Ten, kdo zná italská lyžařská střediska, se zorientuje rychle – tento malebný kout leží mezi středisky Kronplatz, Alta Badia, Cortina d'Ampezzo a Drei Zinnen. Jedním z výchozích míst je horská chata Pederü nad městečkem St. Vigil, které také patří mezi vstupní brány do lyžařského areálu Kronplatz. Oblíbili si to tady zejména skialpinisté, náhorní planinu totiž ze všech stran obklopují dolomitské kopce, které je poměrně snadné dobýt. A k tomu ty scenerie! V poledne ‚bledé hory‘ dokáže slunce ráno a večer rozpálit doruda. Klid neruší lanovky, příroda je tu panenská, ale zase to není úplná divočina. Ve Fanes-Sennes-Prags máte intenzivní pocit, že jsou hory jenom vaše, a takových míst už dnes moc není.
Trasy lze plánovat se zastávkami na horských chatách, takže putování po místních kopcích zvládnou i začátečníci. Když sem ovšem před šesti lety na skialpy vyrazil biatlonista Ondřej Moravec, dobýval i tři vrcholy za den, což je 2500 výškových metrů. Fanes-Sennes-Prags zkrátka nabízí pro každého něco. Sama jsem na skialpech začátečnicí. Lyžuju odmalička a najednou mi začaly připadat všechny sjezdovky podobné. Chtěla jsem se posunout dál, a protože se ráda hýbu v přírodě a skialpy si pořídila spousta mých kamarádů, byl to jen další krok.
Štrúdl jako odměna
Ráno si na chatě Pederü do batůžků sbalíme vše potřebné, na lyže připneme stoupací pásy a vyrážíme. Romantika není dokonalá: první část trasy vede po urolbované horské cestě a sluníčko nám ukazuje záda. Tahle ranní rozcvička mi ale vyhovuje.
Cesta se zvedá postupně, nehrozí tu žádné nástrahy a zvolili jsme takové tempo, abychom si u toho ještě zvládli povídat. Teda aspoň ze začátku. Pak už myslím jen na to, jak jít co nejefektivněji – na pásu se vždy trochu sklouznout a nebát se opřít do hůlek.
Prvním cílem je o 500 metrů výš ležící horská chata Lavarella, kam rolba převeze naše věci a kde si uděláme zastávku. Horký čaj, radler, polévka se špekovými knedlíky, štrúdl – to vše dokážu spořádat během chvíle. Jihotyrolská kuchyně je vyhlášená a tyhle speciality umí udělat v každé horské chalupě na výbornou. Těšila jsem se na ně už od Mnichova. Počasí se neumoudřilo, přesto horský vůdce rozhoduje, že vrchol Zehnerspitze zkusíme dobýt.
Končí urolbovaná trasa, nahoru stoupáme v prašanu volným terénem, pod kterým leží ledová krusta. Tady už je potřeba mnohem více soustředění. Na chvíli zahlédneme slunce, které nám ukazuje, o jak krásné výhledy přicházíme. Už si nepovídáme vůbec. Potím se, funím, nadávám na toho radlera, ale kousnu se a jdu.
Pyšná sama na sebe
„Tamhle byste došli do Alta Badie, tudy do Cortiny d'Ampezzo. Ale klidně tady můžete zůstat týden,“ říká horský vůdce Gabo Adamec, který nám vydupává ve sněhu stopu. Stoupáme dalších asi 300 metrů, ale počasí se definitivně kazí. Začíná foukat, sněží a přes skály se převalují cáry mlhy.
Když se terén narovná, Gabo rozhodne, že už dále nepůjdeme. „Škoda, jsme tak 200 metrů pod vrcholem. Měli jste se dříve vykopat z postele,“ směje se nám. Necítím zklamání, je mi jasné, že to tak musí být, a jsem na sebe pyšná. Je to mých prvních 800 výškových metrů na skialpech a díky zastávce v restauraci mi to ani nedalo zabrat. Přioblékáme se (to je před sjezdem důležité), děláme si rychlou fotku, sundáváme si pásy a přehazujeme vázání.
Opatrně dolů
Pak už jen sjíždíme dolů. S nostalgií vzpomínám na nedávný výlet v Jeseníkách, kdy jsme plavali v dokonalém prašanu a za obzorem zapadalo slunce. Dnešní sjezd je spíš takový boj – ledová krusta se střídá s prašanem. Není jasné, co bude za deset metrů, není dobře vidět, a tak sjíždíme opatrně. Jednou se dokonce musíme o kousek vrátit, protože jsme zabloudili nad sráz, kterým se dolů nedostaneme.
Sjíždíme na horskou chatu Lavarella, kde strávíme večer nad jihotyrolskými specialitami. Postupně ochutnáme všechno: místní speck (napůl uzenou a napůl sušenou šunku), kroupovou polévku gerstensuppe, sýrové a špekové knedlíky, taštičky schlutzkrapfen, císařský trhanec, štrúdl. Tohle je nejkrásnější chvíle dnešního dne – únava, spokojenost z výkonu a jihotyrolské víno.
Další den je počasí ještě horší. Mlha se náhorní planinou valí už od rána a fouká vítr. Vyrážíme jen na túru po nižších polohách, do žádného většího výšlapu se nepouštíme. Suneme se úbočím v tichu poletujícího sněhu mezi Dolomity, které švýcarský architekt Le Corbusier označil za nejkrásnější architekturu na světě. Souhlasím s ním, proto se sem stále vracím.
Našlapeme asi 400 výškových metrů, žádný velký výkon, ale přesto si musím v závětří u jednoho ze seníků převléknout propocené tričko.
Celou noc sněžilo, a tak si jízdu dolů můžeme užít. Prašan je prostě jiná dimenze – klouže to v něm jako po másle, dává pocit nekonečné svobody. V prašanu však jedeme jen část cesty, pak následuje upravená silnice až k horské chatě Pederü, kde jsme den předtím začínali.
„To je na skialpech nejkrásnější – každý může přizpůsobit délku trasy a počet nastoupaných výškových metrů své kondici. Stačí umět trochu lyžovat,“ tvrdí Gabo Adamec, který je průkopníkem skialpového lyžování v Čechách a pracuje pro Dynafit.
Jak začít se skialpy
1. Vyzkoušejte si to
Vyrazte na testovací akci. Odborníci vám vysvětlí, jak lyže fungují, jak se co ovládá, zkontrolují, zda jste správně oblečení a vyrazí s vámi na testovací procházku.
2. Jaké vybavení je potřeba
Skialpové lyže vypadají na první pohled podobně jako sjezdové. Když se stoupá nahoru, je třeba zespoda upevnit ‚pásy‘. Pro cestu dolů se sundávají. Také vázání se liší. Při stoupání do kopce se uvolní pata, ke sjezdu se upevní jako při sjezdovém lyžování. Vázání má několik poloh, pata se dá zvednout podle sklonu stoupání. Skialpové boty jsou lehčí a mají dvě pozice - na stoupání volnější a na sjezd pevnější
3. Jak zvolit trasu
Když je dost sněhu, chodit se dá kdekoli. Na poli za domem, po sjezdovce s čelovkou, ve volném terénu v horách. Tam už je ale zapotřebí mít dobře nastudovanou trasu a orientovat se v počasí. V batohu nesmí chybět lopatka, sonda a lavinový vyhledávač. A každý by měl vědět, jak je použít.
4. Jak se obléci
Jedná se o intenzivní sport, při kterém se člověk hodně zpotí. Vyráží se tak, aby člověk na začátku pociťoval chlad (jen v tričku a bundě, která dobře dýchá – například z materiálu Polartec). Do batůžku patří lehká péřovka, suché tričko, nepromokavá bunda. Nezapomeňte na protein, cukry a teplý čaj.
5. Je to zdravé!
Chození na skialpech je velmi přirozený pohyb, při kterém komplexně zabírají svaly celého těla – zpevňují se záda, posilují se ruce a nohy. Nejvíce kalorií se spálí v tempu, při kterém je člověk schopný mluvit. Lze předpokládat, že pokud člověk vystoupá 400 výškových metrů, spálí 600 kalorií.
6. Kam vyrazit
České hory jsou pro tento sport ideální. Krkonoše či Špičák na Šumavě mají dokonce doporučené trasy. Krásné je to v Beskydech,v Jeseníkách kolem Pradědu nebo v okolí Králického Sněžníku. Trasy najdete i v Jizerských horách, ty si ovšem více užijete na běžkách. Na túry se vydávejte s nabitým telefonem (ideálně se staženou aplikací Záchranka) a uloženým číslem na místní horskou službu. Během túry si kontrolujte dostupnost signálu.
Zdroje:
Kondice 2/2019
https://www.pederue.it/en
https://lavarella.it/
https://www.dynafit.com/