Zakopané se v 19. století stalo místem, kde se setkávali polští umělci, vzdělanci i bohatí podnikatelé, tedy jakousi oázou polské identity, a to přesto, že město tehdy patřilo Rakousko-Uhersku.

V té době také vznikl svérázný architektonický zakopanský sloh, který připomíná díla Dušana Jurkoviče v našich Beskydech. S tím rozdílem, že pod polskými Tatrami je styl „horalské secese“ dodnes živý a jeho prvky najdete i na novostavbách.

Tvůrcem zakopanského slohu je romantik Stanisław Witkiewicz, jenž v místních obyvatelích – goralech – viděl ideál čistého člověka a brojil proti pokroku, který by Tatry zaneřádil elektřinou, železnicí či turistikou. Goralé samotní ovšem měli jiný názor a turistiku vítali jako snadný způsob obživy.

Město myší a gulášová placka

Zakopanským „Václavákem“ je asi kilometr dlouhá ulice Krupówki se spoustou obchodů, butiků, restaurací, diskoték i nočních klubů. Tady je živo ve dne v noci, čeká vás téměř nikdy nekončící après-ski.

Nezapomeňte zde zajít do některé z řady vyhlášených restaurací s místními lahůdkami, třeba skvělými polévkami (kwaśnica neboli zelňačka, żurek ze žitného kvásku aj.), pirohy, jehněčím, domácími sýry, pstruhy vytaženými z potoků jen před pár hodinami, bifteky od místních farmářů, „zbojnickými plackami plněnými gulášem“ a samozřejmě i pálenkou.

Jen kousek od této ulice hřmící velkým světem je ovšem skanzenová ulička Kościeliska, kde si pastevci ovcí stavěli své dřevěné příbytky už v 16. století. Vinou několika požárů ze Zakopaného těch dob prakticky nic nezbylo. Jsou tu však půvabný kostelík z roku 1847, nejstarší městská hospoda, lékárna nebo hřbitůvek. Stranou moderní doby na vás dýchnou dávné časy.

Pokud se chcete s tímhle krásným koutem světa seznámit důkladněji, zajděte do Tatranského muzea ve Vile Koliba, první zdejší stavbě Witkiewicze, či do některé z jeho poboček. Sbírky se ovšem věnují přírodě a etnografii, nenajdete tu informace o unikátní události, kdy se v Zakopaném v březnu roku 1940 tajně sešly týmy NKVD (sovětská tajná policie) a gestapa, aby zkoordinovaly postup při potlačování polského odboje.

V Zakopaném můžete navštívit ještě řadu dalších atrakcí, třeba muzeum voskových figurín nebo tradičních sýrů-oštěpků, Dinopark, lunapark, sněhový labyrint Snowlandia, dům vzhůru nohama či pivovar Gwarno. Naprostou kuriozitou je „myší ráj“ Myszogród s více než tisícem těchto hlodavců nejrůznějších druhů.

Park jako oko v hlavě

Přímo z centra města lze vyjet lanovkou nebo ozubenou dráhou na horu Gubałówka (1126 m n. m.), odkud je nádherný výhled na panoráma polských Tater. Pokud dobře znáte slovenské Tatry, budou se vám ty zdejší zdát trochu odlišné. Mají strmější svahy a ostřejší srázy. Na spodní stanici „zubačky“ se nachází tržiště plné kvalitních místních suvenýrů: výrobky z ovčích kůží a ze dřeva, vlněné svetry, kožené boty, teplé papuče, sýry, uzené maso apod. Jinde běžné kýče sem mají vstup zakázán.

Polákům patří jen menší část Vysokých Tater, Slováci mají větší kus. O to bedlivěji si Poláci svoje Tatry střeží. Za vstup do nich je, na rozdíl od slovenské části, třeba zaplatit. Základní vstupné činí 4,50 zlotého za den, tedy asi 25 Kč (do polského Národního parku Krkonoše je vstupné stejné). Doporučuje se mít hotovost. Ovšem za možnost udělat si v parku například svatební fotografie se platí už 150 zlotých za den, přičemž svatebčané nesmějí opustit vyznačené stezky ani používat drony. Zatímco Zakopané je tak trochu horský Disneyland, do národního parku žádný cizorodý prvek nesmí. Tady je neporušená příroda, která láká turisty po celý rok. V létě sem mohou vyrazit i rodiny s malými dětmi nebo hendikepovaní návštěvníci; v údolích jsou dokonale upravené cesty, které vedou víceméně po rovině. Turisté se navíc mohou nechat svézt na povozech tažených koňmi. Což někteří lidé považují za nelaskavé vůči koním, a tak se plánuje používání elektrovozítek – to by ale zas „koňákům“ vzalo byznys.

Pro letní pěší túry i zimní putování na běžkách lze doporučit třeba deset kilometrů dlouhé údolí zvané Dolina Chochołowska, které končí útulnou chatou Schronisko PTTK na Polanie Chochołowskiej.

Bude tu olympiáda?

Nejvyšší horou polských Tater jsou Rysy (2499 m n. m.). Starší čtenáři si určitě vzpomenou na „výšlapy družby“, které se tu kdysi provozovaly. Výstup na Rysy je ovšem zvláště v zimě dost namáhavý, mnohem jednodušší je nechat se vyvézt lanovkou na Kasprowy Wierch (1987 m n. m.), oblíbený cíl méně náročných turistů.

Pro lyžaře všech výkonnostních kategorií je v polských Tatrách připraveno 11 skiareálů, ten nejpřístupnější je přímo na hoře Gubałówka vedle Zakopaného. Zkušení sjezdaři si užijí černě značenou sjezdovku ve středisku Jurgów Ski, pro začátečníky je zase jako dělaný areál Koziniec Ski.

Ve středisku Białka Tatrzańska mají dokonce 26 sjezdovek (dvě z nich jsou závodní a certifikované FIS), devět sedačkových lanovek a bezpočet vleků. Lahůdkou je areál Kasprowy Wierch, který se pyšní nejen čistě přírodním sněhem, ale také nejvýše položenými sjezdovkami v Polsku, které nabízejí krásné výhledy na okolní hory. Samozřejmostí jsou všude půjčovny lyží i snowboardů, lyžařské školy apod.

Polské Tatry jsou už tak skvěle vybavené, že se dokonce mohly několikrát ucházet o pořádání zimních olympijských her. Zatím to sice nevyšlo, momentálně ale tvrdě bojují o přidělení ZOH 2034. Megalomanský projekt tunelu pod Tatrami, který by při příležitosti olympiády spojil Polsko a Slovensko, ale už z finančních důvodů padl.

Na území národního parku jsou desítky kilometrů dobře udržovaných tras a také horské chaty (schroniska) nabízející občerstvení, úkryt před nepřízní počasí nebo po rezervaci také nocleh. To je rovněž jediná možnost, jak na území parku přenocovat, bivakování je zde totiž přísně zakázáno. A ještě jedna důležitá věc: pro putování v horách je dobré vzít si s sebou nějaké zloté. Některé chaty totiž nepřijímají karty.

Od plesa do termálů

Nejvzácnějším klenotem této části jediných polských velehor je slavné Mořské oko, největší ledovcové jezero Vysokých Tater. Leží v nadmořské výšce 1395 metrů, má plochu asi 35 hektarů, největší hloubku 50,8 metru a dříve se mu říkalo Rybí pleso, protože zde na rozdíl od ostatních tatranských ples žijí ryby.

Název Mořské oko dostalo na základě legendy, že z něj vede tunel do moře. K plesu se z údolí vine osm kilometrů dlouhá asfaltová cesta, na které se před sto lety dokonce konaly závody automobilů do vrchu. Teď už ji však budete muset vyšlápnout po svých , nebo vyjet na koňském povozu.

Až se příjemně znavíte lyžováním či zdoláváním pěších túr, nezapomeňte se osvěžit v některých ze zdejších termálních lázní. Třeba ty v horském městečku Bukowina Tatrzańska mají 12 saun a 20 bazénů s celkovou plochou téměř 2000 m2 , přičemž voda v nich má teplotu 30 až 38 °C. Čerpá se z vrtu hlubokého 2600 metrů a kromě léčení chorob pohybového ústrojí či kardiovaskulárních neduhů spolehlivě odstraňuje únavu.

Areál Chochołowskie Termy zase nabízí 30 termálních bazénů, gejzíry, umělé vlnobití a řadu dalších radovánek, podobně jako třeba Terma Bania s jejími moderními zónami zábavy, relaxace a sauny. Co víc si ještě můžete od pobytu ve velehorách přát?

TIP

Kuligem do říše romantiky

Do časů pana Wołodyjowského, tedy 17. století, se můžete vrátit při projížďce na sněžných saních tažených koňmi, samozřejmě završenou opulentní hostinou ve stylové krčmě. Představte si jiskřivý sníh, frkání koní, cinkání postrojů a teplé kožešiny, do kterých se dá tak krásně zachumlat. Dříve býval kulig, večer romanticky osvětlený pochodněmi, tradiční zimní zábava polské šlechty, dnes si tuto kratochvíli můžete dopřát taky.

Autor: Ivo Bartík

Zdroje: Autorský text, Květy 3/2024