Desáté září je ve světě oficiálním Dnem pro prevenci sebevražd (World Suicide Prevention Day), který stanovila Mezinárodní asociace pro prevenci sebevražd a Světová zdravotnická organizace. Cílem je upozornit na závažnost této problematiky. Jen v České republice podle dat ročně umírá kolem 1 500 lidí. Muži přitom páchají sebevraždu téměř třikrát častěji než ženy.
Proč lidé páchají sebevraždu?
Někteří lidé drží svoje plány na dobrovolný odchod v tajnosti tak dobře, že jejich okolí nic nepozná. Navenek si dokonce myslí, že daná osoba žije hezký život, nic ji netrápí a ani ve snu by je nenapadlo, že si sama sáhne na život. Tak tomu bylo ostatně i v případě úmrtí psychologa a soudního znalce Radka Ptáčka. Na internetu vznikaly diskuse a příspěvky, v nichž se lidé ptali: Jak je možné, že to udělal? Otec tří dětí, manžel milující manželky, osoba s úžasnou kariérou, člověk, který pomáhal tolika lidem. Proč nedokázal pomoci sám sobě? Jeho odchod ze života byl šokem nejen pro rodinu, ale i Ptáčkovy kolegy, pacienty a vlastně všechny, s kterými kdy přišel do kontaktu.
Pak jsou ale lidé, kteří vysílají méně či více nápadné varovné signály, kterými na riziko sebevraždy upozorňují. Často manifestují svoje zoufalství, trápení a bezmoc, někdy více mluví o životě po smrti, začnou se zajímat o léky nebo zbraně, kterými by se mohli zabít. Velmi často bývají sebevražedné myšlenky součástí deprese, což potvrzuje i známý psycholog Cyril Höschl.
Podle něj je v některých případech skutečně možné varovné signály potencionálního sebevraha zachytit včas, a tím odvrátit jeho plány. Je prý ale řada případů, kdy své úmysly člověk skrývá tak pečlivě a chová se záměrně normálně, aby si jeho blízcí ničeho nevšimli. „Za sebevražednými plány většinou nestojí důvody, jako je vyhazov z práce nebo nedostatek peněz. Sebevraždu člověk spáchá v důsledku deprese,“ řekl psycholog v rozhovoru zde. K sebevraždě ale může vést i závažné onemocnění, kdy má člověk velké bolesti (to byl ostatně údajně i případ herce Heřmánka), nedokáže se vyrovnat s aktuální anebo chronickou těžkou životní situací (například smrt dítěte nebo životního partnera), problémy se zákonem, zadlužením, tíživou situací v rodině apod. Situace se pro něj zdá být neúnosná, bezvýchodná.
Jaké jsou nejčastější příznaky sebevražedného jednání?
Nemocný zmiňuje, že se zabije. Používá věty typu: Kéž bych tu nebyl, nemusel bych řešit tyhle útrapy.
Shání prostředky k ukončení života, například schraňuje léky a alkohol, shání zbraň.
Často se u něj střídají nálady, jako je smutek, melancholie, agrese, pocity beznaděje a bezvýchodnosti situace.
Inklinuje k alkoholu a drogám, rizikovému chování.
Začne dávat věci takzvaně „do pořádku“. Chce urovnávat vztahy, majetkové vypořádání a podobně.
Loučí se s lidmi, jako by je měl vidět naposledy, vzpomíná na společně strávené chvíle, prosí o odpuštění apod.
Vyhýbá se lidem, uzavírá se do sebe, straní se rodiny i přátel.
Ztrácí zájem o oblíbené aktivity, je apatický, lhostejný.
Projevují se u něj poruchy spánku, roztěkanost, můžou se přidat i psychosomatické problémy jako bolesti hlavy, břicha, únava.
Podle jedné diplomové práce studentky Masarykovy univerzity, která se zabývala sebevraždami, je důležité brát v potaz i faktor věku. U adolescentů bývají impulsem k sebevraždě pocity méněcennosti, zklamání, zoufalství – to často vede k takzvaným demonstrativním pokusům o sebevraždu, kterými teenager volá o pomoc. U seniorů pak převládají příčiny jako odchod do důchodu, onemocnění, pocity samoty a izolace, ztráta smyslu života. Zatímco u žen převažují více pokusy o sebevraždu, u mužů dochází dvakrát častěji o dokonané sebevraždy.
Co dělat v případě podezření na spáchání sebevraždy?
Jestli máte podezření, že někdo z vaší rodiny, přátel nebo okolí vysílá varovné signály, je na místě zasáhnut včas a pomoc neodkládat. V první řadě nabídněte psychickou a emocionální podporu. Vyslechněte danou osobu, podpořte ji, vzbuďte v ní pocit důvěry, nabídněte řešení tíživé situace, mluvte o tom, že může být zase lépe, že člověk nemusí být na svoje trápení sám. Společně zkuste vyhledat odbornou péči – kontaktujte krizovou linku, záchrannou službu (linku 112) nebo navštivte krizové centrum, případně domluvte akutní návštěvu u psychiatra nebo psychologa.
Kde hledat pomoc?
Toto jsou místa, kde se specializují na první psychickou pomoc:
Linka první psychické pomoci, funguje nonstop a je zdarma, tel: 116123
Pražská linka důvěry, funguje nonstop a je anonymní, tel: 222580697
Centrum krizové intervence v Bohnicích, psychologická a psychiatrická pomoc lidem s akutními obtížemi, tel: 284016110
Telefonická služba Centra krizové péče, funguje nonstop, tel: 532232078
Modrá linka, pro všechny, kteří se ocitli v náročné životní situaci, sazby podle vašeho tarifu, tel: 608902410
Zdroje:
https://www.klubzdravi.cz/a/na-sebevrazdu-mohou-upozornovat-varovne-signaly-vite-jak-je-rozpoznat
https://is.muni.cz/el/1441/jaro2013/RV2MP_2SPJ/um/Tema_c.11_Sebevrazedne_jednani_Davidova.pdf
