Zvedání těžkých vah je pro profesionálního strongmana denní chleba. Paradoxně mu ale v dětství lékaři sport nedoporučovali, a to kvůli cukrovce, kterou u něj odhalili už ve třech letech. „Trávil jsem řadu dní v nemocnici, doktoři moc nevěděli, co se mnou, ale když už bylo jasné, že budu závislý na inzulinu a našli trochu balanc, tak se to zlepšilo. Pak nastaly problémy se školkami a školami, protože pocházím z menšího města Přerova, a ne každá učitelka byla ochotná hlídat mi cukr nebo píchat inzulin. Samozřejmě jsem nemohl sladkosti. První opravdovou čokoládu jsem měl ve 13 letech, což byl pro mě zážitek!“ vzpomíná dnes už s úsměvem na dětství.
Jiří Tkadlčík Strongman
Svoji nemoc ve škole tajil
Jirka miloval pohyb a rodiče ho prý podporovali ve všech sportovních disciplínách, které si chtěl vyzkoušet – judo, tenis, fotbal, hokej. Přistupovali k němu jako ke zdravému klukovi a kdykoliv ho prý někdo nazval „chudáčkem“, maminka Jirky se proti tomu ohradila. Cukrovku už coby jako teenager dokonce tajil i před spolužáky a inzulin si chodil píchat tajně na toalety.
„Na základní škole mi někteří učitelé dávali najevo, že chci snad nějaké úlevy, a to se mi nelíbilo, protože to jsem nikdy nechtěl. Ani jako dítě. Na střední jsem proto o cukrovce už mlčel, a bylo to vlastně skvělé. Provalilo se to až jedno odpoledne, kdy jsem ztratil inzulinové pero, a musel to učitelce říct. Co se týče vrcholového sportu, tam jsem o cukrovce poprvé promluvil v roce 2017, a poslední tři roky spolupracuji i s různými spolky a snažím se o osvětu.“
Hypoglykémie může ohrožovat na životě
I přes svoji nemoc se rozhodl dělat naplno sport zaměřený na silovou vytrvalost i maximální sílu. Jde například o přenášení těžkých předmětů, mrtvé tahy, zvedání obří klády vážící klidně i přes sto kilo nad hlavu nebo tahání šestnáctitunového kamionu do kopce. Na mrtvý tah dokázal uzvednout dokonce 400 kilo - což je světový rekord. Jak diabetes člověka při vrcholovém sportu ovlivňuje?
„Cukrovka mi hodně dala a hodně mi bere. Je docela pravděpodobné, že nebudu mít takovou sportovní životnost, jako zdraví kluci. Pro tělo je nemoc zátěž a každý výkyv mi dělá špatně. Hledám neustále nový balanc. Pokud ho nenajdu, čeká mě řada hypoglykémií nebo hyperglykémií, což je nejen nepříjemné a neslučuje se to úplně s vrcholovým sportem, ale hlavně je hypoglykémie život ohrožující stav, pokud zajde daleko. Jednou mě takové ,,hypo“ chytlo i na prestižním závodu v Americe, kde mi cukrovka vzala zlatou medaili. Nestihl jsem se totiž dát dohromady, a na disciplínu nastoupil zesláblý. Na druhou stranu, nemoc mi dala disciplínu, tvrdost a odolnost. Je mojí součástí,“ zamýšlí se sportovec, který s posilováním začal v 15 letech a totálně mu propadl.
Jiří Tkadlčík
Místo operace zvolil dýchací cviky
Kromě cukrovky se mu před dvěma lety přidaly další zdravotní problémy, a to dvě vyhřezlé ploténky na zádech, z nichž jedna zasahovala míchu. „Normální“ člověk by s tímhle stavem šel pravděpodobně na operaci, už kvůli nesnesitelným bolestem, ne ale český strongman! „Hodně jsem můj stav konzultoval s lékaři z Nemocnice Na Františku i se sportovními lékaři a závodníky, kteří tím prošli. Nakonec jsem se rozhodl za podpory svých fyzioterapeutů pro dýchací cviky. Trvalo to řadu měsíců, ale kontroly ukázaly, že ploténky jsou v pořádku, a zbývalo tedy zapracovat na odstranění příčiny. Nicméně to je moje cesta, a já za ni nesu odpovědnost. Nemůžu takové řešení doporučit všem. Je ale pravda, že dýchací cviky, které do dnes cvičím a ukazuji lidem s podobnými problémy už vytáhly z bryndy hodně takových lidí.“
V životě je pro Jiřího Tkadlčíka důležité jít si za svým snem a nikdy se nevzdávat. „Když jsem tenkrát ležel na podlaze v obýváku se zraněnými zády, neuměl jsem si představit, že bych zase vyhrával závody. Myslel jsem, že to může být konec mojí kariéry. A vidíte, nebyl! Jem pyšný na to, že jsem dokázal vstát a jít dál, i přesto, kolik lidí mě odepsalo. Řada z nich můj návrat už nečekala. Já jsem ale věděl, že pokud nastoupím na start mého posledního závodu v Jerevanu, tak ho vyhraju!“ A to se také stalo. Za Kondici Jiřímu gratulujeme a přejeme mnoho dalších sportovních úspěchů!
Zdroje:
Autorský článek, Jiří Tkadlčík, Magazín Kondice 05/23
