Článek o krizi dětské psychiatrie z letního dvojčísla Kondice měl velmi turbulentní vývoj. Na tom, že je dětská psychiatrie skutečně v troskách, se mimo záznam shodli všichni oslovení odborníci. Jít s kůží na trh se většině nechtělo. Ještě zoufaleji jsem hledala zdroj z řad rodičů. Na paní Kateřinu jsem narazila prostřednictvím učitelky její starší dcery, která se v naprosto zoufalé situaci snažila rodině pomoci najít psychiatra.

Její příběh by ve zkratce mohl znít tak, že její dcera zareagovala na ztrátu kontaktu s vrstevníky, konec veškerých kroužků, omezení pohybu i celkově nejistou situaci tím, že se začala řezat. Nejdřív tak trochu, do rukou. Když na to máma v srpnu 2020 přišla, začala být mazanější a rány se prohlubovaly. V listopadu bylo jasné, že to bez odborníka nezvládnou. Jenže žádný nebyl. Ani psychiatr, ani klinický psycholog. První volný termín byl v květnu následujícího roku.

„Poprvé se dcera pokusila o sebevraždu v prosinci. Pak v lednu. A znovu v březnu. Psala jsem na VZP a prosila o kontakty, volala na všechny možné linky, naše pediatrička obvolávala své známé, ale bez úspěchu. Když jsme se v květnu dostali konečně k paní psycholožce, okamžitě nám řekla, že je potřeba dceru hospitalizovat. Že její stav v tuhle chvíli terapie nevyřeší,“ zadržuje slzy při vzpomínce Kateřina. Snažila se pro dceru najít místo, ale všude hlásili plné kapacity.

Nakonec jim pediatrička poradila natvrdo dceru do léčebny odvézt a trvat na hospitalizaci. Pak už se lékaři o dítě musí postarat – dívka čekala na volné místo v léčebně na běžném oddělení JIP. Domů odcházela pod léky s předepsanou terapií jednou za měsíc. Potřebovala by víc, ale lékařka prostor neměla. Stav se rychle opět zhoršil a vyvrcholil dalším pokusem o sebevraždu. Jenže při něm ji našla její mladší sestra. Sebepoškozování se spustilo i u ní a rodiče řešili naprosto identický problém s chybějícím psychiatrem či psychologem. Pro starší dceru terapeuta už měli, ale sourozenci nemohou být pacienty stejné ordinace.

Ačkoliv intenzivně obvolávali všechny lékaře ze seznamu od VZP, všude hlásili plno. Když se objevilo místo v Chomutově, rodiče se radovali jen chvilku. To, že nepřísluší do rajónu, se ukázalo být problémem. Následovalo další marné hledání. „Jeden z doktorů, kterému jsem volala, mi třeba řekl, že se dneska řeže každé druhé dítě, ať jsme v klidu. Byli jsme všem úplně jedno, nikde nám nepomohli,“ přemáhá znovu slzy paní Kateřina. Popisuje, že měla systém poznámek, kam volala, kde ji odmítli, kde neodpověděli na telefon a má volat znovu. Za tu dobu naprosto ztratila ostych z telefonování. „Pro své dítě to děláte nakonec ráda,“ říká smutně.

V době, kdy spolu mluvíme, se dívky zdají být stabilizované a vyrovnané s tím, co bylo. Jejich máma se pomalu odvažuje opět nadechnout. Příliš naděje ale dětské psychiatrii nedává. „Žádná změna tu není, za celé dva roky se nic nezměnilo. Odborníci nejsou a bez nich to nepůjde,“ shrnuje vývoj proklamované reformy dětské psychiatrie, o které se sice na ministerstvu zdravotnictví hodně mluví, ale v reálu ji pacienti nepociťují.

Na finální text článku dokonce starší z dívek zareagovala i osobním komentářem:

Na finální text článku dokonce starší z dívek zareagovala i osobním komentářem:

Je strašně důležité mít „koule“ tohle řešit a někomu se svěřit – rodič, učitel, kamarád, ale ten s tím nic neudělá (tak jako v našem případě, kdy kamarádka o všem věděla, ale nikomu nic neřekla, ale přesto to byla úleva), ale má to tzv. duševní základ, že o tom někdo prostě ví. Změnilo mě to jako člověka, moji osobnost, a psychárna mi vůbec nepomohla. Pomohly psychoterapie a teď už jsem ve stabilizovaném stavu a problémy začínám zvládat řešit sama a vím, jak na ně. Lituju, že jsem se do toho dostala tak hluboko, následovala hospitalizace a to pak ublížilo mamce, tátovi a sestře Štěpánce, u které se pak rozjely problémy. Ale naučilo mě to sebereflexi a vím, že je důležité o problému někomu říct.

Zdroj: Celý příběh Kateřiny i podrobnější informace o situaci v dětské psychiatrii v ČR najdete v článku Hledá se dětský psychiatr, Zn.: Jde o život, který je součástí letního dvojčísla časopisu Kondice.