Angínovník neboli Iris domestika (či dříve Belamcanda chinensis) je příbuzným nám známého kosatce. Svými mečovitými až 40 cm dlouhými listy, lodyhou dorůstající do výšky jednoho metru a impozantními květy se mu také podobá. I když pochází z pahorkatin Číny, Indie, Japonska či Vietnamu a najít se dá i na Filipínách, v našich podmínkách se mu daří a dobře se množí. Proto je k sehnání v mnoha zahradnictvích. Jen pozor na mráz – rostlina se na zimu stahuje pod zem a je třeba ji zamulčovat, protože snadno vymrzá. Anebo vysadit jen do květníku.
Z angínovníku se využívá podzemní část oddenek nebo u nás známější je žvýkání čerstvých listů při angíně, bolesti v krku a zahlenění. Bylina má totiž antiseptický a místně analgetický účinek. Pozor, je poměrně silná, proto se doporučuje žvýkat čtyři- až šestkrát denně jen přibližně třícentimetrový kousek, a to asi půl minuty a poté vyplivnout. Bylináři Zentrich a Janča to ovšem nedoporučují dětem a těhotným či kojícím ženám. Ostatně dlouhodobé používání nedoporučují nikomu, protože rostlina může být ve vyšších dávkách toxická.
Zajímavější je využití kořene rostliny, který se na rozdíl od listů může i sušit. V čajových směsích pak může pomáhat při cukrovce, má také močopudný účinek a hodí se při nemocích ledvin a močových cest, ulevuje při revmatických onemocněních a funguje i proti nadýmání a zácpě.
Málo známé je také homeopatické využití, které se hodí, zejména pokud si rostlinu pěstujete doma v květináči – pro přípravu tinktury stačí jen malé množství oddenku či listu. Kořen v sušené formě, list naopak čerstvý. Tinktura se pak předepisuje kromě nepohody v hrdle i na trápení s pohlavními hormony, dvanácterníkové problémy nebo dokonce při nedokrvování rukou.
Zdroje: Kondice 2/2024 https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7707771/
