Potíže s močením paní Báru ovlivňovaly v osobním životě, ale i v práci. V logistickém centru vyřizovala dokumentaci pro řidiče, kteří se tam střídali jako na běžícím pásu. Přestože se nadřízeným se svým onemocněním svěřila, dávali jí prý i tak najevo svou nespokojenost.
Když vám nemoc ničí život
„Bylo to otřesné. Téměř neustále jsem měla pocit, že musím na záchod a že tam nedoběhnu, ale na toaletě trvalo nekonečně dlouho, než ze mě vyšly tři kapky. Už když jsem se přes celou halu vracela na pracovní místo, cítila jsem, že to začíná nanovo. Poznámky nadřízených a kolegů tomu moc nepomohly,“ vzpomíná paní Barbora. Na toaletu prý tehdy běhala každých 20 minut a jednu dobu se musela nechat i cévkovat. Kvůli problémům pak omezovala pitný režim, což mělo za následek další zdravotní potíže, ale i třeba i pohyb, který měla ráda. Problémem byl jakýkoli delší nákup nebo cesta k lékaři, kdy ji provázel strach, že neudrží moč.
17 let trvající krize
Pokusy o řešení jejího problému prý probíhaly dlouhých 17 let, než se paní Barbora dostala na doporučení své lékařky k MUDr. Michalu Rejchrtovi do pražského Motola. „Pan doktor se mě ujal a po několika vyšetřeních mi řekl, že není problém „v trubkách“, ale v jejich ovládání. Nabídl mi možnost řešení mých problémů pomocí neurostimulátoru, který by ovládání měchýře obnovil, a já jsem nadšeně souhlasila,“ pokračuje paní Barbora. V práci jí sice kolegyně zákrok rozmlouvaly s tím, že „kdo ví, co jí to v těle udělá“, a že „ony by si rozhodně do sebe nic takového dát nenechaly, raději by to vydržely“, ale lepší řešení ani radu neměly. Paní Barbora se nenechala odradit a po další sérii vyšetření v Motole, se s lékařem dohodli na termínu první fáze operace.
Neurostimulátor na ovládání
Při operaci se pacientovi do těla zavede elektroda do blízkosti křížového nervu a na elektrodu se napojí testovací přístroj (externí neurostimulátor), který je vyveden prodlužovacím kabelem ven z těla a po dobu 2–3 týdnů se nosí na pružném opasku. Ovládá se pomocí speciálního „mobilu“. Pacient si může nastavovat a uzpůsobovat sílu impulzů podle vlastní potřeby a během testovací doby se s přístrojem sžije. To se u paní Barbory povedlo, a protože vše fungovalo podle plánu, po třech týdnech jí lékař při druhém zákroku odpojil externí přístroj a do těla implantoval stálý neurostimulátor o velikosti padesátikoruny. Po čtrnáctidenní rekonvalescenci bylo možné vrátit se k normálním činnostem včetně sportu a dalších aktivit.
„Ovládání měchýře začalo fungovat hned po prvním zákroku, bylo to skvělé. Najednou jsem místo několika desítek návštěv toalety denně byla na šesti a vše funguje naprosto perfektně,“ popisuje paní Barbora. Chválí si také, že se nyní může vrátit k věcem, která má ráda. „Jsem velkým fotbalovým fanouškem a moc ráda chodím na zápasy. Jenže dřív jsem často měla celý zážitek zkažený a navíc mě čekala hrozná cesta domů. Teď si to konečně můžu užívat naplno,“ pochvaluje si. Rok po operaci už nemá žádná omezení, může se věnovat práci, rodině i svým koníčkům. Moderní přístroj dokáže podle odborníků vyřešit jak močovou, tak fekální inkontinenci.
A co by paní Barbora vzkázala lidem, které podobné problémy trápí? „Nestyďte se a běžte k lékaři. Schováváním se doma a strachem z neznámého ničemu nepomůžete, naopak. Když problémy vyřešíte, budete si moct zase užívat věcí, které máte rádi,“ uzavírá.
Co je sakrální neuromodulace?
jde o miniinvazivní (tedy velmi šetrný) zákrok, který pacienta může zbavit potíží. Pod kůži na hýždi se zavede stimulátor propojený s elektrodou umístěnou do oblasti křížové kosti. Ta vysílá slabé impulzy a pomáhá obnovit spojení mozek-pánevní dno, dodává správné informace o plnosti močového měchýře, potřebě se vyprázdnit. Přítomnost neurostimulátoru v těle pacienta ho nijak neomezuje, může se věnovat aktivitám tak jako předtím. Po nastavení funguje přístroj plně automaticky, nervové zakončení je kontinuálně stimulováno a životnost baterie je až 7 let bez dobíjení. Zákrok je plně proplácený zdravotními pojišťovnami.
Inkontinence se nevyhýbá ani mladé generaci
Mnoho lidí považuje inkontinenci za problém zejména starších žen. Únik moči se ale týká až 25 % žen a 5 % mužů v produktivním věku, ve vyšším věku pak každé druhé ženy a každého pátého muže. Mnoho lidí se však za tento problém stále stydí, a nevyhledá lékaře. Ten jim přitom může s inkontinencí výrazně pomoct. „Za svůj život má s únikem moči potíže až 50 % žen, řeší ho jen asi 10 % z nich. Přitom výrazně snižuje kvalitu života a týká se i velmi mladých žen a mužů,“ vysvětluje doktorka Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, která se inkontinenci věnuje v rámci kampaně Dole dobrý.
Inkontinence se může projevit náhlými úniky moči například během kašle, smíchu nebo pohybu, ale také nucením močit, které je tak silné, že člověk nestihne dojít včas na toaletu. Množství uniklé moči se může pohybovat od občasných nepatrných úniků několika kapek až k naprosté ztrátě kontroly a stálému nekontrolovatelnému pomočování.
Únik moči ovlivňuje mnoho faktorů
Na inkontinenci má vliv hned několik faktorů. Se zvyšujícím se věkem se snižuje pružnost svalů pánevního dna, svou roli hrají také hormonální změny v menopauze. Únik moči může způsobit také operace v oblasti malé pánve, dlouhodobé zvýšení nitrobřišního tlaku například při kašli nebo těžké fyzické práci, nadváha, kouření, změny na prostatě, infekce močových cest, onemocnění nervové soustavy, některé druhy léků a jiná onemocnění, jako je například cukrovka.
Svůj vliv má také vaginální porod, během kterého může dojít k poškození struktury pánevního dna. Každá žena by proto měla po šestinedělí navštívit fyzioterapeuta. Únik moči může zesílit také alkohol, kofein, bublinková voda, čokoláda, chilli papričky, vysoký příjem cukru i vysoké dávky vitamínu C.
Jak úniku moči předcházet? Základem je dodržování zdravého životního stylu, tedy udržování adekvátní tělesné hmotnosti, nekouření, omezení kofeinu a alkoholu, konzumace více vlákniny. Důležité je také dodržování zásad správného vyprazdňování. To v praxi znamená nikdy při močení netlačit a nespěchat, vědomě nepřerušovat proud moči, významně omezit takzvané preventivní močení (například před odchodem z domu), při kterém močový měchýř ztrácí svou jímací funkci.
Ať je příčina jakákoli, inkontinence omezuje život pacienta ve všech směrech. Problémy ovlivní jeho práci, sport, vztahy, intimní život nebo běžná společenská setkávání.Upozornit na závažný problém chce Světový týden kontinence, který letos připadá na 19. až 25. června, a připomíná, že inkontinence je onemocnění jako každé jiné, není důvod se stydět a uzavírat se doma, ale naopak vyhledat pomoc.
Zdroje:
- FN Motol
- www.loono.cz
