Co tě motivovalo napsat knihu?

První důvod byl čistě praktický. Lidé, se kterými cvičím jógu, hlavně ti z individuálních lekcí, neustále chodili s dotazy, které se opakovaly. Mým prvotním záměrem bylo udělat praktický manuál, který by jim dal odpovědi na jejich otázky – tedy jakýsi návod, jak znalosti používat v průběhu roku. Když jsem psala jaro, léto, podzim, zima, o co si lidé řekli, došlo mi, že spoustu věcí musím v knize vysvětlit, protože bez teoretického základu to nedává smysl a jen by se do toho zamotali. A tak vznikla první část knížky, která vysvětluje základní pojmy související s tím, co jsem studovala a co dělám. Protože spoustu lidí, když se řekne tantra nebo hatha jóga, si představí…

… sprosté slovo.

Přesně tak – kámasútru. Mimochodem, toto si dříve představovali, i když se řeklo ájurvéda. A právě v první kapitole knihy všechny tyto cizokrajné pojmy vysvětluji a uvádím na pravou míru.

Mimochodem, jak je to s tou tantrou, kterou jsi studovala?

Kromě jógy v individuálních lekcích používám s klienty znalosti jógové terapie. Náplň je o dost jiná, než jak je u nás a na západě jógová terapie běžně prezentovaná – nemá s fyzioterapií nic společného. Spojuje jógu, ájurvédu a naturterapii. Vychází částečně z tantrických principů v hatha józe, kde si lze tantru představit jako deštník, pod který spadá jóga, a je jedno, jaká jóga – hatha jóga, kundalini, radžajóga, bhaktijóga, karmajóga, stejně tak tam spadá i ájurvéda a astrologie. Protože pro tantriky je důležitá fáze měsíce, fáze roku a významným dnem je podzimní rovnodennost. Cílem jógy jako takové je odhmotnění fyzického těla, aby docházelo ke spirituálnímu růstu. Aby bylo hodně energie v hlavě a zvedl se podíl váty v těle – díky tomu fyzické tělo jogínů na první pohled vypadá velmi asketicky. Pozice používají jako velmi miniaturní zlomek k disciplíně (nijama), kdy pozice ukazují naučené vzorce chování (samskáry). A jedním z cílů jogína je měnit staré, naučené vzorce chování za nové a tím se posunout na cestě ke spirituálnímu růstu. Kdežto cílem ájurvédy je ozdravení těla a dlouhověkost. Využívá principy z jógy, které přinášejí ozdravení – ať už jsou to dechové techniky, meditace, nebo ásany. A jógová terapie spojuje jógu i ájurvédu v jedno, abychom lépe poznali sebe sama, naučili se pečovat o svoje zdraví, dobře a dlouho se nám žilo.

Takže v tantrické škole nejde jen o sex, jde o to naučit se pomocí každodenních rituálů o sebe lépe pečovat?

Ano. A k tomu nám pomůže i to, když se naučíme vnímat střídání ročních období a přizpůsobíme své zvyky přírodním rytmům. Proto je kniha členěná do kapitol podle ročních období, tedy elementů, kdy každý element potřebuje něco jiného. Dám příklad: když v létě budete dělat věci, které vás prohřívají, můžete mít vyrážku ze slunce, záněty… I dechová technika kapalabháti v létě nevhodně zvolená může způsobit třeba angínu nebo podpořit jiné záněty v těle. Na podzim, když zvolíme dynamický styl jógy, můžeme lehce sklouznout k neuroticismu, zvládat podzimní výkyvy pak bude velmi těžké. A naopak na jaře, když nepřidáme fyzickou zátěž a teplo, pocítíme jarní únavu.

Zdá se, že jóga poskytuje celkem silné nástroje, kdy stačí jeden nevhodný výběr a mohu si i ublížit.

Určitě a to si mnoho lidí neuvědomuje. Účinky pravidelného praktikování jógy jsou silné – a to v pozitivním i destruktivním směru. V Ústavu léčení jógou v Indii jsem měla možnost vidět, jak vypadá tlusté střevo před očistou a po ní. Meditace funguje, to je také vědecky dokázáno. V knize jsem chtěla ukázat, že jóga je věda, nikoli náboženství. Spousta lektorů – ve snaze aby jim neutekly jejich ‚ovečky‘ – z jógy dělá něco opředeného tajemstvím. Jóga je nástrojem k poznávání fyzického těla, kdy po čase praxe začínáme vnímat energetické tělo a chápat mentální a emocionální tělo. Dostaneme se zpátky k přirozené inteligenci těla, k intuitivnímu já. Jedině tak potom dojdeme k opravdovému já – samádhi –, které jsem v knize popsala.

A to může být dlouhá cesta.

To se vůbec nemusí stát. Ale v józe nejde o to už tam být, vše umět hned. Jde o cestu. Vždycky říkám: ‚Ne že otevřete knížku a začnete dělat všechno a hned.‘ Protože to je násilí – himsa. A to první, co je v Pataňdžaliho jógasútrách, a popisuji to i v knížce, je áhimsa – nenásilí. Takže když shledám za vhodné jenom si čistit každé ráno jazyk, tak si čistím jazyk, dokud nemám pocit, že se to stalo mojí součástí, mojí přirozeností. Teprve pak přidám další věc.

Józe se věnuješ intenzivně téměř 20 let, 12 let ájurvédě, ale pro spoustu lidí bude kniha jen doplňkem k jejich každodennímu životu, který může směrovat úplně jinam.

Je to tak. Běžný člověk, když otevře knížku, je řízen mentálním já – egem. A protože ego zkresluje realitu, může mít pocit, že pozici musí udělat přesně tak, jak je na fotce. Ale tak to není. Je daleko lepší hledat v pozici klid, kdy se třeba i jen na zlomek vteřiny dostaví pocit, že se zastavil čas. A pokud tento pocit zažijete, učíte se jej převádět z podložky i mimo ni do běžného života. A začnete jednat z toho klidu, ne z roztěkané mysli a naštvanosti. Jóga by měla učit se zastavit, dosáhnout klidu a teprve z toho klidu jednat. To je jóga. Ne to, že zvládnete pozici tak, jak je nafocená v knížce. Proto jsem fotky ani nechtěla nechat retušovat nebo jinak upravovat. Ta kniha má být hlavně lidská.

Jsi velkou zastánkyní toho, aby lidé cvičili jógu sami doma. V čem je domácí praxe nepostradatelná?

Lekce vedené ve studiu nejsou vždy vhodné pro každého. Pro lektora je velmi těžké, když má dvacet, někdy i čtyřicet lidí ve skupině, ásany přizpůsobit všem, nehledě na to, že spousta lektorů vede lekce stylem ‚takto se mi dneska chce učit‘. Tak to není. V praxi jógy hraje roli i to, zda je ráno nebo večer. Večer byste neměli cvičit ásany, které mají příliš nabuzující efekt, protože lidé, speciálně na podzim, pak mají problémy se spánkem.

Mně osobně se líbí kapitola o dechu. Na svých lekcích často říkáš: ‚Dech je náš vnitřní guru, učí nás vnímat naše pocity v přítomném okamžiku.‘

To je pravda. Je to úsměvné, když někoho slyším, jak mu bylo špatně, a tak mu dali dýchat do pytlíku. A jak dýchal vzduch z pytlíku, pomohlo mu to se uklidnit. Lidi hned přisuzují zázračné účinky pytlíku, já si ale říkám, to je přece nesmysl. Ten vtip je v tom, že jen vidím, že dýchám, fixuju oči a stabilizuji mysl, a to se dá naučit i bez toho pytlíku. A pomoci se tak uklidnit kdykoli v průběhu dne. Jóga má přesah do každodenního života, a to jsem se snažila v knize předat. Vysvětlit, že naše urputnost a zaměřenost na pozice je špatná.

Přesto dáváš velký prostor vysvětlení správného fyzického provedení pozic, které zabírá většinu knihy.

Na Instagramu i ve studiích často vidím, jak si lidé jógou ubližují. Za těch dvanáct let, co dělám jógovou terapii, jsem viděla hodně zranění z jógy a sama jsem si také způsobila zranění. Jsou daní za flexibilitu. Většina lektorů, kteří jdou učit, vychází z toho, že jógu cvičí hezky, protože jsou flexibilní, tělo je pustí do pozic bez většího úsilí. Ale nikdy nepřemýšleli o tom, jak do pozice správně jít, pak i kvalita předávání je horší, protože sami na sobě neprožili. Lektor, který se dostal do pozic disciplínou, je lepším lektorem než ten, který jde z gymnastiky nebo baletu. Protože on chápe ten proces. Kdežto lidem, kteří do pozice skočí sami, tělo nenastavuje zrcadlo, které pozice primárně mají zprostředkovat.

Jak tomu rozumět? Dostanou se do pozice podvodem?

Dám příklad: když jsem studovala Hinduistickou univerzitu, měla jsem pocit, že mi všechno jde skvěle. To díky judu, které jsem dělala, byla jsem v té době flexibilní, s lehkou hypermobilitou jsem uměla pracovat, protože jsem měla sílu svalů. Pak nám dali dělat obtížnou pozici, kdy jsme se na předloktí v lotosovém květu s koleny v podpaží měli zvednout do pozice škorpiona. Tenkrát jsem si říkala: ‚To je síla, to tady vyšvihnu…‘ Ani náhodou. Tělo mě do pozice nepustilo. Vůbec nevědělo, jak pracovat s hlubokým systémem těla, jak použít bandhy, protože do rotací mě v té době pustilo tělo díky hypermobilitě a flexibilitě samo. A najednou jsem zjistila, jak byla ta cesta falešná. Když ale toto lektor neprožije, tak velmi obtížně může ásanu předat správně.

Ty práci s bandhami učíš, ale spoustu lektorů je ve svých lekcích vůbec nezmiňuje. O co jde? Jsou pro jógovou praxi nezbytné?

Jde o jógové zámky, kdy zámek není úplně vhodné slovo, daleko lepší představa je záplata – díky práci s nimi můžeme vědomě zadržet tok energie v určitých částech těla. Moderní styly jógy práci s bandhami vůbec neučí. Vinjása jóga vznikla v 80. letech 20. století v USA jako odnož aštanga jógy, která je urputná a velmi efektivně může podporovat ego, pokud není dobře vedená. Také si ji vybírají perfekcionisti, kteří pak často dojdou zranění. Vinjása vznikla jako výcuc, který zahrnuje minimum dechových technik, a z množství band jen múla bandhu. Přitom když se kouknete do textů, nejdříve se učí džalandhara bandha, protože ona je energetickou hrází, která pomáhá, aby energie zůstala u třetí čakry a živila agní. Tím také může zpomalit stárnutí. Jenže moderní styly jógy komplexní znalost odstřihly – jako příliš složitou, příliš nudnou, moc koncentrace, moc teorie. A tak vznikla powerjóga a vinjása.

Dnes si lidé vůbec neuvědomují, že když technicky špatně a moc rychle za sebou praktikují předklony a záklony, po čase si mohou způsobit boleti zad. Protože jim nikdo nevysvětlil, jak se mají správně dělat pozice, nenaučil je používat bandhy a nevysvětlil jim, že když jste delší dobu v pozici, potřebujete takzvaně neutrální pozici, kdy dáte prostor svalům se uvolnit a pustit odpad z práce, než půjde dál. Proto když půjdete na klasickou lekci hatha jógy, čeká vás: pozice, šavásana, pozice, šavásana…

Jak tě poslouchám, spousta moderních stylů, které se vyučují v jógových studiích, vlastně ani nejsou jóga.

Je to jógový tělocvik. Něco, co je inspirované jógou, podobně jako pilates je inspirované jógou, ale nehraje si na jógu. Myslím si, že kdyby jogíni s velkým ‚J‘ viděli moderní styly jógy, tak se půjdou zastřelit. My dnes trošku znásilňujeme jógu, chováme se jako ti, kteří kolonizovali Indii. Indové také neseděli na židlích a nechodili zahalení – to je až vliv Britů. V indických chrámech vidíte výjevy z kámasútry a užívání si života, ale dnešní Indové jsou puritánští. Když půjdete v Indii na masáž jako žena, vždy vás bude masírovat žena a muže muž. Kros masáž neexistuje. My se teď podobně chováme k józe – v knize jsem se snažila vrátit jógu na zem a vysvětlit, že jde o filozofický systém, který pracuje s psychosomatikou.

Psycholog C. G. Jung řekl, že jóga je nejlepší forma psychohygieny.

Přesně tak. Náš svět je velmi zaměřený na výkon a odpojení se od toho, co skutečně prožíváme, je veliké. Ta díra se skutečně zvětšuje a jóga s ájurvédou je skvělým návodem, jak se vrátit zpátky na zem, k přirozeným věcem. Ale musí to být s respektem k tradici tak, jak byla postavená. Jóga je cesta, ale nesmí být postavená na egu, to je jenom cesta do pekla, která prohloubí stavy úzkosti, beznaděje a deprese. Protože prostě neuděláte stoj na rukou, nemáte tolik lajků na fotce jógové pozice… Někteří lidé jdou na lekci a říkají si: ‚Dneska určitě dám stoj na hlavě,‘ a když se jim to podaří, tak je to dobrý den, a když ne, den je na nic. Ale tak to není. Deepak Chopra řekl: ‚Naše mysl je klidná, jen je zahrabaná za tisíc myšlenek, které přicházejí.‘ A jóga by měla primárně zklidňovat tok myšlenek. Pomáhá najít klid, který všichni hledáme.

K tomu, aby jóga taková byla, potřebuji praxi pozic doplnit meditací. Stačí to?

Ono je to tak, že Pataňdžaliho jóga sútry jsou manuál, který nám dává návod, jak postupovat napříč jógovou cestou. Pomocí něj rovnáte vztah ke světu – jama –, pracujete na sobě – nijama. Používáte ásany, abyste ozdravili fyzické tělo a připravili ho na další stupně. Ásana je sed a všechny pozice jsou přípravou k tomu, abychom se dostali do lotosového květu. Sedu, ze kterého můžeme lépe praktikovat pránajámu – techniky, kdy pracujeme s poměry dechu a zádrží. Abychom mohli jít dál, musíme praktikovat pratjáháru – kontrolu smyslů. Když cvičíte na Madonnu nebo jinou hudbu, nikdy nemůžete praktikovat pratjáháru, protože zůstáváte v externím světě, ale vy potřebujete do vnitřního světa. Pak teprve můžeme dosáhnout pocitu klidu, abychom mohli meditovat. Všechno jsou nástroje spolu související. Když k tomu navíc přidáte ájurvédu a zvolíte vhodné postupy péče o sebe podle roční doby nebo podle své predominantní dóši, tak se budete cítit líp. Možná není nutné dosáhnout samádhí, cítit se dobře ve svém těle, to je ten nejlepší pocit. Vždy říkám, že pocit z jógy a ájurvédy bych přirovnala k tomu, když přijedeme z dovolené a lehneme si do své postele. Znáte to?

Knihu Zuzky Klingrové Jóga po celý rok můžete koupit na našem e-shopu.