„V umění je velká síla, ale je zatím bohužel ještě stále nedostatečně využitá pro uzdravování,“ prohlašuje MUDr. Vivek Murthy, bývalý viceadmirál pro veřejnou zdravotnickou službu USA. „Dnes už víme, že nám nestačí jenom věda, ale že dvěma stranami jedné mince jsou umění a věda. A naše schopnosti žít zdravý a naplňující život závisejí na tom, že se tyto dvě síly spojí…“
Když zpěv porazí bolest
Článek publikovaný v časopisu Americké lékařské společnosti JAMA analyzoval 27 studií v této oblasti, přičemž vyšlo najevo, že například v případě onkologických onemocnění měla arteterapie na nemocné pozitivnější vliv než jóga či akupunktura. Roli hrálo vyjádření výtvarné, nicméně ještě hmatatelnější výsledky poskytlo zpívání a hudba vůbec. Nedávný výzkum na Cardiffské univerzitě dokázal, že pacienti s rakovinou plic, kteří zpívali ve sboru, měli nejen zásadně větší expirační schopnost než ti, kteří nezpívali, ale že zpěv účinně posiluje imunitní systém, snižuje úroveň stresu a podobně jako umění výtvarné pomáhá pacientům zvládat chronickou bolest.
Odborníci dnes zpěvu přikládají i řadu dalších fyzických benefitů. Půlhodinka zpívání prý vydá za půlhodinku aerobního cvičení, přispívá k lepšímu dýchání, správnému držení těla i zdravému sebevědomí. Dokonce i pouhých pět minut zpívání denně dnes lékaři doporučují coby optimální trénink správného krevního oběhu, mozku i imunity.
Zapomenout slovo „nemůžu“
V rámci terapie uměním sehrává zásadní úlohu i tanec. Nejčastěji zmiňovaný výzkum v této oblasti trval 21 let a týkal se seniorů. Výsledky prokázaly, že aktivitou s nejvyšším možným podílem ochrany proti demenci byl právě tanec. Porazil i čtení a luštění křížovek či sudoku. Taneční terapie totiž podle mnohých odborníků zapojuje nejvíce oblastí mozku, které musí pracovat najednou, tudíž nejde o stimulaci jen jediného centra…
Na podobnou myšlenku vsadil i dr. Petr Veleta, MA, bývalý sólista baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě a Hudebního divadla v Karlíně, který pořádá taneční a pohybové terapie pro seniory s psychickým a fyzickým postižením po celé České republice. Taneční terapii dokáže uplatňovat i v případě imobilních pacientů a jeho výsledky jsou skvělé. Přesně, jak píše kolektiv lékařů v knize Křehký pacient a primární péče: „Taneční terapie patří k významným reminiscenčním metodám. Navozuje příjemné pocity mládí a rytmu, stimuluje vzpomínky na první lásky, první kroky k samostatnosti a emancipaci od rodičů. Je spojena s dalšími aktivitami, jako péče o sebe, o vzhled a eleganci. Posiluje sociální integraci, zapojuje všechny smysly, vnímání hudby, krásy, vůní, tělesných doteků, pohybu a stability. Tančit mohou lidé i vsedě, tedy i ti, kteří jsou upoutáni na vozík nebo mají jiná pohybová omezení. Stačí pohupování v rytmu, pohyb rukou nebo nohou…“
„Byl jsem hlavním řešitelem tříleté studie Vliv taneční terapie na kvalitu života a zdravotní stav seniorů v institucích, kde jsme s kolegyněmi dokázali pozitivní vliv tance na psychiku, fyzický stav i kvalitu života seniorů,“ říká dr. Veleta. „Pro mne osobně je největším benefitem vidět radost, spokojenost a úžasné výkony, které všichni, bez ohledu na věk či postižení, při našich setkáních podávají. Zapomínáme slovo nemůžu a prožíváme úžasné a radostné chvíle.“
Dlužno ještě podotknout, že taneční terapie je dnes mnohde používaná i v případě zneužívaných dětí. Ve svém důsledku jim prý přináší vyšší sebevědomí, pozitivní vnímání vlastního těla, ale i mnohem silnější komunikační a sociální dovednosti či předpoklady k týmové práci.
