Jiný kraj, jiný řidič

Jako Češi máme určitou výhodu, že jsme zvyklí na řidičské zlozvyky, jež u nás na silnicích vládnou. Při výpravě na Balkán pak nejsme tolik zaskočeni místním divokým kličkováním, typickým troubením a všemožnou zvěří na silnici. Naopak na západě a zejména severu Evropy máme pocit, že jsme se ocitli v nějakém elitním klubu ohleduplnosti za volantem. (Norský šofér v Tiraně musí být jako Alenka v říši divů.) I přesto se ale vyplácí obezřetnost, tak jako prostudování odlišností v předpisech. Ve Španělsku se vysokou pokutou trestá řízení v žabkách (mohou se vzpříčit mezi podlahou a pedálem, o čemž vím, tudíž já osobně si je v létě sundám a řídím bosky, a o takovém zákazu jsem nikde nic nenašla). V Maďarsku zase musíte mít reflexní vesty vepředu v kabině, nikoliv jen v kufru (vcelku logický požadavek) a debatování s policistou o zaplacení pokuty může skončit zabavením auta. V Německu tvrdě postihují nedodržování vzdálenosti od vozidla před vámi, vyblikávání a vytroubení může být bez pardonu klasifikováno jako trestný čin.

Cyklista v provozu

Samostatnou kapitolou je pak vztah motorista–cyklista. Musím se přiznat, že doma jezdíme na kole s dítětem v sedačce pouze po cyklostezkách nebo zapadlých okreskách. V běžném provozu se vůbec necítím bezpečně. Jak skvělá je potom cyklistika v Německu, Skandinávii, ale i – světe, div se – ve Španělsku, kde je dostatečný odstup samozřejmostí a nikdo vám nedává najevo, že mu překážíte.

Krádeže

Ve snaze zabránit vykradení svého obytňáku dělají někteří dodávkáři různé maskovací finty. Například obléknou přední sedačky do reflexních vest a outfit ještě vytuní bezpečnostní přilbou. Záměrem je vyvolat dojem obyčejné pracovní dodávky. Případně zatáhnou rolety a pustí uvnitř smyčku štěkotu psa, nebo dialogu lidí. My parkujeme zadní dveře s oblibou do křoví (doslova), aby se dovnitř nedalo vlézt. Ale nic si nenalhávejme, zlodějna je řemeslo a jediná účinná obrana je nenechávat v autě cennosti. To jsem si musela připomínat po opuštění Švédska denně, tam lidé běžně nechávají auta odemčená, zatímco si odskočí do trafiky, batoh ležet na lavičce, když si hrají s dětmi na prolézačce. Na to si jeden zvykne rychle.

Kamuflované krádeže

Srbsko je nechvalně známé svou fintou na obytná auta. Když v noci přespíte někde na parkovišti, ráno vás přivítá poruchou na bázi přeříznutého či jen vytrženého kabelu. Nejbližší servis vám tuhle „velkou závadu na motoru“ samozřejmě ochotně za pěknou sumičku opraví. Proto jsme při tranzitu zvolili spaní v malém pěkném kempu.

Pojištění

Každé auto si zaslouží svou havarijní pojistku, obytňák nevyjímaje. Cena může oproti pojistce osobních vozů nepříjemně překvapit, nicméně náklady na případnou opravu dvojnásob. Oříškem může být cestovní pojištění posádky. Na běžné dvoutýdenní dovolené s jasným cílem jsme volili obyčejné pojistky nabízené k platební kartě nebo zdravotní pojistce. Tentokrát jsme ale nevěděli, kudy a kam přesně pojedeme, na jak dlouho. Klasické produkty by nás proto vyšly buď nesmyslně draze, nenabízely dostatečné krytí, nebo byly časově omezené na pár týdnů. Ve výsledku jsme vybírali mezi třemi zahraničními službami. True traveller, World nomads a Safety wing. Poslední zmíněnou jsme nakonec zvolili. Aktivaci lze provést online tentýž den, pojistka se sama reaktivuje každé čtyři týdny, o čemž vám přijde vyrozumění e-mailem. Zrušit lze opět jedním kliknutím. Platba odchází automaticky z kreditní karty, cena se liší dle věku, každý dospělý má v ceně i jedno dítě. Pozor na nutnost připojištění rizikových sportů nebo příplatek pro cestu do USA. Znáte to, když s sebou máte deštník, tak nezaprší a nezaprší. Takže, pořádné paraple v podobě krytých zad s sebou, šťastnou cestu a zase příště!

Adamova velká cesta

Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.