Pohyb vzad se leckomu může jevit jen jako bizarní libůstka, ve světě se mu však věnují desítky tisíc lidí, kteří pořádají v této disciplíně maratonské běhy i šampionáty a registrují rekordy.

Jednou z hvězd běhu pozpátku (používá se i termín „retro běh“) je rakouská závodnice Surasa Mairerová (62), která pracuje jako sekretářka ve Vídni a na svém kontě má kromě výkonů v chůzi dopředu i světové rekordy ve „zpátečním běhu“ a chůzi na 5 a 10 kilometrů, v půlmaratonu i maratonu. Dvěma tituly mistra světa se zas může pochlubit německý borec Thomas Dold (37), jenž také drží pět světových rekordů na retro trasách od 400 metrů do jedné míle.

U nás tento sport zpopularizoval Jakub Bureš (tehdy 21 let), který v roce 2013 ušel pozpátku 50 kilometrů na trase Nymburk – Praha Bohnice, psychiatrická léčebna (cíl neměl s Burešovým duševním stavem nic společného, šlo spíš o recesi). Na svůj retro výšlap si borec pořídil triko s nápisem Bukaj Šerub a kalhoty si oblékl zipem dozadu, po večerním startu v Nymburce si pak na cestu svítil čelovkou obrácenou vzad.

Nešlo však nakonec o žádnou legraci, nýbrž o hodnotný sportovní výkon: retro chodec šlapal pozpátku 20 hodin. Představte si ten nápor na svaly, které na retro chůzi nebyly nijak uvyklé! Nakonec však Bureš trasu dokázal urazit, přičemž udivoval nejen motoristy, kteří ho na silnici potkávali, ale třeba i obsluhu fastfoodu McDonald’s na pražském Černém Mostě, které samozřejmě svoji objednávku sděloval otočen zády.

Spolehnete se na manželku?

Milovníků pohybu pozpátku ovšem u nás není tolik jako v zahraničí. Prý takto chodí ze schodů někteří revmatici, které pak tolik nebolí klouby. Běh pozpátku spolu s během v pytlích a dalšími podobnými disciplínami bývá i součástí radovánek dětí na letních táborech. Přitom by však retro chůze i retro běh mohly pomoci řadě našich spoluobčanů, kteří marně hledají ten správný pohyb pro své uvolnění a relaxaci.

Traduje se, že pohyb pozpátku – stejně jako řadu dalších zvláštních a užitečných věcí – „vynalezli“ staří Číňané, pro něž byl běžnou součástí ranních rozcviček (podle webu runaddicts.net je ovšem stejně oblíbený i v Japonsku a Jižní Koreji). Čínské kořeny ostatně mají i další málo vídané druhy pohybu – třeba diagonální běh, při kterém se borci pohybují tak trochu jako lipicáni ve slavné vídeňské španělské jezdecké škole. Vynálezem Západu však je chůze poslepu (lhostejno, zda dopředu, či dozadu), která je ale spíše záležitostí psychickou než fyzickou. Při tomto druhu chůze jde totiž o to, umět se stoprocentně spolehnout na „vodiče“, podle jehož pokynů se pohybujeme. Existují i fanoušci chůze na místě – jde prý o ideální druh pohybu při sledování televize. Pokud je prováděn dostatečně razantně, má údajně spálit stejné množství kalorií jako normální běh.

Cesta ke krásným hýždím

Jednou z velkých propagátorek retro chůze v USA je zakladatelka organizace PurePosture (volně přeloženo „Správné držení těla“) Beverley Marrová. „Jsem si vědoma toho, že na mé hnutí pohlíží většina lidí jako na kuriozitu,“ říká. „Retro pohyb je ale důležitý pro naše zdraví. Díky němu totiž uvedeme do akce řadu svalů, které běžně zůstávají v klidu a vinou toho atrofují. Nemluvě o tom, že pohyb pozpátku důkladně procvičuje hýžďě a dává jim žádoucí tvary. Podobně formuje lýtkové i stehenní svalstvo a vlastně celou spodní polovinu těla.“

Odborníci tvrdí, že „100 kroků vzad vydá za 1000 kroků vpřed“ – jak v procvičování zatuhlého či málo používaného svalstva, tak v odbourávání tukových vrstev. A pohyb zpět má mít údajně blahodárné účinky i na lidské myšlení. Zjistili to na univerzitě v americkém Idahu, kde několik desítek studentů celý den chodilo pozpátku a srovnávací skupina jejich kolegů se pohybovala normálně. Večer pak testy zjistily, že „zpátečníkům“ to myslí rychleji, jsou bystřejší a paměť jim funguje lépe než skupině „předochodců“. Psychologové v tom nevidí nic divného: jde prý o následek toho, že studenti pohybující se zpět museli mít celý den „myšlení zapnuté na nejvyšší rychlost“, protože řešili neobvyklé problémy vyvolané netypickým pohybem.

Další testy prokazují, že nezvyklý pohyb zlepšuje periferní vidění a sluch – i ty musí být při chůzi vzad v maximálním střehu. Korunu všemu nasazuje studie, podle níž retro pohyby prospívají dobrému spánku: jednoduše prý natolik uvolní a unaví naše smysly, že ty se pak spontánně odeberou dkjs k odpočinku. Zpátečničtí labužníci k tomu dodávají, že největší požitek ze svého hobby mají, když mohou běhat či chodit bosí v trávě; nejlépe prý za ranní rosy.

Kopec až nakonec

Dostali jste už chuť také vyzkoušet zpětný pohyb? Odborníci doporučují začít na rovné bezpečné ploše – nejlépe na běžeckém okruhu, kde vás navíc ve vašem pruhu udrží bílé čáry.

Nejtěžší pak je pohyb do prudkého svahu, pohyb z kopce už je jednodušší (oba dva prý u starších lidí léčí bolesti kolen). Důležité je také překonat strach z pohybu do neznáma – vždyť za sebe nevidíte, což je velmi stresující. Proto se doporučuje provozovat retro pohyb za asistence někoho, kdo vám „pohlídá“ volný a bezpečný prostor…!

Autor: Ivo Bartík

Zdroje: Autorský článek, Květy 29/2021