Podání
Soustřeďte se na místo, kam chcete balon zahrát. Trefte ho co nejvýš, aby letěl těsně nad sítí.
Příjem
Hodně snižte těžiště, na míč čekejte už v pozici s pokrčenými koleny a nataženýma rukama.
Nahrávka
Dostaňte se nohama pod balon, musíte ho mít v ose. Řada lidí honí míč před nebo za hlavou. Při ‚košíčku’ prsty obtahují míč, palce vystrčené dopředu jsou chybou.
Smeč
Prohněte se do luku a zatáhněte loket dozadu. Když chcete dát ránu, co nejvíc otevřete ruku a natáhněte loket. Míč trefujte dlaní, nikoli prsty.
Blok
Držte si odstup od sítě, jen tak se vám podaří kýžený přesah přes síť.
Helena Havelková - přečtěte si jak přistupuje ke sportu
Důchod přichází v ‚šestkovém‘ volejbale kolem třicátých narozenin. Z toho pohledu můžeme Helenu Havelkovou s trochou nadsázky označit za volejbalovou babičku. Ona přitom ve svých dvaatřiceti letech, které na sklonku července oslaví, platí za jednu z našich aktuálně nejplatnějších hráček. Co ji odlišuje od ostatních?
„Do dvaceti let si člověk vystačí s talentem, pak se pozná, kdo dře,“ nastiňuje 188 centimetrů vysoká smečařka, která nevynechá příležitost udělat cokoli navíc! Opatření v boji s koronavirem přitom hráčce prestižního klubu Dynamo Moskva znatelně nabouralo režim. Z Ruska se musela vrátit domů, po dlouhých letech se zdrží u rodičů v Liberci.
Nezvyk je pro ni i to, že se čtyři měsíce neukáže na hřišti. „Když pominu svá dvě zranění, tak jsem v reprezentaci u nároďáku měla za celý rok volný jeden až dva týdny. Teprve loni jsem si poprvé dopřála čtvrt roku pauzu,“ říká Havelková.
Žádná úleva
Řada lidí by zajásala a hodila nohy nahoru. Ne tak Helena, proslulá svou pílí a precizností. „Bylo by příliš snadné sklouznout k tomu, že teď to není potřeba, že teď nikdo nic nedělá,“ vysvětluje. Každý den proto doma posiluje. Spolu s rutinou na operované rameno a achilovku jí cvičení často spolkne i tři hodiny. „Můj přítel říká, že jsem blázen.
Neulevím si. Ale když chce být člověk dobrý…“ krčí rameny elitní volejbalistka.
Aby si udržela motivaci opakovat den co den totéž bez možnosti vyrazit do tělocvičny, soustředila se na práci s psychikou. Spolupracuje i s mentálním koučem. „Ve fyzických předpokladech mám limity, v hlavě je prostor pořád,“ míní.
Příští sezónu si zahraje opět v Itálii, do budoucna se ale nebrání ani plážovému volejbalu. „Největší slabinou by pro mě byla kondice. Ne, že by šestky nebyly náročné na fyzičku, ale v písku je pohyb jiný. Víc než silou se hraje hlavou a člověk se musí vyrovnávat s rozmary počasí, v hale se podmínky výrazně nemění,“ vyjmenovává Helena. A tak ji nucená pauza přiměla běhat. „Jestli mě to baví? Já vím, proč to dělám!“ usmívá se volejbalistka. A ještě jeden zvyk pro dokreslení Helčiny ambicióznosti: po tréninku nikdy nevynechá dlouhý strečink. „Ani na mé úrovni to mnoho lidí nedělá, nechápu, jak mohou fungovat,“ diví se Havelková.
