O osudu Židů a Romů přijíždějících transportem do Osvětimi často rozhodoval německý lékař Josef Mengele osobně. Děti, staré a nemocné lidi a těhotné ženy posílal podle pamětníků z nástupiště rovnou do plynových komor, na tisících dalších se pak dopouštěl bestiálních pokusů. Mladá Gisella Perl byla Židovka pocházející z uherského města Sihoť, které tehdy patřilo Maďarsku (dnes Rumunsku). Do Osvětimi ji i s rodinou deportovali v roce 1944, kde si ji vybral do svého týmu jako vězeňskou ženskou lékařku sám doktor Mengele. Zpočátku prý měla za úkol běžné ošetřování. Brzy však dostala děsivý úkol: informovat doktora Mengeleho, známého také jako anděl smrti, o všech těhotných ženách v táboře. Jako záminku Mengele uvedl, že těhotné pošlou do jiného tábora, kde jim bude poskytnuta lepší výživa. Ve skutečnosti je posílal rovnou na smrt. Ve svých vzpomínkách sepsaných v autobiografické knize Byla jsem doktorkou v Osvětimi Gisella Perl popisuje, že zatímco některé ženy přišly do tábora už těhotné, jiné otěhotněly v zajetí, kde byly sexuální výměny mezi vězni i znásilnění od členů SS „až příliš běžné“. Podle webu history.com byl sex často používán jako obchod výměnou za jiné zboží.

Zdroj: Youtube

Nechtěla přihlížet násilí na těhotných a novorozencích

Doktorka Perl v osmdesátých letech vzpomínala v rozhovoru pro The New York Times: „Ženy začaly utíkat přímo k němu a hlásily mu, že jsou těhotné.“ Mladá gynekoložka ale brzy odhalila pravdu. „Tyto ženy byly všechny odvezeny do výzkumného bloku, aby je nacisté používali jako pokusné králíky, a pak byly rovnou dva lidské životy vhozeny do krematoria“. Marně se prý snažila zastavit lavinu šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. K tomu ji prý nutili pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Právě tehdy se rozhodla, že v Osvětimi už nebude odhalena žádná další těhotná žena. I když neměla k dispozici žádné bolest utišující léky, dezinfekci ani lékařské nástroje, pustila se do morálně i fyzicky náročné práce, kterou vykonávala místo spánku po nocích, aby zachránila těhotné ženy před jistou smrtí.

„Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy.“ popsala Gisella Perl ve své autobiografii, která vyšla jen tři roky po osvobození a šokovala čtenáře na celém světě.

Modlitba za každé nenarozené dítě

Za každé nebožátko prý Giselle vyřkla tichou modlitbu. Své rozhodnutí měla racionálně podložené. Matky byly na pokraji fyzických sil, jejich tělo neprodukovalo mléko a ničeho jiného k jídlu se nedostávalo. Děti by tak zemřely i v případě, že by se je před nacisty nějakým zázrakem podařilo schovat. Protože se bez potřebných nástrojů a medikace cítila bezmocná, vyprávěla prý pacientkám během toho, co jim prováděla potraty nebo vyvolané porody, krásné příběhy. „Léčila jsem je svým hlasem. Utěšovala jsem je, že jednoho dne budou mít znovu oslavu narozenin, že jednoho dne budeme znovu zpívat.“ Díky tomu, že se vzpříčila Mengelemu a tajně vykonávala práci, kterou často prováděla holýma rukama přímo na špinavé zemi, zachránila životy tisíců osvětimských žen.

Kvůli bolesti, kterou prožila, se chtěla zabít

Po osvobození tábora se už se svojí rodinou nikdy nesetkala – její rodiče, manžel i syn byli po smrti. Přežila jen její dcera, kterou stihla ukrýt před nástupem do transportu u nežidovské rodiny. Vina, bolest a břemeno holokaustu ale na Giselle Perl těžce dolehly a lékařka se v roce 1947 pokusila spáchat sebevraždu. Později přijala pozvání do Spojených států, aby promluvila s lékaři a dalšími odborníky jako velvyslankyně šesti milionů lidí zabitých během holokaustu. Když ji manželka tehdejšího prezidenta Eleanor Rooseveltová pozvala na oběd, řekla jí prý: „Přestaňte se mučit a staňte se znovu lékařkou.“ Gisella ji poslechla a usadila se v New Yorku, kde jí bylo v roce 1951 uděleno americké občanství. Pracovat začala v nemocnici Mount Sinai, která se specializovala na neplodnost. Ve své autobiografii vzpomíná, že byla sice nejchudší lékařkou v New Yorku, zato s nejbohatší praxí. „Pokaždé, když jsem vstoupila na porodní sál, modlila jsem se: Bože, dlužíš mi život – živé dítě.“

V roce 1979 se doktorka Perl přestěhovala do Herzlija v Izraeli, aby mohla být se svou dcerou a vnukem a aby splnila slib, který prý dala v roce 1944 své rodině. „Po čtyřech dnech v dobytčím vagonu, který nás odvezl do Osvětimi, náhle důstojníci SS otevřeli dveře a vězni v pruhovaných pyžamech nás vyhodili ven. Můj otec i manžel mě objali a řekli, že se jednou sejdeme v Jeruzalémě.“ Tam také doktorka Gisella Perl zemřela 16. prosince 1988 ve věku 81 let.

Zdroje: