Aby bylo jasno: procházky ve dvou, ruku v ruce, jsou samozřejmě taky zdravé a žádoucí, a máte-li se s kým za ruce vodit, dělejte to. Ale meditovat lze jen tehdy, když se ven vydáte sami. Nejlépe uděláte, když si ze své procházky vytvoříte rituál, to znamená, že každý den ve stejnou dobu vyrazíte, i kdyby venku trakaře padaly. Zkrátka si vybudujete návyk. V současné době je chůze jednou z mála možných aktivit, když nepočítáme běh či domácí cvičení, což vám hraje do karet.

Trenažer v kuchyni

Pravidelnost bychom tedy měli, co dál? Důležité je naučit se myslet jen na chůzi samotnou. Meditace v chůzi znamená myslet pouze na své tělo vykonávající pohyb, na nic jiného. Projíždějící auto, štěkající pes, sousedka otevírající okno… kdepak, nic z toho by vás nemělo nadlouho vytrhnout ze soustředění na krok pravou, krok levou. Myslíte na to, jak jednu nohu odlepujete od země, pokládáte před sebe, přenášíte váhu a v ten moment se začíná zvedat druhá noha. Možná vám přijde legrační číst takhle podrobně rozepsaný mechanismus něčeho tak samozřejmého jako chůze. Jenže pozorovali jste někdy malé dítě, jak se snaží naučit chodit, co úsilí ho to stojí? A jak je šťastné, když se nakonec zvládne rozeběhnout do prostoru a bez opory se pohybuje na vlastních nohou? Ten pocit absolutního štěstí není náhodný, chůzi se znovu můžete naučit vnímat jako malý zázrak: tak malá plocha chodidel dokáže udržet celé velké tělo a bezpečně ho dopravit tam, kam potřebuje. Ovšem pozor, při meditaci v chůzi se nesoustředíme na cíl cesty, náš cíl je cesta samotná. Je možné si to nacvičit i doma v kuchyni, prostě choďte od stěny ke stěně a myslete na každý jeden krok. Fádní prostředí a absence jakéhokoli cíle kromě chůze samotné by vás měla danému mechanismu naučit.

Jak pracovat se zradou

Připravte se na to, že vaše roztěkaná mysl s vámi bude hrát nečistou hru. „Co je to za blbost?“ bude vám našeptávat a přesměrovávat vaše myšlenky k okolním věcem, bude vás nutit zrychlovat nebo přemýšlet o surovinách, které je potřeba nakoupit k večeři, když už jdete kolem obchodu. Zaujměte jednoduchou strategii – tyto rozrušující myšlenky si uvědomte a pak hned vraťte svou mysl ke kráčejícím chodidlům. Nenadávejte si, že vám to nejde, nevyčítejte si každé „selhání“ – prostě jen vezměte na vědomí, že se tak stalo, a jděte dál. Osvojit si tento mechanismus je důležité i pro zvládání stresu a náročných situací obecně. Až se naučíte obracet veškerou svou pozornost k chodidlům, můžete do pole vědomí zahrnout celek svého těla – jak kráčí a dýchá. A později zahrňte i vzduch kolem svých tváří.

Zaručujeme, že z procházek se budete vracet se šťastným úsměvem malého dítěte.