Základní stavba nohy

Základní stavba kostry nohy je obdobná jako u ruky. V obou případech jsou totiž struktury tvořeny větším množstvím menších kostí, které jsou navzájem pospojovány do řady kloubů, což umožňuje ruce i noze provádět citlivé a drobné pohyby. Na noze jsou kosti uspořádány do tzv. kleneb. Kostra nohy tedy není plochá, ale klenutá, a to jak v podélném, tak v příčném směru. Proto rozeznáváme klenbu podélnou a příčnou. Klenby zajišťují efektivní rozložení váhy celého těla do několika bodů se zachováním maximální možné stability. Na pevnosti klenby se podílí nejen tvar a uspořádání kostí, ale také pevnost vaziva a tah svalů. Na stabilitě klenby se nejvíce podílí svaly, jejichž šlachy se upínají na spodní plochu kostry nohy, a tím klenby podchycují a zvedají. Často se v praxi setkáváme s oslabením a poklesem klenby, což označujeme jako plochou nohu (pes planus).

Funkce nohy od narození po dospělost

Ve vývoji člověka od narození po dospělost se obě struktury nejdříve podílí na úchopech. Na obou končetinách se v raných fázích vývoje dítěte objevuje tzv. úchopový reflex, který dítěti zajišťuje obživu a obranné mechanismy (zachycení se při pádu apod.). Postupem času úchopový reflex musí vyhasnout, aby se na ruce mohl rozvinout cílený úchop. Ruka se diferencuje v nástroj, který zajišťuje manipulaci s předměty a komunikaci. Na noze je také zapotřebí vyhasnutí úchopového reflexu, aby mohlo dojít k využití nohy jako opory. Přesto na noze přetrvává – nebo by alespoň přetrvávat měla – schopnost jemné svalové souhry. U nohy posléze očekáváme zajištění opory, stability, rozložení váhy a efektivní tlumení otřesů, které vznikají při chůzi a jiných činnostech.

Chodidlo jako zdroj informací

Na noze, přesněji pak v kůži na prstech a v drobných svalech nohy, nalezneme celou řadu receptorů, které informují náš mozek o situaci pod chodidlem – o nastavení jednotlivých kloubů nohy, o napětí svalů, o charakteru terénu, na kterém stojíme, a o pravděpodobné pozici, ve které se nacházíme. K podráždění receptorů a vyslání informací do mozku je ovšem potřeba co nejtěsnějšího kontaktu chodidla s terénem. Neméně důležité je i správné nastavení celé nohy. Z uvedeného nám vyplývá, že zavírání nohou do těsných bot s úzkou špičkou a vysokou podrážkou nebude úplně to pravé. Vhodná obuv by měla mít tenkou podrážku s nulovým sklonem mezi patou a špičkou, minimální tlumení a širokou oblast přednoží. Obuv s takovými vlastnostmi označujeme jako barefoot. Jenže taková obuv nebývá vhodná pro každého.

Jak jsou na tom naše nohy?

U většiny lidí se setkáváme s oploštěním kleneb, omezením pohyblivosti a neschopností nohu správně aktivovat. Důvody jsou různé. Již zmíněná nevhodná obuv od útlého věku, genetické predispozice, problémy v motorickém vývoji apod. V takovém případě je důležité se nejdříve zaměřit na zlepšení vnímání nohy a jejího nastavení, což se týká v podstatě celého těla. Jakmile se zlepší vnímání nohy jako opory, dojde k zapojení příslušných svalů, které mají za úkol klenby držet. Posléze si můžeme začít hrát s volbou vhodné obuvi a dopracovat se tak třeba až k barefoot obuvi, která dává naší noze volnost a umožňuje jí pracovat. Musíme ji ale nejprve připomenout, jak to má udělat.