Chmury zeleného cestovatele

Chmury zeleného cestovatele
Víte, že jako Češi jsme ve vítězném pelotonu Evropské unie v třídění odpadu? Že jsou u nás každoročně desítky akcí na úklid přírody po bezohledných výletnících? A že česká města vynikají nejen krásami, ale i čistými ulicemi? Při cestování si člověk tato fakta často uvědomí a rovněž si jich náležitě váží. Je co zlepšovat, ale jinde na starém kontinentě tomu není jinak.

Objev malých odpadkových košů v rozlišení plasty-papír-směs v Německu nikoho nepřekvapí. Nacházet je ve Španělsku bylo nečekané, pravda nicméně je, že zatímco do klasických velkých popelnic lidé vyhazují vytříděné pytle pravidelně, u těchto malých je zpravidla přeplněný „obyčejný“ oddíl a prázdný zbytek. Naproti tomu ve Skandinávii je lidé hojně využívají, systém známý například z Ikey zde najdete běžně. V přírodě tu o civilizační nepořádek nezavadíte. Co nás ale poněkud zarazilo, bylo neuvěřitelné množství odpadu, které dennodenně generuje stravovací režim. Švédové milují hotová jídla. Velký výběr nabízí každý supermarket a paleta pouličních bister a fastfoodových podniků nabízí průřez světovou kuchyní od burgerů a tacos přes pizzy a gyros, až po sushi, pho bo nebo ramen. A místní oceňují jeho pestrost a kvalitu a kupují si tímto způsobem nejen stravu pro pracovní dny, ale i pro celou rodinu k večeři nebo na víkend. Z čehož vyplývá, že výhradně formou „take away“ neboli zabalit s sebou. A to je právě onen kámen úrazu. Každý chod má svůj plastový obal, pokud je součástí i omáčka, je v dalším samostatném, někdy je třeba dát i přílohu zvlášť, k tomu jednorázový příbor, hrst papírových ubrousků, vše do igelitové nebo papírové tašky. Krát počet porcí. Krát počet dní v práci plus těch, kdy se nikomu v rodině nechce vařit (což je prý velmi často). Krát celá země. Dovedete si jistě snadno představit tu strašidelnou hromadu použitých krabiček na vyhození.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Do příchodu viru „však-všichni-víme-jak-se-ten-syčák-jmenuje“ si pracanti v Česku přinesli jídlo z domova ve vlastní nádobě nebo poobědvali v restauraci, ať už komerční, či firemní. Doba výdejních okének nás posunula směrem k severským návykům. Myšlenka podpořit svůj oblíbený podnik a pomoci mu překonat tuhle složitou dobu je mi samozřejmě blízká. Ale jak vyřešit ekologickou stránku? Vzhledem k tomu, že většina nápadů ztroskotá na zákazech ze strany hygieny, bych jako restauratér ocenila, kdyby s nápadem na možné řešení přišli právě odborníci z hygienické služby. Jako zákazník bych pak neměla virtuální brzdu využívat tenhle servis častěji.

Adamova velká cesta

Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.

Cenu za nejkrásnější město Evropy za nás získává Budapešť. Maďarská metropole elegantně spojuje to nejlepší z ostatních velkoměst. Malebnost, panorama, velkou řeku, množství pěších zón, cyklostezky, obchody, tržnici, hospůdky, muzea, kulturu, architekturu. Jako turisté se zde cítíme příjemně a bezpečně. Čisté ulice všechno podtrhují, v kontrastu například s Paříží doslova vymetené. To jak vypadá prostředí kolem na nás chtě nechtě působí dost mocně. Nejvíce jsme si to uvědomili v našem jinak oblíbeném Řecku. Naše cesta sem vedla po pevnině z Makedonie, země, o níž většina lidí ví jen to, že je malá, chudá a má dobré víno. Při přejezdu do země pita gyrosu a baklavy jsme však měli pocit, že civilizace s hranicemi skončila. Příkopy kolem řeckých silnic plné odpadků. Před obytnými domy květiny, za nimi haldy harampádí. Tisíce rozpadajících se opuštěných budov a vedle nich rozestavěné nové, prakticky totožné. Korunu tomu nasazovala situace, kdy jsme se v kempu či na benzince ptali, zda u nich můžeme do kanalizace vylít naši toaletu z auta. Lidé byli téměř vždy velmi ochotní a souhlasili, zároveň ale manželovi doporučovali, že bude mít jednodušší vylít to jim(!) za plot nebo někam do přírody. Tomovo vysvětlení, že takový auto-záchůdek obsahuje i chemii, bývalo následováno pokrčením ramen a mávnutím rukou. Mužovo trvání si na svém pak zavrtěním hlavou se shovívavým pousmáním, obdržení plechovky piva za vstřícnost už úsměvem takřka zářivým. Ano, ekologická osvěta má v tomto regionu před sebou ještě dlouhou cestu a my jí držíme palce.

Tak zase příště!

Čím jedeme:

Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME, obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato s výkonem motoru 160 koní, expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro: solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie (www.hykro.cz).

dodávka Zdroj: Kondice.cz

ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.