Eustres versus distres
Bez určité formy stresu se v životě vlastně neobejdeme, protože nutí náš organismus se v jeho funkcích posouvat. Sportující lidé jsou pod působením stresu během každého tréninku. Stres je obecně nějaká změna ve vnitřním nebo vnějším prostředí, což nutí organismus nějak reagovat a na obdobnou situaci se napříště připravit. V oblasti sportu se to projeví zvýšením síly, vytrvalosti, rychlosti, zlepšením obecné odolnosti vůči zátěži atp. V takovém případě hovoříme o pozitivní formě stresu neboli eustresu. Pokud stres působí na organismus negativně, pak hovoříme o distresu. Jak se distres projevuje konkrétně v oblasti pohybového aparátu?
Neschopnost relaxace
Jedním z vlivů distresu je neschopnost relaxace, tedy neschopnost uvést se ze stresové reakce zpět na klidovou hladinu. Je to dáno tím, že většina distresu je sice na nižší úrovni, ale je všudypřítomná. Lidé dnes musí zvládat extrémní množství úkolů a na volný čas a relaxaci jim prakticky nezbývá žádný čas. Organismus je pak neustále ve střehu. Stresová reakce zahrnuje vyplavení stresových hormonů, aktivizačních hormonů, které způsobí zvýšení tepové frekvence, krevního tlaku, zesílení srdečního stahu, stažení krve z trávicího traktu do svalů atp. Při představě, že takové nastavení organismu přetrvává, je zřejmé, že z dlouhodobého hlediska to bude velmi vyčerpávající.
Zpomalení regenerace
Na neschopnost nebo nemožnost zklidnit se logicky navazuje zhoršení a zpomalení regenerace. Pokud to vztáhneme do oblasti sportu, tak zde se setkáme s přetrvávající únavou pohybového aparátu a stagnací ve výkonu. Stagnace, tedy stav, kdy se ve výkonnosti dále neposouváme, je naprosto přirozený proces. Nicméně zásah např. do charakteru tréninku by měl stagnaci narušit. U dlouhodobě vyčerpaného organismu se to ale neděje. I přes jakékoli úpravy stagnace stále přetrvává.
Zvýšení svalového napětí
Dlouhodobý stres působí na tzv. limbický systém mozku, což lze označit jako emoční centrum mozku. Limbický systém dokáže zasáhnout do nastavení svalového napětí, konkrétně ve smyslu jeho zvýšení jako ochrana před poškozením organismu. Nejvíce se tento zásah projeví v oblasti žvýkacích svalů, svalů krku a svalů pánevního dna – změna svalového napětí může být celková nebo lokální. Následné spasmy těchto svalů způsobí bolestivé kloubní blokády, které se pak dále řetězí.
Nevhodný dechový stereotyp
Jakmile jsme ve stresu, mění se nám stereotyp dechu. Dýcháme zrychleně, ale poněkud povrchněji a nejvíce do horní části hrudníku. Nejsme tedy dostatečně okysličeni, což pro náš organismus působí jako další stres. Od stereotypu a kvality dechu se ovšem odvíjí celá řada vnitřních procesů. Dech ovlivňuje kvalitu bdělého stavu, emoční pochody, trávení. Jmenovat lze také vliv na imunitu, hormonální procesy, spánek atp.
Jak je vidět, tak dlouhodobý stres dokáže negativně ovlivnit i ty nejzákladnější procesy v našem těle. Ne nadarmo se mu proto někdy přezdívá tichý zabiják.