Jezdím ráda na silničním kole, ale v zimě je zima, tak kolo zůstává v garáži a já si jdu místo toho zaběhat. Jenže když se kamarádíte s cyklisty, brzy zjistíte, že než skončí zima, všichni najedou pár set nebo tisíc kilometrů. Doma, v teple, na trenažéru.

Zdroj: Youtube

A tak jsem si půjčila trenažér Garmin Tacx, 25kilové zařízení, do kterého umístíte své silniční kolo a propojíte ho nejlépe s televizí a aplikacemi jako například Garmin, Rouvy, Zwift, díky čemuž můžete z pohodlí domova projíždět mezi cyklisty vyhlášené silnice po celém světě.

Manžel vše nainstaloval, venku bylo v sobotu pošmourno, tak jsem se vydala na svoji první projížďku. Kam jinam než k milovanému jezeru Garda - z Torri del Benaco do Torbole.

Trasu dobře znám, u jedné kavárny jsem si vzpomněla, jak kamarád měnil píchlé kolo, v tunelech, kde mě jednou málem srazilo předjíždějící auto, jsem jen tak z legrace pustila řídítka, abych věděla, jaký je to pocit, a v Torbole mě naštvalo, že jsem nestihla zastavit u svého oblíbeného baru a prodejny oblečení Mecki´s.

Slezla jsem z kola nadšená a hlásila manželovi, že tohle nutně potřebuji k narozeninám.

Do Kansasu

V neděli sice svítilo sluníčko, ale protože Tacx stál v obýváku, bylo třeba ho využít. Vybrala jsem si výlet do národního parku v Kansasu. Jen jsem přehlédla, že padesátikilometrová trasa se na prvních dvaceti kilometrech zvedá o 700 výškových metrů.

No jo, jenže já se jen tak nevzdávám. A tak šlapu a mezitím úkoluji rodinu:
„Honzíku naškrábej brambory.“
„Aňo, maso je v lednici, polévka v garáži.“
„Utřete to nádobí.“

Stejně jsem ale rodinný oběd nestihla. Do cíle mi zbývalo ještě dobrých 30 km a přerušit jízdu a nacpat se trhaným vepřovým nepřipadalo v úvahu.

Rodina ale byla spokojená. Pochvalovali si, že jsem tam s nimi, byť jsem na kole. A když se manžel uložil po jídle na gauč (a já pořád jela), lebedil si, že takhle můžeme dělat každý to, co nás baví a přitom jsme spolu. Občas mě povzbuzoval, občas se smál a já po něm křičela, ať mi přečte v rohu televize, kolik mi zbývá do změny profilu (rozuměj, dokud se to zase trochu nenarovná).

Rodinná pospolitost

Využila jsem každého, kdo šel kolem.
„Můžete mi někdo doplnit bidon a podat power tyčinku?“
„Aňo, podej mi ručník! Ten ne, nějaký menší.“
„Pojďte mi někdo přisunout blíž křeslo," (na ten ručník).

A taky mi museli několikrát otevřít a zavřít dveře na terasu.
Uznejte: to je spousta kvalitní konverzace s manželem a teenagery, obzvlášť, když z vás všichni mají srandu.


Ten kopec v Kansasu byl nekonečný. Vypustila jsem spoustu sprostých slov. Proklínala jsem sebe i počasí, protože nakonec bylo venku parádně.


Rovnou z Garmin Tacxu jsem se zhroutila na koberec, kde jsem pět minut ležela. Zrušila jsem výstavu i kino, kam jsem měla v plánu vyrazit a vlezla si s knížkou do postele.

Ano, tento trenažér opravdu potřebuji. Umožní mi trávit spoustu času s rodinou, mohu psát SMSky kamarádkám, na rovných úsecích telefonovat s mámou. V úvahu také připadá, že bych vyřizovala krátké maily či četla před odesláním do tiskárny obtahy časopisu.
Narozeniny mám v červenci.

Zdroj: autorská reportáž