Byla veselá a plná života. Narodila se na Rue du Roure ve francouzském městečku Arles. Mezi její oblíbené historky patřila ta o setkání se světoznámým umělcem Vincentem van Goghem, ke kterému došlo v roce 1888, když si od jejího strýce kupoval malířské plátno. „Van Gogh byl ošklivý jako veš, měl odpornou povahu a páchl chlastem,“ zmínila v jednom rozhovoru.
Na kole jezdila ještě ve svých 100 letech
V roce 1896 se provdala za svého movitého vzdáleného bratrance Fernanda, a díky němu si užívala pohodlný život ve vyšší společnosti Arles. Bydlela ve velkém bytě nad soukenictvím Fernandovy rodiny a měla služebnictvo, které jí vařilo a uklízelo. V roce 1898, ve věku 22 let, Jeanne porodila své jediné dítě, dceru Yvonne, která zemřela na zánět pohrudnice v den svých 36. narozenin. Aniž by musela pracovat, trávila Jeanne čas praktikováním koníčků, jako byl šerm, lov, horolezectví, plavání, tenis, kolečkové brusle, hudba a jízda na kole, které se věnovala až do svých 100 let.
Jeanne údajně připisovala svou pozoruhodnou dlouhověkost stravě bohaté na olivový olej, který si také denně vtírala do pokožky. Přestože její strava byla převážně zdravá, ráda si dopřávala čokoládu (někdy jí zkonzumovala i kilogram za týden!) a po jídle vždy jedla dezert, vypila malou sklenku portského vína a kouřila cigaretu.
Cvičila kalisteniku a modlila se
Ve sto deseti letech žila Calment stále sama v bytě na Rue Gambetta, kam se nikdy neobtěžovala instalovat moderní topení. Jednoho dne prý vylezla na stůl, aby plamenem svíčky rozmrazila kotel, a založila tak nechtěně malý požár. Po incidentu souhlasila s umístěním do místního domova důchodců. Tam podle svědků dodržovala pevný rozvrh, vstávala v šest čtyřicet pět, odříkávala své modlitby, předváděla kalisteniku, cvičení s vlastní tělesnou vahou, a poslouchala klasickou hudbu. Pro deník Paris Match jednou řekla, že její ňadra zůstala pevná jako „dvě malá jablíčka“. Teprve ve sto sedmnácti letech přestala kouřit, ale nikdy se nevzdala své večerní sklenky portského.
Celý život prý snídala kávu, pár sucharů a ovocné saláty. Do její denní rutiny patřilo i dvouhodinové zdřímnutí v křesle, povídání si s přáteli a poslech hudby před spaním ve 22 hodin.
Podle vědců to byla lhářka
V 90. letech však přišli ruští vědci s teorií, že osoba, kterou svět znal a oslavoval jako Jeanne Calment, byla ve skutečnosti její dcera Yvonne. Podle matematika Nikolaye Zaka Jeanne zemřela již v roce 1934, ale rodina Calmentových předložila mrtvolu úřadům jako Yvonne, aby se vyhnula dědické dani. Francouzští úředníci ale odmítli změnit úmrtní list nejstarší zaznamenané osoby navzdory tvrzením ruských vědců o podvodu. Mezi francouzskými výzkumníky byl například Jean-Marie Robine, specialista na studium superstoletých, který dělal se stařenkou rozhovor v 90. letech. Analyzoval původní údaje použité k ověření její identity spolu s čerstvou dokumentací, aby prokázal, že „nedošlo k daňovým podvodům ani falšování identity Jeanne Calment“. Francouzka, která zemřela v roce 1997 ve věku 122 let a 5 měsíců, se stala oficiálně nejstarší žijící osobou na světě.
Svět si dodnes připomíná některé její výroky, které stojí za připomenutí:
„Být mladý je stav mysli, nezávisí na těle. Vlastně jsem ještě mladá holka, jen jsem posledních 70 let nevypadala tak dobře.“
„Když nemůžeš něco změnit, nedělej si s tím starosti.“
„Mám obrovskou touhu žít a velkou chuť k jídlu, miluju sladkosti.“
„Nikdy nenosím řasenku, směju se, až často pláču.“
„Mám jen jednu vrásku a sedím si na ní.“
Sledujte nás v Google Zprávách