Měla jste možnost s maminkou o diagnóze mluvit? Jak ji přijala?

Měla, ale máma svoji diagnózu navenek nikdy oficiálně nepřijala. Ve slabších chvílích mě například prosila o zajištění nepřetržité péče, protože život už takto nezvládá, druhý den nebo jen za několik hodin to však bylo jinak. Myslím si, že problémy a potíže, které má, si občas uvědomuje nebo uvědomovala. Těžko ale říct, do jaké míry si je připouští. Spíš za ně vlivem nemoci viní okolí. Kdyby záleželo na ní, pravidelné návštěvy psychiatra a medikaci by okamžitě přerušila.

Nepříjemným projevem nemoci je i změna osobnosti, neschopnost ovládat emoce. Jak těžké to je?

Změnu osobnosti je třeba vnímat jako součást tohoto onemocnění a například ataky a obviňování si nebrat osobně. Snažit se představit si situaci z jejího pohledu a uvědomit si například její strach z budoucnosti, obavy z věcí a situací, které dříve znala, uměla je řešit a nyní jim nerozumí. Musí to být pro ni těžké. Pomáhá mi si vždy vzpomenout, jaká byla před onemocněním. Byla úžasná.

Mluví se o rizikových faktorech nemoci, jako jsou kouření, obezita, alkohol nebo nedostatek pohybu. Byla vaše maminka riziková?

Ne, nebyla. Celý život byla fyzicky aktivní. Denně cvičila pět Tibeťanů, chodila na osmikilometrové vycházky a v zimě jezdila na běžkách. Aktivní byla nejen fyzicky – zpívala ve sboru, vyučovala francouzštinu a hrála na kytaru. Nikdy nekouřila, na vysoký tlak ani cholesterol netrpěla. Celý život byla štíhlá. Až poslední rok vlivem léků, menšího pohybu a většího příjmu jídla přibrala.

Přemýšlela jste o tom, co by bylo, kdyby vás potkal stejný osud? Podstoupila jste genetický test?

Testovat jsem se zatím nenechala. Moc nevím, k čemu by mi to pomohlo… Myslím si, že kdybych tomu věnovala pozornost, zbytečně bych se tím stresovala. Ostatně na to nemám čas! (smích) Radši se věnuji prevenci: kvalitní stravě, aktivnímu životu a pozitivní mysli. I když to dělala i mamka… Samozřejmě pokud bych si u sebe všimla nějakých příznaků, testovat bych se nechala. Přemýšlela jsem ale o tom, že chci mít v šedesáti jasno, jak bude vypadat naše seniorské bydlení. A mám v plánu připravit instrukce pro své děti, takový seznam přání, jak bych si svůj život v seniorském věku představovala. Myslím si, že to by si měl vytvořit každý bez ohledu na to, jestli má v rodině Alzheimera nebo ne. Nebo jiné onemocnění. Předejde se tak možným konfliktům a zklamáním a v konečném důsledku to pomůže zachovat kvalitní vztahy. Myslím si, že někdy se mohou představy dětí a jejich rodičů o životě zásadně lišit.

Zdroj: Kondice