„Sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí ve věkové kategorii do 19 let,“ cituje jednu z děsivých statistik Lenka Felcmanová, předsedkyně neziskové organizace Society for All (SOFA), která se dlouhodobě věnuje propojování vzdělávání, duševního zdraví a pomoci ohroženým dětem.

Přidává i další čísla: s duševními problémy se potýká jedno ze sedmi dětí, polovina deváťáků v ČR projevuje známky zhoršeného wellbeingu, 40 % žáků vykazuje známky střední a těžké deprese, třetina dětí ve školách se potýká se střední až těžkou úzkostí.

„Doba je mnohem rychlejší. To, co jsme my řešili ve dvaceti, řeší dnešní děti ve dvanácti. Ano, potřebují psychickou odolnost, ale buďme k nim fér,“ řekla na tiskové konferenci k představení metodik socio-emočního učení pro školy dětská psychiatrička Lucia Vašková. Upozorňuje, že máme tendenci problémy dětí zlehčovat, ale skutečně si neumíme představit, jakému tlaku čelí. Stres může totiž i za zvýšené užívání nikotinových náplastí, závislosti na hrách či sociálních sítích, ale i za nárůstem sebepoškozování a poruch příjmu potravy. Jde o nezdravé strategie, jak si ulevit od nepříjemných pocitů.

Psychiatrička Vašková přidává i zkušenost výchovné poradkyně z okruhu svých přátel: „Ptala se dětí, co by se potřebovaly ve škole naučit. Znalosti zůstaly v pozadí, děti jmenovaly empatii, samostatnost, odpovědnost, psychickou odolnost, sebereflexi, komunikační dovednosti, finanční gramotnost a aplikaci znalostí a vědeckých poznatků do praxe.“

Na argument, že toto není práce učitelů a měli by se o to postarat rodiče, lékařka odpovídá, že děti tráví ve škole většinu bdělého času a čím jsou starší, tím více je ovlivňuje právě prostředí mimo rodinu. „Z mého pohledu bychom měli ve školství podporovat spolupráci s rodiči i zdravotníky. Propojovat školy s centry duševního zdraví, nabízet vzdělávání v oblasti pedopsychiatrie. Vznikl by tak multidisciplinární tým, kde by veškerou zátěž nenesli jen učitelé nebo jen rodiče, ale aby se každému dítěti dostalo podpory, kterou potřebuje,“ vyzývá Lucia Vašková.

Škola může dohnat to, co rodina dítěti nedá

S nutností změny přístupu ze strany škol souhlasí i Dana Pražáková z České školní inspekce. „Čeští žáci vnímají podporu od učitelů jako výrazně nízkou. Na otázky typu ‚když jsem smutný, učitel si všimne‘ nebo ‚učitelům bych ve škole chyběl‘ odpovídají negativně v mnohem vyšší míře než v zahraničí. Častá je i devalvace žáků,“ uvádí Pražáková příklady.

Už dnes mají sice žáci v rozvrhu takzvané třídnické hodiny, při kterých by se měli s učiteli bavit o tom, co je trápí, posilovat kolektiv a budovat si pouto s pedagogem, ale místo toho často dohánějí látku z jiných předmětů. Problémem je pak i kumulace funkcí, kdy je třídní učitel zároveň i výchovným poradcem a podobně.

Zdroj: Youtube

Že by školy neměly na zlepšení wellbeingu žáků čas ani prostředky odmítá také Markéta Pastorová z Národního pedagogického institutu. „Když se v roce 2005 zaváděly rámcové vzdělávací programy (RVP), všichni váhali, zda tam péče o duševní zdraví patří. Od té doby ale téma neustále rezonuje, vzniká velké množství metodických materiálů, navíc se wellbeing propisuje do více okruhů. RVP nejsou samospásné, ale mohou ukotvit konkrétní témata,“ připomíná Pastorová. Připomíná, že by školy neměly přehlížet stále rostoucí potřebu osobnostního rozvoje a veřejnost by naopak neměla práci učitelů devalvovat.

Organizace SOFA připravila právě pro účely posilování duševní odolnosti několik programů na míru šitých různým věkovým skupinám, protože psychohygiena, komunikace a práce se stresem rozhodně není jen záležitostí teenagerů, ale mělo by se s nimi začínat od první třídy. O své zkušenosti se na tiskové konferenci podělily i pedagožky, které s metodikou pracovaly.

Anna Hrubá ze ZŠ Kbely je třídní učitelkou druhé třídy, se kterou od počátku školní docházky pracuje pomocí metodiky socio-emočního učení RRRR (Respekt, Rozmanitost, Rovnost, Resilience). Ve třídě se minimalizovalo problémové chování, děti jsou v porovnání s vrstevníky na mnohem vyšší úrovni, co se týče komunikace a řešení krizových situací, a dosahují i lepších výsledků v ostatních předmětech. Jak totiž připomněla Dana Pražáková z České školní inspekce, české děti mají tendenci věřit, že inteligence je vrozená vlastnost a nelze s ní nic dělat – snadno pak ztrácejí motivaci překonávat obtíže a hledat jiné cesty.

Zdroj: Youtube

S metodikami pro schopnost řešit krizové životní situace pracují i na SŠ technická Most, kde se zaměřili na násilí v blízkých vztazích. „Prevence má smysl. U nás jsme viděli výsledky po několika přednáškách, kdy studentky nahlásily na policii domácí násilí u spolužačky. Není cílem, aby děti chodily za námi, ale aby věděly, co mají dělat,“ řekla výchovná poradkyně Andrea Hříbalová.

Zdroj: Youtube

Jak ukazují všechny příklady z praxe, cílem práce s duševním zdravím rozhodně není přidělat učitelům práci, ale naopak ji usnadnit a reagovat na aktuální potřeby, které „za nás“ nebyly tak palčivé nebo se přehlížely. Pokud by školy věnovaly část výuky zvyšování psychické odolnosti, vyrovnaly by se i podmínky dětí ze znevýhodněných nebo nefunkčních rodin. Právě od rodičů potomci okoukávají mechanismy práce se stresem i vzorce chování a řešení problémů. Představení jiných cest a nabídnutí pohody, která doma chybí, by mohlo zastavit rozevírající se nůžky mezi osudy dětí, které zatím závisejí především na tom, do jaké rodiny se narodily.

Zdroj: