V prvních školních dnech se zvyšuje míra úzkosti a nejistoty. Letní pohoda je pryč a nastává tvrdý režim. Jak si tyhle chvíle co nejvíce zpříjemnit? Víte, co lidé dělávali dříve? Vyprávěli si. Společné vyprávění a sdílení zážitků tmelí rodinu a uvolňuje napětí. Aby byl školní rok pohodový, potřebujete, aby s vámi dítě sdílelo nejen úspěchy a radosti, ale i nepříjemnosti. Tomu ovšem nepomůžete jenom větou: „Můžeš za mnou kdykoliv přijít a cokoliv mi říct.“ Udělejte si čas na povídání třeba při procházce, delší jízdě autem nebo v cukrárně.
Vnímejte, jak se dítě cítí
„Cílem je dát dítěti najevo, že jste tu pro něj a po celý školní rok budete. Začněte třeba otázkami typu: ‘Na co se těšíš?’, pokračujte klidně ‘Čeho se obáváš?’. Nechejte dítě si odpověď rozmyslet, neskákejte mu do řeči a ani to nedoříkávejte za něj. Zkuste také nehodnotit, co říká, a ani nevysvětlovat, že nemá pravdu. Vše, co vám říká, je jeho úhel pohledu, jeho pocity, jeho názory. Může být nesmírně zajímavé se dozvědět, co se dítěti honí hlavou. A hlavně – ukázat mu, že za vámi může kdykoliv s čímkoliv přijít,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, která vytvořila unikátní teorii osobnosti nazvanou Teorie typů.
U menších dětí můžete pozorovat psychosomatické projevy jako zácpu, průjem nebo nevolnost, skleslost vydávající se za únavu, pochybnosti o sobě sama, stres má dokonce vliv i na kousání nehtů nebo nechutenství.
Doteky dokážou divy
Pohlazení a doteky odbourávají stresové hormony a harmonizují emoce. Jedno obejmutí kolem ramen nebo pohlazení po vlasech tak vydá za tisíc slov. Důležité je ale kromě dětí opečovávat i sama sebe. Namasírujte si chodidla, napusťte si vanu. Můžete z toho navíc udělat každodenní rituál. A platí to pro ženy i pro muže! Nezapomínejte ani na pohyb na čerstvém vzduchu a cvičení.
Komunikujte s pedagogy
Po nástupu dítěte do školy udržujte přiměřeně aktivní komunikaci s učitelem – pokud se něco děje, nerozumíte nějakému jeho hodnocení, úkolu nebo poznámce, ptejte se. Není šťastný způsob navázání komunikace, když nastoupíte na učitele rázně a stresujete ho nepřátelským postojem. Ne všichni učitelé jsou fajn, ale pod tlakem se problémy řeší těžce. Nebojte se a navažte racionální klidnou komunikaci. Pokud není na druhé straně odezva, obraťte se na ředitele, případně školního psychologa, který by měl fungovat i jako mediátor v komunikaci mezi vámi, učiteli i vedením.
Nebuďte na to sami
Uvědomte si, že nejste zdaleka jediný rodič, který v tom tápe. Je jasné, že přechod do školy nebo i jen nástup dítěte do nového kroužku je spojen s řadou emocí a také stresem. Určitě vás napadá milion otázek, ale je vám možná hloupé stále se ptát pedagogů, nebo třeba potřebujete jenom ujistit, že všechno zvládnete a že věci děláte správně. Z osobní zkušenosti doporučuji být součástí uzavřené skupiny rodičů, třeba na WhatsAppu nebo sociální síti. Můžete si tam psát dotazy, připomínky, posílat fotky dětí, ale také si vzájemně pomáhat, třeba s vyzvedáváním z družiny, s převážením na kroužky a podobně. Taky mějte na paměti, že není žádnou hanbou využít psychologickou pomoc, pokud cítíte, že toho je na vás příliš.
Vyhněte se stresu a naučte se znát potřeby dítěte
Jak předejít rannímu stresu, když se jedno dítě vzteká kvůli maličkostem a druhé je ve všem pomalé, takže je pro vás výprava do školky či školky noční můrou? Možná máte i vy doma děti různých osobností a hodilo by se vám vědět, jaké to jsou. Pak byste mohli zvolit způsob komunikace, který bude dítě motivovat a ne provokovat k zásekům.
„Zvažte, jestli dítě nevzdoruje proto, že po něm pořád něco chcete a ono nemá dost možností o sobě rozhodovat. Může to být například výběr toho, co si na sebe obleče (a vy to s ním připravíte večer předem), v jakém pořadí bude dělat ranní rutinu apod. Naopak s „pomalým“ dítětem se obrňte trpělivostí, protože bohužel nic jiného nepomůže. Vaše dítě není líné ani vám to nedělá schválně – jen je typ osobnosti, který tráví hodně času ve svých představách a přepínat se do reálného světa mu trvá o něco déle,“ objasňuje autorka knihy Milovat nestačí.
Zasněnému dítěti zkuste třeba laskavě připomínat, co je další krok, který má udělat, aniž byste mu vyčítali, kolikrát jste mu to říkali. Neváhejte mu třeba s oblékáním trochu pomoci, pokud ho najdete na posteli s jednou ponožkou zírajíc na stěnu před sebou. „Lakonickým sdělením ‘Ponožky!’ riskujete, že si tu jednu sundá, místo aby si druhou obléklo. A potřebuje-li dítě dělat ranní rutinu v opravdu pomalém tempu, vstaňte o něco dříve, abyste na to měli víc času,“ doporučuje psycholožka Miková.
Zdroje:
