Co vás přivedlo k tomu stát se sokolkou?

Má to takový prozaický příběh. Já jsem na slety chodila vždycky s mojí dcerou Nelou, která je dnes už dospělá, a tu sokolskou tradici máme v rodině i díky dědečkovi. On byl zapálený sokol a denně cvičil. Myslím, že v rodině má každý nějakého sokola, akorát o tom třeba neví nebo se o tom nemluví. Můj dědeček vystupoval v roce 1938 v rámci hlavního cvičení na Strahově, a to v rámci dominantní mužské skladby, což byla Pecháčkova Přísaha republice, při níž cvičilo současně přes 30 000 sokolů. To se u nás v rodině traduje.

A co vaši rodiče, také sportovali?

Můj tatínek, který dělá řadu let pod Sokolem ochotnické divadlo, je samozřejmě také sokol, takže mi přišlo logické, přihlásit v šesti letech do Sokola v Pyšelích i jeho vnučku, moji dceru. Navíc je to podle mě jediné cvičení, který není urputné a nežene vás to k nějakým velkým výkonům, závodům, soutěžím. Když jsem pro dceru před lety hledala kroužky, přišlo mi, že u každého sportu se musí děti o víkendech účastnit turnajů, soupeří mezi sebou, jsou draví. Já tuhle urputnost v sobě vnitřně nemám a myslím, že ani Nela nebyla taková. Sokol, to je naopak přirozené cvičení, které všichni známe, tělocvik, radost z pohybu, patří k němu týmové hry, tábory. Prostě normální, kolektivní, komunikativní kroužek a dcera v něm byla šťastná.

Jak jste se dostala k účasti na letošním všesokolském sletu?

Chodila jsem se na dceru a její kamarádky na slety do Edenu koukat, poprvé, když jí bylo šest, a pak dvanáct, konají se totiž vždy po šesti letech. A vlastně mě to vždycky hrozně bavilo. Vzpomněla jsem si u toho na spartakiádu v roce 1985. Cvičili jsme ji na Strahově a vlastně jsem si říkala, jak je to hrozně hezké, že mě to dojímá, když se na to dívám, a že pro cvičence je to fantastické být součásti tak velkého uskupení. Líbí se mi, že na sletu se sejdou všechny věkové kategorie včetně té staré, věrné gardy, která hrdě stojí v pozoru, i když zrovna dvě hodiny prší nebo paří slunce. Pokaždé, když jsem tam s nimi byla, říkala jsem si, že příště už musím cvičit taky. Protože mám ale hodně práce, nikdy jsem si na to nenašla čas. Původně jsem navíc chtěla cvičit s Jirkou.

Proč to s manželem nevyšlo?

Měl naplánováno opravdu hodně práce, ale hlavní důvod byl ten, že u nás v Pyšelích necvičí žádní chlapi. Příště už je proto musíme na slet zatáhnout, takhle to dál nejde, vždyť Sokol má lidi družit a spojovat, to je i jeho hlavní motto. Pěkně ženský a mužský spolu!

Zdroj: Youtube

Zato budete cvičit se svoji dcerou.

To ano, jsme spolu v týmu dorostenek a mladých žen, kde cvičí spoustu matek s dcerami a ty dcery nám opravují, co děláme blbě. Nele už je dvacet a do Sokola nechodí, stejně jako její kamarádky, které se rozutekly různě po univerzitách. Jezdí ale pořád jako instruktorka na sokolské tábory. Když v září přišla nabídka s tím, abychom cvičily na všesokolském sletu, okamžitě na to kývla. A řekla mi: „Mami, musíš cvičit s námi, protože tam mám dělat zvedací stojky a to je těžké a chci je dělat jedině s tebou.“ Tak jsme stojky trénovaly doma na podlaze, v podstatě jde o takové to letadýlko, a hrozně jsme se nasmály! Nakonec jsme ale od toho upustily, protože nám to moc nešlo, ona je Nela i dost vysoká. Vybraly jsme si jiné cvičení. Problém byl ale v tom, že se trénuje v úterý a já mám úterky úplně plné. Nakonec jsem se skladbu doučovala soukromě vždy v neděli, šlo to celkem dobře. Od ledna už jsem si naplánovala divadlo tak, abych mohla úterky hromadně cvičit. Hodně mi pomohly takzvané secvičné.

Co vám dělalo největší problém?

Asi rychlé přeběhy z místa na místo kvůli těm obrázkům, které diváci pozorují z výšky. Naše sestava je spojením jógy a aerobiku, který jsem v mládí hodně cvičila a moc mě baví. Takže nemám problém s choreografií a samotným cvičením, jako spíš s přesouváním.

Říkala jste, že jste začala trénovat v září. Vážně trvá tři čtvrtě roku nacvičit jednu sestavu?

To tak je. Nejdřív se dají dohromady sletové skladby, to trvá údajně asi tři roky, dva roky před tím se schází komise, která schválí skladby, obrazy, barvy, hudbu, dresy a tak dále. Sokolských skladeb je dvanáct. No a rok dopředu už musejí jednotliví autoři skladby secvičovat minimálně s třiceti lidmi. Někdo má k tomu i karimatky nebo třeba deštníky. A jsou lidé, kteří cvičí i více skladeb, to bych chtěla dělat příště. Jsem vlastně ráda, že mě ženy tady v Pyšelích vzaly mezi sebe, protože jim muselo být jasné, že nemůžu trénovat vždycky a taky že kolem mě bude určitý mediální humbuk, kdy se společně budeme třeba fotit. Ne každý o to stojí.

Vy kromě cvičení v Sokole taky hrozně ráda chodíte, je to tak?

Já ráda chodím odjakživa, asi jsem vždycky byla v takovém tom životním pohybu. Kdysi dávno jsem hodně propadla zmiňovanému aerobiku, což bylo dáno i tím, že jsem byla sama se sebou dost nespokojená. Měla jsem pocit, že jsem tlustá, což mívám někdy i dnes. Tehdy jsem chodila cvičit i třikrát denně, úplně jsem tomu propadla, zblbla. Momentálně ale opravdu hodně rychle chodím, nejčastěji s naším zlatým retrívrem, kterého máme 4 roky. Maybe se hezky proběhne, a já mám chůzi ráda na rozdíl třeba od běhu, kde se zadýchávám, nebo od jízdy na kole, kde vás bolí zadek a ruce. Fitko a stroje, to taky nemusím, navíc mám tak nabitý program, že se mi tam takové cvičení ani nevejde. I když uznávám, že jde zčásti o výmluvu.

Chodíte ráno, nebo spíš večer?

Většinou odpoledne, když domů přiběhnu z natáčení. To pak čapnu Maybe a jdeme pět kilometrů tam a zpět. Pak většinou už zase sedím v autě směr divadlo, případně sedím v autobuse v rámci zájezdu s představením nebo pracuju na počítači. Moje zaměstnání je vlastně docela sedavé a pohyb je v mém věku důležitý.

XVII. všesokolský slet 2024

Jde o největší oslavu sportu pro všechny na světě. V roce 2022 uplynulo 140 let od prvního sletu v roce 1882, což podtrhuje unikátní tradici této události. Vyvrcholení příprav, které trvají šest let, tedy sletový týden v Praze se koná od 30. června do 5. července 2024. Sletový tým očekává účast 20 tisíc cvičenců a více než 50 tisíc diváků ze všech koutů České republiky i ze zahraničí. Předvedeno bude celkem 12 hromadných skladeb.

Zdroj:

Autorský rozhovor, Adéla Gondíková

https://www.sokol.eu/projekt/slet