Máte nějaké oblíbené trasy, kde se vám dobře běhá?
Oblíbené trasy nemám. Co ale nemusím, to je běhání ve městě, ať už tady v Čechách, nebo jinde. Samozřejmě, nejlepší je běhání u moře nebo někde u vody a taky v lese nebo na cyklostezkách. Kvůli mojí achilovce mám radši rovný povrch. Při terénním povrchu noha hodně trpí a mě nebaví běhat v bolestech.
Co když se potřebujete například kvůli focení dát rychle do formy – jaký trénink se vám osvědčil?
Kvůli focení jsem nikdy nehubla. Většinou jsem dělala focení, když jsem ještě závodně hrála anebo byla po porodu, a to mi o nějakou formu nešlo. Nehrotila jsem to. Moje tělo je takové, jaké je, a je pro mě důležité cítit se v něm dobře, proto jsem do cvičení a tréninku vlítla poměrně brzy po obou porodech. Pořád mi sice schází shodit nějaká ta kila, ale jde spíš o mě než o to, abych byla fit kvůli reklamní kampani.
Po druhém porodu mám pořád vlčí hlad
Jak se na vašem těle a fyzičce druhé těhotenství podepsalo? Bylo náročnější shodit nabytá kila?
Po druhém porodu jdou ta kila dolů mnohem pomaleji. Ale je pravda, že během obou těhotenství jsem vůbec necvičila, nějak se mi to v hlavě přeplo a neměla jsem na cvičení chuť, náladu a ani to pro mě nebylo důležité. Po druhém porodu jsem nicméně byla už třetí den doma, šla jsem s Vincentem na tenisový kurt sbírat míčky a samotnou mě překvapilo, jak jsem na tom dobře. Po druhém porodu jsem tedy do aktivního života vlítla mnohem rychleji a jsem za to ráda. Byť se mě kila drží. Ale ono je to i tím, že mám stále enormní hlad, takže tak různě dojídám. Možná proto váha nejde dolů.
Řešíte jídlo hodně?
Vyvážené jídlo je důležité. Můžete sice sportovat do aleluja, ale když když jíte špatně, je mnohem horší dostat se do kondice. Takže shazování kil je o správné kombinaci všeho – zdravého jídla, dennodenním pohybu, vytrvalosti. Je to takový životní balanc, někdy to jde lépe, jindy hůř. Někdy máte vyloženě chuť se do toho naplno opřít, jindy ne. S dvěma dětmi je všechno složitější, i snaha o to jíst takzvaně čistě. Na druhou stranu nejsem člověk, který by prasil nebo vyhledával těžká jídla, která tělu nic nedávají. Ale abych denně jedla jen rybu s rýží nebo se stravovala bezlepkově, na to nejsem momentálně nastavená.
Jak je to u vás se svalovou pamětí? Přece jenom jste byla od 15 let denně na kurtech, stačí vám teď díky tomu přidat jen trochu posilování, abyste měla pevné tělo?
Není mi už 20 let, takže určitě nestačí jít si párkrát zacvičit, aby tělo zase fungovalo a vypadalo jako dřív. Naopak. Ten věk všechno jenom zhoršuje, metabolismus je pomalejší a výsledky trvají déle. Musím dřít jako všichni ostatní, i jako lidé, kteří sport neměli za svoji práci. Když jsem šla poprvé po porodu do posilovny, skoro tři dny jsem se nemohla hnout, jak mě všechno bolelo. A to jsme nezvedali žádné těžké váhy, bylo to jen posilování s vlastním tělem! Porod znamená pro ženu totální stres a pro tělo je to šílený záhul, všechno pak mnohem déle trvá. Pořád mám třeba vypouklé břicho, ono chce všechno čas, nejde to uspěchat.
Tři měsíce po porodu už závodila v triatlonu
Posledních pár měsíců jste spojovaná s triatlonem. Jak jste se k němu dostala?
Můj přítel dělá triatlony a zasvětil mě do toho. Říkal, jak je to krásné a přitom strašně náročné a já ho dlouhou dobu jen sledovala. Z Karlových Varů mě oslovili už minulý rok kvůli účasti na City triatlonu, ale já byla těhotná, tak jsem řekla, že třeba za rok. Ozvali se mi letos znova a já do toho šla. Měla jsem jen 3 měsíce po porodu a říkala jsem si, do čeho jsem se nechala uvrtat. Nakonec jsem za to byla moc ráda. Plavat těch 750 metrů bylo ale opravdu šílené, protože já profesionálně plavat neumím, takže místo kraula jsem plavala prsa. Když jsem pak doběhla do cíle, byl to nádherný pocit.
Máte před sebou nějakou další sportovní výzvu?
Kromě maratonu bych určitě jednou chtěla zkusit dát celý triatlonový závod, tedy 190 kilometrů na kole, 42 kilometrů maraton a 4 kilometry plavání. Na to ale potřebujete mít natrénováno a já teď přípravě nemůžu věnovat tolik času. Teď si chci den za dnem zlepšovat fyzičku, hýbat se a dávat tělo do kupy. Myslím, že se mi to celkem daří.
Bára miluje módu. Ráda experimentuje, cítí se dobře v ležérních kouscích, dokonce miluje podpatky
Coby profesionální tenistka jste asi musela hodně řešit stravu. Je to tak?
Nikdy jsem nebyla na nějaké striktní dietě, to vůbec. Jídla jsem volila spíš lehčí, protože se pak lépe hraje. Během svých teenagerských let jsem pak docela bojovala s váhou, byla jsem taková ta oteklá holka s pár kily navíc, vadilo mi to a necítila jsem se dobře ve svém těle. Mám ale štěstí, že mi vůbec nevadí jíst zdravě, mám ráda hodně zeleniny, ryb a libového masa. Pro mě je úplně normální věc dát si k obědu jen salát nebo třeba luštěninové jídlo. Myslím, že mám vyvážený jídelníček. Dopoledne jím hodně ovoce a večer pak maso a zeleninu.
Jaké recepty u vás doma převládají a vaříte je ráda?
Nepatřím mezi zdatné kuchařky, u mě převládají ty nejjednodušší recepty, které obsahují jen pár ingrediencí. Doma vaří hlavně můj přítel a taky máma a tchyně, všichni vaří opravdu výborně. Pro mě je super udělat si k večeři salát a dát si k tomu oříškový chleba s lučinou, to je pro mě snad nejlepší večeře. Ale třeba řízky nebo rizoto zvládnu, stejně jako různé polévky a samozřejmě těstoviny. Ty se u nás jedí ve velkém.
Letos v létě jste pořádala už popáté tenisový kemp pro děti. Jak je podle vašich zkušeností dobré vést děti, aby jim vydržela motivace ke sportu?
S motivací je to občas složitější. Důležité je, aby sport děti bavil, ale je třeba taky vědět, kdy je potřeba trošku přitlačit. Dítě ale nesmí cítit stres a tlak, alespoň ne pořád. Ve sportu musíte mít ostré lokty, neplatí to jen u tenisu. Je fajn děti povzbuzovat, hodně chválit, probudit v nich třeba tu soutěživost a radost z pohybu. Ale někdy je dobré děti i trošku zmáčknout ve smyslu: „Teď to bude trochu bolet, ale spolu to zvládneme.“
Myslíte si, že i bez skutečné dřiny, píle a odpírání člověk může být vrcholovým a především úspěšným sportovcem?
Skutečně si myslím, že bez píle a dřiny vrcholovým sportovcem nejde být. Můžete mít talent a můžete to někam dotáhnout, probojovat se do určitého žebříčku, ale bez intenzivního trénování a zlepšování sám sebe to vysoko nedotáhnete. Co si budeme povídat, sport je dřina a ve vrcholovém sportu to platí obzvláště. Dostanou se tam jen ti nejlepší z nejlepších. Patří sem jak disciplína a píle, tak tréninky, spánek, regenerace, musí vám fungovat hlava. Jsem zastáncem toho, že bez práce nejsou koláče.
Dětství strávila na kurtech
V čem jste se v dětství musela kvůli tenisu nejvíc omezovat?
Nevnímám to tak, že jsem se omezovala. Tenis mě strašně bavil a chtěla jsem ho dělat. Jediná věc, která mě mrzela byla, že jsem neměla maturitní ples. Dětství jsem měla ale krásné, prožili jsme ho s kamarády na tenisových kurtech, kam jsme zamířili hned po vyučování a domů jsme se vraceli večer. Hráli jsme nejen tenis, ale i vybíjenou a různé hry. Vybírali jsme peníze na útulky a vůbec to nevnímám tak, že jsem kvůli tenisu o něco přicházela. Naopak, mohla jsem poznávat různá místa, kam jsme jezdili na turnaje. Samozřejmě, byly dny, kdy jsem měla spoustu tréninků za sebou a já byla unavená a raději bych doma odpočívala. Ale nikdy to nebylo tak, že bych raději šla s kamarádkou na kafe.
K tříletému Vincentovi jí letos na jaře přibyla i dcera Josefína
Co váš syn Vincent, byly mu tři roky, už jste mu pořídili tenisovou raketu?
Vincent má raketu od dvou let a je pro mě hodně důležité, aby se tenis naučil, uměl ho a hrál ho. Dvakrát v týdnu má tréninky a baví ho to, i když je složité takhle malé dítě u sportu udržet delší dobu. Jestli bude chtít dělat tenis na profesionální úrovni, budu ho v tom maximálně podporovat. A pokud ne, nic se neděje.
V roce 2021 jste ukončila sportovní kariéru kvůli těhotenství, o dva roky později jste se ale zúčastnila Wimbledonu, kde jste vyhrála ve čtyřhře. Opravdu to byla ta poslední tečka za vaši kariérou?
To, že se vrátím po prvním porodu, jsem asi měla tak nějak v podvědomí. Kariéru jsem tehdy neukončila podle sebe, bylo to v době těhotenství a covidu, kdy na tenisových kurtech kromě trenéra nebyl nikdo. Chtěla jsem si tím ještě jednou projít a prožít si můj nejmilovanější turnaj, kam jsem se mohla na pár měsíců vrátit. Hrát singla po těhotenství bylo náročné a to, že jsme vyhráli v deblu Wimbledon, to byl krásný příběh, který se nestává sportovcům na vrcholu často. Momentálně to ale absolutně na nějaký návrat nevidím. I když nikdy neříkej nikdy.
Správný čas odejít
Čemu se chcete věnovat teď?
Momentálně se chci věnovat opravdu výchově dětí, nechci od nich odbíhat pryč na delší dobu, protože cítím, jak důležité je pro ně být tady na maximum. Do budoucna bych chtěla zůstat u tenisu a vymyslet nějaký projekt, který by mě bavil.
Říká se, že odejít se má v tom nejlepším. Myslíte, že vám se to povedlo?
Myslím, že se mi to podařilo úplně dokonale. Odejít z profesionálního sportu a pak se vrátit a vyhrát Wimbledon ve čtyřhře, to je něco neuvěřitelného. Pro sportovce, který se živí sportem tak dlouho jako já, je nesmírně těžké jen tak odejít. Vidím to u mnoha hráčů, kteří s tím bojují. Ale ta wimbledonská trofej mi potvrdila, že je správný čas na to skončit.
Zdroje:
Autorský rozhovor pro magazín Kondice 11/2024
Sledujte nás v Google Zprávách