Závěr loňského roku se u vás nesl ve znamení StarDance. Když na to vzpomínáte s odstupem času – šel byste do tak náročné soutěže znovu?
Záhul to tedy byl pořádný, ale určitě bych do toho šel znovu. Byla to výjimečná příležitost něco nového si vyzkoušet a něčemu se přiučit. Člověka to dostane do kondice, což je další benefit. Fyzičku je ale potřeba si samozřejmě dál udržovat. Takže pokračuji v intenzivních trénincích tím, že chodím do fitka a běhám – na to jsem během účasti v soutěži moc času neměl. Udržovat se fit se hodí nejen pro hereckou profesi, ale vůbec pro život.
Nechybí vám teď tanec? Nemáte občas potřebu popadnout manželku a zatančit si třeba valčík v obýváku?
Chuť by byla, ale manželka většinou není doma (smích). Momentálně mám tudíž větší potřebu manželku alespoň vidět, což se mi naštěstí brzy splní, ale kvůli nabité sezoně jsem si ji přes zimu moc neužil. Když ale byla doma, tak jsme si spolu v obýváku zablbli a zatančili. Po pravdě, na tancování jinak nemám moc času. Teď jsme se navíc stěhovali, je hodně zkoušení, a když mám volno, jdu si raději zaběhat. Občas ale s Lenkou Norou, mou taneční partnerkou ze StarDance, jezdíme na nějaké plesy, kde máme předtančení, takže si to tancování osvěžím a užiju tam, nikdo nás už u toho nehodnotí, což je taky fajn.
Taneční tréninky v této soutěži prý bývají tak intenzivní, že u nich soutěžící občas kolabují. Měl jste i vy nějakou hodně slabou chvilku?
Asi nejhorší chvilku jsem měl v šestém přenosu a myslím, že jsem nebyl sám, hodně účinkujícím už docházely síly. Do té doby, pokud měl někdo nějaký zdravotní problém nebo byl jen unavený, mohl si dát pauzu. Jenže v určitou chvíli už to nejde, program je předem nalinkovaný a najednou vám dochází dech, trénujete ne jeden, ale dva tance současně, oba jsou nové, takže je musíte od začátku natrénovat. Všechno je najednou víc intenzivní. Po šestém kole jsem i vypadl. Asi mě ta krize zastavila, do té doby to ale nebylo tak strašné.
Eva byla také vyřízená? Přece jen je to profi sportovkyně...
Věřte tomu, že byla úplně stejně vyřízená jako já. Hlavně ke konci, to mi jí bylo líto.
Zhubl jste během účasti v soutěži nějaké kilo?
Minimálně, asi kilo nebo dvě. Já jsem totiž jedl jako magor, to tělo si řeklo o kalorie, takže na nějaké velké hubnutí nedošlo.
Jak jste si užil letošní zimu, kdy bylo poměrně málo sněhu?
Doprovázel jsem ženu do zahraničí na soustředění a nějaké ty hory soukromě jsme taky zvládli. Zalyžuju si rád, ale bohužel ne tak často, jak bych chtěl, protože povinnosti v Praze má člověk tak porůznu roztroušené. Teď má Evka po sezoně a oba jsme si vybookovali čas na společnou dovolenou, na kterou se už moc těšíme. Budeme chodit túry po národních parcích Ameriky.
Vy prý jezdíte na lyžích, vaše žena na snowboardu. Dávala vám někdy soukromé lekce?
Teď se musím zasmát. Evka mi soukromé lekce na prkně nedávala, ono je to asi podobné jako s tvrzením, že lékař nemá léčit vlastní rodinu. Ale dostal jsem nějakou lekci od Evčiných trenérů, kteří mi to opravdu dobře vysvětlili, protože to jsou jedni z nejlepších trenérů na světě. I jsem si říkal, že bych se snowboardingu víc věnoval, na druhou stranu bojuju s tím, že na horách netrávím tolik času, a nechci se pak v těch pár dnech trápit padáním, technikou a tak dále. Asi si chci hory spíš užít, což na lyžích můžu.
Měl jste kladný vztah k zimním sportům i předtím, než jste Evu potkal?
Jasně, to jsem měl odjakživa. Myslím, že moje sportovní vlohy byly nejlepší, právě co se lyžování týče. I na běžky jsem vždycky rád vyrážel.
Ve filmu Poslední závod jste si zažil natáčení v extrémních horských podmínkách. Co na tom bylo nejtěžší?
Jedním z častých omylů lidí je, že podceňují sílu přírody v Krkonoších. Tamní podmínky umí být opravdu kruté – o tom vlastně ten film je. Složitý je i terén, může se s vámi utrhnout lavina, do toho se prudce mění počasí. Natáčení bylo skutečně náročné, protože jsme většinu času mrzli, dokonce nám zamrzaly kamery, takže se nemohlo točit. Kolikrát jsem se ráno vzbudil a venku nebylo vidět na krok. Nejtěžší pro mě asi bylo během natáčení sjíždět z kopce a přitom prudce zabrzdit, protože ty historické dřevěné lyže nemají hrany. Doteď jsem nepochopil, jak na tom ti chlapíci, kteří na historických lyžích i dneska jezdí, mohou vypadat tak elegantně.
Co ta scéna, kdy jste zachraňoval jako Emerich Rath Kryštofa Hádka coby lyžaře Hančeho. Opravdu řádila taková sibérie, nebo šlo o trik?
Ne, opravdu bylo tak šílené počasí! Na vlastní kůži jsme pocítili pocit dezorientace, kdy jste kousek od horské chaty, ale nemáte moc šanci se k ní dostat, protože absolutně netušíte, kde vlastně jste. Myslím, že i díky té scéně film působí tak autenticky.
Kvůli pohádce jste se učil jezdit i na koni. Zalíbilo se vám cválání?
Ano, trénování na koních jsem měl kvůli pohádce Jak si nevzít princeznu a byl to pro mě velký zážitek. Díky filmovým rolím si vlastně zkouším věci, které moje manželka dělá od pěti let. Ty koně byly perfektně vycvičený, ale i přesto jsme občas spolu měli nějaké spory, třeba když mě Deus chtěl vyhodit ze sedla. Moc rád vzpomínám na pár vyjížděk s kolegyní Aničkou Fialovou, kdy jsme svištěli lesem a kochali se krajinou. I když to bylo asi trochu nebezpečné.
Neuvažujete o tom, že si pořídíte vlastní koně do stáje? Eva je známá tím, že patří mezi velké milovnice těchto zvířat.
Myslím, že Evka má dost co dělat se svým vlastním koněm a poníkem, natož, abychom si pořizovali ještě další přírůstek. I když možné je všechno. Ale zatím nám stačí pes.
Artura jste si pořizovali jako pejska z dočasné péče. Jak jste se spolu sžili?
Artur je velmi přátelský, společenský a nemá problémy s jiným prostředím, je to perfektní pes. Častěji ho venčím já, protože mám více času a snažím se s ním denně chodit alespoň hodinu. Hodně ho beru ven i v rámci mých běžeckých tréninků – oběma nám to tak vyhovuje. Dáme si spolu sedm kiláků a je nám fajn.
Jako herec na sebe berete podobu různých postav. Co jste musel podstoupit kvůli roli Formana?
No, pan Forman měl trochu pupíček, do posilovny nechodil. Ideální by asi bylo teď moc neběhat, a naopak trochu zlenivět, ale to se mi, upřímně, nechce. Přece jenom, je to divadlo, ne film, u kterého by ta přesná maska byla důležitější. Nicméně nejvíc jsem se připravoval právě na Poslední závod, na který jsem hodně trénoval a snažil se získat dobrou fyzičku.
S fyzičkou se pojí i zdravé stravování. Kdo u vás doma obvykle vaří a co máte na stole nejčastěji?
Obvykle vaří ten, kdo je více doma, což jsem byl teď já. Nedávno jsme dostali dárek od švagrové, a to formou pravidelných zásilek ryb z farmy, což mě velmi potěšilo, protože ryby mám rád. Doma jinak většinou vaříme lehká, bezmasá jídla. Málokdy se stane, že bychom měli hovězí nebo kuře, natož vepřové. Vegetarián ale nejsem, protože mi k tomu chybí disciplína, takže jednou za čas si maso dám.
V létě budete účinkovat na Kampě v divadelní hře o Miloši Formanovi, kterého ztvárníte. Co jste se o něm během příprav na roli dozvěděl?
Že byl velký a vášnivý cyklista, který na kole projel spoustu zemí Evropy! Také měl pozitivní vztah k alkoholu a doutníkům. Snažil jsem se nakoukat jeho způsob vystupování, vždy z něj šel takový vnitřní klid a jistá zemitost – to je něco, co mě zajímá a chci to v té divadelní postavě hledat.
Máte za sebou už první čtené zkoušky – jaký máte ze hry aktuálně pocit?
Upřímně se na Formana už moc těším. Ten způsob, jakým pracuje režisérka Adéla Laštovková Stodolová, je hodně založený právě na fyzickém výrazu postavy, je tam práce s hudbou a alternativními výrazovými prostředky. Teď jsem absolvoval velkou šňůru angažmá v klasických velkých divadlech, kde si tyhle věci člověk zase tak moc neužije, kdežto u Formana máme za sebou trochu jinou formu zkoušení, například různé konstelace nebo poznávací zájezdy, a to mě strašně baví a přináší to takový svěží vítr do divadla.
Letošní divadelní novinka: Forman
Příběh Miloše Formana ukazuje, že svoboda a tvůrčí nezávislost jsou klíčovými hodnotami, za kterými stojí jít za každou cenu. V titulní roli Formana se představí Marek Adamczyk a Patrik Děrgel. Uvedením hry Forman na Letní scéně Musea Kampa vyvrcholí projekt Rok Formana, jehož součástí je i podcast Miloš Forman: Drž se toho snu, který skrze slavné Formanovy filmy rozebírá a přibližuje filmařův život. Poprvé budou na jevišti Letní scény Musea Kampa použity nejmodernější audiovizuální prvky, například velké průhledné LED obrazovky. Premiéra bude 18. a 19. června.
Zdroj: Marek Adamczyk
