Nestýská se vám?

Nejsem tady sama. Naše rodina má chalupu v pronájmu už 22 let. Žiju zde s rodiči, s bratry a kamarádi mě zde pravidelně navštěvují. Jsem na tenhle způsob života zvyklá. A také sem chodí spousta lidí, kteří mi vyprávějí své příběhy. Jsem překvapená, co všechno se zde nedozvím. Když jdou lidé na túru, zapomenou na věci, které je stresují, a k nám nahoru už dojdou zrelaxovaní. Proto se mi dolů nechce, a když mám volný den, jdu na túru anebo lézt po skalách s bratry.

Kolik lidí za den dorazí?

O víkendu, když je pěkné počasí, tak i 200 lidí denně, což je méně, než kdyby naše chata stála někde v Dolomitech. Chodí sem hodně místních a statistiku vedou jednoznačně Italové.

Chata Chemnitzer je otevřená jen od jara do podzimu. Kdy se vracíte dolů do údolí?

Většinou koncem října. Za zimu stihnu všechny koncerty, diskotéky, odjet s kamarádkami na nákupy. Ale musím se vám přiznat – trvá mi to tak týden, než si to po návratu do údolí v hlavě přehodím a začnu fungovat normálně. Nejhorší to bylo, když jsem měla jednou na začátku dalšího školního semestru odletět na stáž do Moskvy. Byla jsem nahoře celé léto a pak jsem měla jen tři dny na zabalení. To byl teprve kulturní šok!

Jak chatu zásobujete?

Táta jezdí dolů jednou týdně na nákupy. Část cesty musí seběhnout pěšky, auto má zaparkované u Göge Alm. Mně se ale dolů nechce. Zásoby nahoru vyváží stará dopravní lanovka.

A co vlastně děláte třeba po večerech?

Někdy si čtu, někdy hrajeme hry, jindy si povídám s hosty, jako třeba dnes s vámi. Máme tu i starou televizi, ale na tu se dívají jen bráchové, když se hraje nějaký dobrý fotbal. A víte co dělám ráno? Chodím se kochat východy slunce. Však ráno uvidíte.

Nahoře v oblacích

K Chemnizter hütte / Rifugio Giovanni Porro (2410 m n. m.) je to z Wiessenbachu / Rio Bianco, které leží za malebným jihotyrolským městečkem Sand in Taufers, šest kilometrů ostře do kopce. Výstup vede kamenitou stezkou nebo přímo po šutrech. Původní Nevesjochhütte tady postavili za pouhé tři týdny muži z tauferské sekce Alpenvereinu v roce 1880. Za obou válek chátrala, ale po nich ji horalové vždy znovu obydleli. Nyní ji spravuje milánská sekce AV a přímo na místě rodina Gruberů.
Poslat domů SMS zprávu ani nezkoušejte. Signál je totiž jen před domem na jednom z kamenů. A je třeba ho chvíli lovit.