Řeč nepřišla na naše čtyřnohé parťáky jen tak náhodou. Teprve nedávno se totiž zjistilo, že člověk je jediným savcem, který je v podmínkách běžného středoevropského dne schopný souvislého běhu na velké vzdálenosti. Jistě si okamžitě vybavíte zvířata, jako je gepard nebo kůň, ale skutečně co se týče vzdálenosti a doby pohybu v běhu, nemá člověk konkurenci. „Třeba vlk je schopen za studených podmínek uběhnout za den klidně 80 km, ale ultramaratonci zvládnou podstatně víc. A ten důvod, proč je člověk schopen kontinuálního běhu, je to, že se nepřehřeje. Tím, že ztratil ochlupení a zároveň se zvětšil počet potních žláz (běžně máme zhruba 2,5 mil. potních žláz), tak je schopen velice efektivně odstraňovat teplo, které vzniká jako odpadní produkt při práci svalů. Zároveň také to, že jsme vzpřímení, zaručuje, že lidské tělo za slunečných dnů ‚schytá‘ mnohem méně tepelného záření, než kdybychom běhali po čtyřech a plocha vystavená slunci tak byla výrazně větší. To opět klade menší nároky na ochlazování,“ vysvětluje Pavel Vychodil.

#audio|15376071#

Zvířatům jejich ochlupení poskytuje jakýs takýs komfort po většinu dní v roce. Zaručuje jim teplo v chladných dnech a určitou izolaci vedra ve dnech teplých, ovšem pokud bychom to převedli na lidské poměry, znamená to, že bychom celý rok nosili oblečení, ve kterém by nám většinou bylo tak akorát. A to logicky znamená, že čím tepleji by bylo, tím víc by se ohřívalo i naše tělo, a fyzický výkon by klesal. Proč? „Když začneme dělat nějakou fyzickou aktivitu, tělo se snaží prokrvit ty partie, které jsou za pohyb zodpovědné a nejvíce namáhané. Většina krve jde tedy do svalů. Obrovsky se zvedne prokrvení a zároveň s tím, se začne zvedat teplota, protože produkce tepla při jakémkoliv pohybu je násobně větší,“ popisuje změny v těle při pohybu lékař. Tělo se ochlazuje tím, že otevře veškeré cévy v kůži a podkoží, což jsou vrstvy těla, které jsou při běžném provozu chladnější než jádro – vzpomeňte si na nutnost odečítat jeden °C při měření tělesné teploty v ústech nebo konečníku. Čistě matematicky už je snadné si odvodit, že krev potřebná pro svaly je ta samá, která se putuje ochladit na povrch těla, a svaly přijdou o část zdrojů a musí ubrat. Čím tepleji nám tedy je, tím méně můžeme „makat“.

S prokrvováním souvisí i to největší riziko přehřátí: selhání orgánů, nejčastěji ledvin a jater. „Za prvé je to v důsledku poškození teplem, za druhé nedostatkem nějakých substrátů kvůli poruše prokrvení. Ledviny mají normálně 20 % srdečního výdeje, tedy více než litr krve za minutu proteče v klidovém stavu jenom ledvinami. Jenže při extrémní zátěži to může klesnout na dvě nebo tři procenta, to jsou jen desítky nebo stovky ml a ledviny jsou v obrovském stresu,“ rozvádí problém Pavel Vychodil. A jak se do takového stavu dostat? Třeba právě během v horkém letním dnu.

Takových pacientů hospitalizovali v průběhu času v IKEMu téměř dvě desítky. Šlo o amatérské i profesionální sportovce, lidi pravidelně trénující i náhodně plnící výzvu vyhlášenou večer předtím u piva. Jde o případy vzácné, ale rozhodně se vyplatí o nich vědět. Roli pravděpodobně hraje genetika, znevýhodnění jsou muži, kteří mají jednak více svalů produkujících teplo, ale jednak i větší touhu podat výkon za každou cenu. Dalším společným jmenovatelem všech pacientů byl běh – přehřátí příliš nehrozí plavcům a lépe jsou na tom i cyklisté nebo běžkaři, což jsou všechno sporty energeticky podobně náročné jako běh, ale tělo se při nich ochlazuje kontaktem s vodou, rychle proudícím vzduchem nebo celkově chladným okolím. V neposlední řadě pak jde právě o meteorologické podmínky. Běhat ve vedru se nevyplácí.

Zdroj: Youtube

Takovou užitečnou pomůckou může být rada týkající se běžeckého oblečení pro každé počasí: oblékněte se tak, jako by bylo o 10 °C více. Pokud teploměr ukazuje 6°C, bude vám pohodlně stačit to, co byste si oblékli při 16 °C. Při 16 °C se zase oblékáte, jako by bylo 26 °C. Tím se rázem ukáže, že pokud je venku 26 °C, obléct byste se měli na 36 °C. A pouhým pohledem už je vidět, že se dostáváte do teplot, ve kterých je běžecký trénink na pováženou. Důležitým faktorem je i vlhkost. Čím více je vody ve vzduchu (tedy je dusno), tím nižší je maximální teplota, kterou tělo snese a při níž hrozí přehřátí.

Není třeba se v létě sportu vzdávat. „Jedna věc je trénink, když si po práci zaběhám a dám si pět, deset km v nějakém tempu, a jiná věc je, když si v den, kdy bych běhat nešel, třeba protože je moc teplo, uběhnu vzdálenost, kterou bych jinak neběžel, a ještě za podmínek, jako jsou šílená tepová frekvence a dušnost, kdy člověk velkou část tratě umírá a své tělo opravdu týrá za jeho hranice,“ nabádá letní běžce lékař k rozumné míře zátěže. Přidává ještě dva tipy: chytré hodinky a správné načasování. „Možná to bude znít hloupě, ale den má 24 hodin. Pokud není možné běžet ve stínu, můžete počkat na dostatečně nízkou teplotu, anebo až slunce zapadne. Samozřejmě pro řadu lidí není komfortní jít běhat někdy v půl desáté večer, pak můžete také trasu zkrátit nebo trénink jednoduše vynechat,“ uzavírá téma Pavel Vychodil, sám nadšený a celoroční cyklista. Pokud si k tomu na ruku připnete chytré hodinky nebo sportovní náramek a budete si hlídat i tu správnou tepovou frekvenci. Fatálních důsledků se bát nemusíte.

Zdroj:

  • Pavel Vychodil z pražského IKEMu