Tak jako má každý svého lékaře, měl by mít každý svého včelaře, který mu dodá med. Tohle heslo zastávají i rumunští výzkumníci z Ústavu pro výzkum a vývoj včelích produktů, kteří získali výtažek z propolisu, jenž byl v zemi následně uznán jako lék. Není to ale pouze Rumunsko, které zařadilo apiterapii (léčba včelími produkty) do řádného lékařského studia, působení medu na lidské zdraví vychvalují i ve Francii nebo v USA – vědci z univerzity v Saint Louis došli na základě prováděné studie k závěru, že melitin (toxin), jenž včelí jed obsahuje, působí na virus HIV. Nám laikům ale stačí, že je med také zdrojem důležitých vitaminů (A, D, K, E), minerálních látek (hořčíku, křemíku, vápníku, železa), bílkovin a aminokyselin, a tudíž je pro náš organismus elixírem zdraví a dlouhověkosti.
Znali ho už staří Římané
Med funguje jako přírodní antibiotikum, má protizánětlivé účinky a posilující vlastnosti, což dokázali lékaři teprve počátkem minulého století. Vyznavači tradiční medicíny však na zlatavý nektar nedají dopustit již několik tisíciletí. Starodávné lékařské knihy charakterizují med jako lék, který má blahodárný vliv na lidi v každém věku. Naši předci jej využívali například při zánětech horních cest dýchacích (přidávali ho do plicních čajů nebo teplého mléka), při léčbě žaludečních vředů a chudokrevnosti, s jeho pomocí mírnili také nespavost, nervozitu, plynatost a zácpu. Staří Římané zastávali názor, že med by měl být základní složkou výživy každého sportovce, neboť zlepšuje svalovou a srdeční činnost. Díky obsahu glukózy a fruktózy je okamžitým zdrojem energie.
O lžičku víc
Výzkumy prokázaly, že léčivé látky z medu se uvolňují postupně – měsíce až roky, v závislosti na konkrétní teplotě.
Celkový úbytek enzymů v horkém čaji je asi 10 procent, proto při slazení nešetřete a přidejte ho klidně o lžičku víc. Aby si med uchoval léčivé účinky, neměla by teplota čaje přesáhnout 50 stupňů Celsia.