovuoživení‘ přírody.“ S manželem se oba věnují popularizaci vědy a rádi jdou do hloubky věci. Křesťany nejsou, proto jim oslava Vánoc jako času narození Krista příliš neříká. „Je pro mě důležité mít ‚co slavit‘, protože zrození Krista pro mě – a ani pro mého manžela – není tou duchovní náplní, jako pro křesťany. A ‚bezduše‘ slavit Vánoce, to nějak není ono,“ vysvětluje Lenka.

Lidé, kteří nesnášejí Vánoce, na to mají právo. Adolescenti bývají citliví k neupřímnosti a vadí jim tlak na to mít všechny rádi, být na sebe hodní, vykonávat zdvořilostní návštěvy a celkově dělat věci, které se dělat mají a tečka. Mužům vadívá tlak na to, aby obdarovávali, vybrali to pravé v záplavě možností, aby všude bylo uklizeno, vše hotovo a na klidu jim nepřidá ani partnerka pod tlakem. Ženy bojují s nekonečnými seznamy toho, co je potřeba udělat, zařídit, vymyslet. „Jako největší past Vánoc vidím naše přesvědčení o tom, co všechno musíme udělat, aby to byly ty pravé Vánoce. Místo přemýšlení nad tím, co bychom v tomto období chtěli, jak tento čas pro sebe udělat co nejvíce klidným a pohodovým, řešíme, jak to vše správně má být. Upadáme do stereotypu velkých nákupů, spousty jídla, množství návštěv, které se nedají zvládnout, množství dárků, které nepotřebujeme… Nic z toho ale není nutné. Záleží jen na nás, kolik svobody a kreativity si do naší představy Vánoc pustíme,“ dodává odvahu ke změně psycholožka a terapeutka Hana Krejsová z Terapie v lese.

Není nutné přestat Vánoce slavit a vše ignorovat. Stačí jen slevit ze svých požadavků na ideální Vánoce, podělit se o přípravu, soustředit se na to, že jde hlavně o příjemně strávený čas. „Důležité je také redukovat naše očekávání, co vše se musí dokonale povést. Ideální je vybrat si dvě nebo tři nejdůležitější věci, aktivity, které pro nás Vánoce představují, a na ty se soustředit. Může to být společný výlet do přírody, kdy unikneme od všeho shonu a komerční atmosféry Vánoc, společné tvoření, zpívání koled, obdarování někoho potřebného, den o samotě...“ uvádí příklady Hana Krejsová. Ani dárky by neměly být jen nekonečným zdrojem stresu, srovnávání a soutěžení. Cílem je udělat radost, poděkovat, pohladit. V době, kdy jsme doslova zaplavení věcmi, se cení dary, které lze spotřebovat nebo proměnit na zážitek. Není potřeba ohromit a překvapit za každou cenu. „Děti si mohou samy vybrat, co by k Vánocům chtěly, společně se pak mohou s rodiči domlouvat, do jaké finanční hodnoty vybírat, povídat si o tom, co jim který dárek může přinést, jak ho asi využijí a kde a jak ho budou skladovat. Tím je zároveň učíme, jak si z nepřeberného množství věcí vybírat a neztratit se v tom,“ nabízí terapeutka řešení rodičům.

Zdroj: mirkacejkova.cz, terapievlese.cz