1) Příliš rychlé tempo

Zpomalte, i když vás to nejdřív bude alespoň zpočátku štvát. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Typickou chybou začátečníků je, že vyběhnou příliš rychle, což má za následek hned několik problémů. Po chvíli jsou uřícení a vzdají to zbytečně brzy s tím, že běh není nic pro ně. Diví se, že nadbytečná kila nemizí, přitom kvůli nim přece běhat začínali. Důvodem je, že se nepohybují v tzv. aerobní zóně, v níž se pálí tuky. A nakonec se ani moc nezlepšují. Abyste měli na čem stavět, je potřeba v první řadě vybudovat základní kondici (nebo chcete-li vytrvalost) a toho nedocílíte jinak než pomalými kilometry.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, pro každého ono „pomalu“ znamená něco jiného a opět to souvisí s aerobním a anaerobním pásmem a zónami tepové frekvence. Jak je zjistit? Mně se osvědčil test laktátové křivky v Centru Vital u Aleše Tvrzníka. Tenkrát to pro mě znamenalo skutečně hóóódně zpomalit a prostřednictvím sporttesteru s hrudním pásem si sledovat tepy. Nebudu lhát, že to byla kdovíjaká zábava, ale vyplatilo se to.

2) Po hlavě na půlmaraton

Měla jsem za sebou sotva pár desetikilometrových závodů a hned se vrhala na půlmaraton, protože to je teprve výzva! Zpětně sama nad sebou kroutím hlavou. Jak vypadal můj první poloviční maraton, který se odehrál v Ústí nad Labem? Do té doby jsem uběhla nanejvýš dvanáct kilometrů a možná to bylo jen jednou. Bezprostředně před závodem jsem se nerozcvičovala, protože se přece nebudu unavovat, když mě čeká ještě něco přes jedenadvacet kilometrů. Vystartovala jsem spolu s dalšími jak splašená, takže mě už někdy kolem třetího kilometru začalo píchat v boku a musela jsem přejít do chůze. Pak jsem zvládla v rámci možností běžet a kolem nějakého patnáctého už jsem musela nastolit „indiána“ (střídání běhu s chůzí). Cílovou bránu jsem vítězoslavně s rukama nad hlavou proběhla v čase 02:18:06. Ve skutečnosti jsem to ale spíš protrpěla.

Dnes se tím časem rozhodně nechlubím, ba bych ho nejradši z tabulek nadobro smazala. Na druhou stranu alespoň mohu demonstrovat, jak to nedělat. Pokud běhat začínáte, byť je půlmaraton lákavý, upřednostněte raději trati do deseti kilometrů. Nebojte, půlmaraton vám neuteče!

Aktuálně mám svůj nejlepší čas o dost lepší – 01:42:41 z Valencie – a ten běh jsem si opravdu užila!

3) Srovnáváte se s ostatními

Když jsem začínala běhat, měla jsem tendenci srovnávat se se svými kamarády – za kolik běželi tuhle desítku a tenhle půlmaraton. Jenže většinou to končilo tak, že jsem byla smutná, protože jsem dobíhala o parník za nimi. Na druhou stranu mě to ale později nakoplo pořádně se obout do tréninku, chtít na sobě pracovat a zlepšit se. Dnes už se porovnávám jen sama se sebou, a ideálně ještě na podobných tratích, nanejvýš se sobě rovnými. Mějte na paměti, že každý má jinou startovací pozici, jiné vlohy, a také, že není desítka jako desítka – záleží na profilu trati, povrchu, zatáčkách, ale i povětrnostních podmínkách.

4) Běháte bez cíle

Potřebuju mít před sebou motivaci. A doporučuju to i vám. Jinak je příliš snadné najít si výmluvu, proč trénink odložit až na zítra a pak zase na zítra. Pro mě jsou skvělým hnacím motorem závody. Před každou sezonou si vytipuju akce, které bych si chtěla zaběhnout, a z nich vyberu ještě ty, které jsou pro mě důležité a na nichž bych se ráda pokusila vylepšit své dosavadní maximum. Díky tomu si mohu efektivně rozvrhnout trénink. Pomáhá mi v tom tréninkový plán, dělá mi dobře odškrtávat si jednotlivé splněné dny. Navíc mám pod kontrolou, že dobře sladím vytrvalostní i rychlostní tréninky s odpočinkem.

Na druhou stranu ne každému bude takový systém vyhovovat. Pokud si chcete jen tak běhat – třeba pro odreagování se nebo shození přebytečných kil – a občas to zpestřit závodem, i to může být cesta. Jděte do toho!

5) Špatné obutí

Však i mně trvalo, než jsem si takové boty pořídila. Kdo se do běhání teprve pouští, je pro něj optimální volbou tréninková obuv, s tou si poměrně dlouho vystačíte i na první závody. Až naberete základní běžeckou kondici, trochu vypilujete techniku a pustíte se třeba i do intervalových tréninků a začnete vyhlížet lepší časy, je namístě poohlídnout se (zprvu třeba jen na kratší závody) po závoďačkách. Je to tak trochu sváteční bota. Jak její název napovídá, jedná se o obuv na závod, takže ji zpravidla nazujete jen jednou začas. A také je to bota, ke které se musíte tak trochu proběhat. Nic pro začátečníky, kteří potřebují kvalitní tlumení a oporu. Dodnes si vzpomínám, jak mi o závoďačkách vyprávěl jeden z našich nejlepších běžců Vítek Pavlišta: „Je pro mě důležitý ten pocit výjimečnosti, když si je obuji. Hned se v nich cítím rychlý jak vítr.“ A přesně o tom to je! Čekejte lehkou a rychlou botu s minimem tlumení, která vám ale jako daň za to neodpustí žádný velký nešvar v technice. Také počítejte, že nevydrží tolik kilometrů – dříve se opotřebují. A které jsou moje oblíbené? Mizuno Wave Sonic nebo Salming Race.

Začínáte s během a nevíte, co obout? Pusťte si video, jak vybrat běžeckou obuv: https://www.kondice.cz/behani/vyber-bezecke-obuvi-20190625.html