Čas na přípravu

Loňský rok tenhle problém potkal spoustu lidí. Možná i vy budete vědět, o čem je řeč. Místo ve škole výuka z domova, home office u koho jen to bylo možné, kroužky zrušené, vše zavřené. Poměrně náhle se rodiny ocitly spolu doma. Ráno, v poledne, večer. Pro někoho ideál, ale pro mnohé noční můra. Průzkumy ukázaly, že naprostá většina zaměstnanců se nemohla dočkat, až se bude moci vrátit na pracoviště. Pro nás to však byla perfektní příprava na cestu. Já na rodičovské s Juniorem a tehdy ještě s naším buldočkem, Tom na koronavirovém home office. Můj úkol zněl jasně: péče o domácnost a dítě čerstvě v běhacím, poznávacím a dosti hlučném věku, dohlížení na bezpečí psa před batoletem (ano, v tomto pořadí) a snaha vytvořit klidné prostředí pracujícímu muži (haha). Ten mezitím pracoval na plné obrátky v tom veselém živém hluku, a to s klidem zenového mistra. Věřte nebo ne, byl to pro nás krásný čas, i to, že si v půlce dne dáme společně oběd nebo kafe nám bylo skvělou odměnou. Když jsme se později přesunuli na chalupu, byl to další otužovací protiponorkový stupeň, neboť disponuje pouze jednou jedinou velkou místností. V největší nouzi se Tom na konferenční hovor odstěhoval do auta. Až jsme se tam nakonec přesunuli všichni.

Adamova velká cesta

Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu sledujte na Instagramu či Facebooku.

Čas spolu

Na každé rodinné výpravě je nejlepší, že jste pořád všichni spolu. A to nejhorší je, … že jste pořád všichni spolu. Čas letí jako blázen, takže je více než rozumné zaměřit se na tu první pravdu a maximálně ji využít. Hry, vyprávění, blbnutí, každý den zařazujeme aktivity, které děláme všichni společně a vědomě (bez telefonu, hudebního podkresu nebo přemýšlení o tom, že je třeba zamluvit trajekt). Program volíme tak, aby byl spravedlivý z hlediska dětské a dospělácké preference a neženeme se za množstvím pamětihodností, nýbrž společných vzpomínek.

Čas pro sebe

Tak tedy, k té druhé části. Nebudu lhát, že jsem během cesty ani jednou nesháněla nejbližší spoj do jiné galaxie. Ale Kirk, Picard ani Janewayová nikde, tak jsem si holt musela vystačit s otázkou: co bych pro sebe potřebovala? No, bylo to jednoduché až banální – být chvíli sama! I kdyby jen deset, patnáct minut (ano, hodinka je lepší). To samé platí samozřejmě i pro partnera. Třebaže tuhle potřebu nejprve popíral, dnes se v muzeu rád „zapomene“ i na několik hodin. A já mu to ze srdce přeju.

Čas na pohyb

Vycházka, trek, cvičení, běh, kolo, kajak. Jakýkoliv pohyb venku. Co nejčastěji, ideálně denně. Kromě způsobu, jak poznat novou krajinu, pro nás znamená univerzální zlepšovač nálady, posilovač imunity, vzor pro Juniora, zdroj kondice.

Čas na debatu

Kdysi se říkalo, že kdo si chce otestovat vztah, má vyrazit na vodu. My s Tomem říkáme: vyrazte obytným autem! Pro začínající pár to může být skvělý akcelerátor otázky, zda mají budoucnost. Pro partnerství na hranici krachu pak strůjcem definitivního rozhodnutí zůstat, či odejít. Pro každého pak katalyzátorem toho, co vás štve. Protože pokud vás vytáčel nějaký (zlo)zvyk vaší drahé polovičky, vězte, že zatímco doma jste byli jeho svědky jen občas, tady mu neutečete téměř nikdy. A jestliže na trase milá–milý existuje nějaký zakopaný pes nebo třináctá komnata, během cesty dost možná vyjde najevo. A to je dobře! Ve výsledku to váš vztah ještě více upevní a posílí. Stačí jen přidat na toleranci a nebrat si nic osobně. Aneb to nejtěžší na konec, že? Jojo, vím, dělám na tom.

Tak zase příště!

Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato s výkonem motoru 160 koní, expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro: solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie.