Na celém jezeře působí asi padesát rybářů, ale na severu Gardy, která patří k provincii Trentino, je Alberto jediný „profík“. „Pro své rybaření mám asi 20 km2. Vlastně celou severní část jezera Garda,“ rozhazuje rukama v přístavu Riva del Garda na břehu stejnojmenného jezera.

Rybaření miluje, má rád ticho uprostřed vodní hladiny, její odlesky, svit hvězd, to, že je venku a ne v továrně. Jeho nejlepšími přáteli jsou prý racci a kormoráni, kterým občas přilepší nějakou tou rybou.

Když je jezero klidné, vyráží na ryby, v létě, v zimě, každý den. Největší sezona mu ovšem začíná od června do září, kdy by mu majitelé restaraucí za čerstvé ryby utrhali ruce. Všechnu poptávku bohužel uspokojit nedokáže.

Výjimečně se stane, že nedoveze nic, rekordní úlovky se blíží stovce kil. „Dnes jsem vytáhl asi dvacet kilo, což je dobré. Domů jsem jel už v jedenáct večer, rybám se nějak do sítí nechtělo,“ popisuje poslední noc. Jeho úlovek tvoří z osmdesáti procent sardinky, z jezera ovšem vytahuje také pstruhy, síhy, štiky, líny a další.

V létě vyráží na jezero v devět večer a občas zůstane na vodě do dvou do rána. V zimě vyjíždí už v pět večer a do dvou hodin je zpět.

Ryby prodává přes WhatsApp. Své klienty sdružil ve skupině, do které každé ráno napíše, co a kolik toho přivezl. Kdo dříve napíše, ryby získá. Dříve je občas prodával v Riva del Garda v přístavu, kde kotví jeho bárka, ale dnes už se mu nechce.

„Rybolovem se uživím, ale rozhodně tím nezbohatnu,“ směje se. Sám si rybu k večeři moc rád dá, ale není to tak, že by ji jedli každý den. Jeho dcera se jich kupříkladu ani nedotkne, nechutnají jí.

Zdroj: magazín Kondice