Ivo, věnujete se ještě bikini fitness?

Věnuju, to už je napořád, když se chcete udržovat v kondici. Bohužel jsem kvůli zdravotním komplikacím musela dvakrát posunout závody. Nechci závodit ve stejné formě jako loni, takže závody, které měly být na jaře, posunu až na podzim. Chodím cvičit hlavně sama, ale samozřejmě pod supervizí a průběžným vedením svého úžasného trenéra a kamaráda Kuby Prchala, který mi tvoří plán a tak dále. Cvičím 4–5krát týdně.

Co vás k tomuto druhu sportu vlastně přivedlo a jak na začátky vzpomínáte? Bylo to hodně náročné?

Namotivovalo mě mimo jiné to, když můj kamarád Vašek Noid Bárta právě pod vedením Kuby šel do soutěže Men's Physique, a já si řekla, že do toho půjdu taky. Vždycky jsem sportovala i posilovala rekreačně, hodně jsem jednu dobu běhala, ale pořád jsem nebyla v kondici, v jaké jsem chtěla být, protože to bylo v nepravidelných vlnách. A stejně jako spousta lidi v mém okolí jsem pořád hledala výmluvy, proč to nejde. Řekla jsem si, že namotivuju sebe sama a třeba inspiruju i ostatní. Když já dokážu dojít tak daleko, dokáže každý najít si čas a dělat něco pro sebe. Díky tomu jsem zjistila, že to byly opravdu jen výmluvy a že i po čtyřicítce je důvod začít se o sebe starat.


Co vás na posilování nejvíc baví?

Asi ta samotná cesta, která je ve finále mnohem důležitější než cíl. Pokud chcete být v kondici, musíte mít vytrvalost a udělat si z jakéhokoli pohybu radost, najít si vždycky čas pro sebe. Je důležité, abychom pro svoje tělo něco dělali, má nám přece vydržet co nejdéle. Já se hýbu i proto, abych byla svobodná. Že když se v sedmdesáti letech rozhodnu pro výšlap na Sněžku, nechci s tím mít problém. Ráda vracím tělu to, co pro mě 24 hodin denně dělá.

Prý jste s posilováním začala, protože jste chtěla sama sobě dokázat, že na to máte. Jak moc vám cvičení pomáhalo s psychikou?

To, že se člověk postaví nějaké výzvě, ho vždycky posílí. Mně cvičení hodně posílilo sebedůvěru. Může to být ale cokoli, člověk během cesty zjistí, že dokázal víc, než si myslel, že dokáže. Také nám to zvyšuje empatii k ostatním, protože ve chvíli, kdy vystoupíte ze své komfortní zóny, pochopíte některé věci snáze, třeba to, čím si zrovna procházejí ostatní. Nehledě na to, že sport pomáhá vyplavovat hormony štěstí, což je naprosto zásadní věc. A jde vlastně o to nejjednodušší, co pro sebe můžeme udělat – jít si pravidelně zaběhat, protáhnout se, projet se na kole, bruslích, jít na procházku, cokoli, co člověka baví.

Dvakrát jste se účastnila soutěží, jak náročné byly přípravy? Je pravda, že před soutěží účinkující i několik dnů nejedí a nepijí, aby se jim vyrýsovaly svaly?

Způsoby přípravy i diety jsou individuální, ale cílem je co nejlépe odhalit svalstvo, které člověk vybudoval. Způsob stravování je – především v posledních měsících – naprosto zásadní a týden před soutěží je to opravdu extrémně náročné. My například jdeme v rámci odvodnění cestou manipulace s vodou. Nejdřív piju výrazně víc než normálně, den před soutěží naopak minimálně a v den soutěže jen pár doušků čaje. Tři dny před soutěží pak už ani netrénuju a nesolím. Kolem soutěží koluje spousta pověr, ale pokud člověk jde naturální cestou, má to na tělo – jak mi řekl můj lékař – vliv zhruba jako jedna větší pařba.


Prozraďte, co kromě cvičení děláte, že nemáte na těle snad ani gram tuku? Jak moc si hlídáte jídelníček?

To zdaleka není pravda. Mám úplně normálně něco kolem minimálně 20 % tuku, jsem normální zdravá dvaačtyřicetiletá žena s bříškem. Být dlouhodobě perfektně vyrýsovaná není zdravé ani přirozené. Obecně se snažím jíst zdravě, i když nevěřím na špatné a dobré jídlo. Základem je vyváženost. Před soutěží si hlídám hlavně, abych měla jídla dostatek, správný poměr sacharidů, proteinů a tuků. Všechny tyto složky jsou důležité, aby měl člověk zdravé tělo. Diety jsou krátkodobá záležitost, lepší je najít si harmonii v jídle, stravovat se hezky a jíst v rozumné míře všechno, pak to může vydržet celý život. Zhruba tři měsíce před soutěží ale začne být mým nejlepším kamarádem kuchyňská váha.

Televize teď bude opět vysílat pořad Survivor. Jak na účast v této reality show zpětně vzpomínáte, co vám přinesla a šla byste do toho znovu? Co bylo na ostrově pro vás nejtěžší?

Šla bych do toho okamžitě znova, byly to nejšťastnější chvíle mého dospělého života. Strašně mě mrzelo, když jsem vypadla. Ten pocit svobody v extrémně náročných podmínkách, to bylo skvělé! Dá se to přežít bez větších následků, když víte, že nejpozději za dva měsíce se zase najíte. Opravdu mi to dalo hodně, vnitřně mě to změnilo k lepšímu, naučilo mě to větší trpělivosti a menší touze mít permanentně všechno pod kontrolou.


Prý jste si odvezla i nějaké zlomeniny a odřeniny?

Natržený vaz v rameni, pochroumaná kyčel a zlomený palec na noze. To jsou ale běžná zranění, byla jsem hodně oslabená, jelikož těsně před soutěží jsem prodělala dvakrát během jednoho měsíce covid. To se stane, to není nic fatálního.


Na co jste se nejvíc těšila domů?

Jasně, že na jídlo a taky na víno!


Během natáčení jste se seznámila se svým nynějším přítelem, který pochází z Turecka. Jak zvládáte vztah na dálku?

On je kameraman, ale v našem Survivoru byl minimálně. Seznámili jsme se až poté, co jsem vypadla. Vztah na dálku zvládáme, ale není to jednoduché, zvláště proto, že on sem nemůže létat kvůli vízu. Jediná možnost je, že létám já za ním, teď ho ale šest měsíců neuvidím, kvůli práci. Za posledního půl roku jsem ale byla v Turecku čtyřikrát a zatím to zvládáme, uvidíme, jak to bude do budoucna.

Diváci vás stále mohou vidět ve Studiu Dva ve hře Holky jako květ po boku Elišky Balzerové a Mariky Šoposké. Čím byste na tuto hořkosladkou komedii nalákala?

Není to jen komedie, ale divák se dosyta zasměje, zrovna včera to byly výbuchy smíchu, ale poradila bych vzít si i kapesníček. Hrajeme tam tři generace žen, já hraju maminku, která na tom není zrovna nejlépe, a v každém z našich životů dojde ve velké změně. Podle reakcí diváků za ta léta, co hru hrajeme, snad není nikdo, kdo by se neztotožnil alespoň s nějakou částí příběhu. Je to horská dráha emocí! Jak pro ženy, tak pro muže, i všechny ostatní.


Prý se ve hře často mluví i o sexu?

Něco se tam naťukne, ve hře je prostě všechno, co do života patří. Moc ráda mám i představení v divadle Metro Dnes večer ovuluju. Hraju tam asi deset rolí, jde o příběh manželského páru, který se pokouší o dítě. Je to velmi silné téma a krásná věc, opět smích a slzy.


Před dvěma lety jste oslavila čtyřicítku. Zaznamenala jste nějaké tělesné změny?

Změnu cítím určitě. Přišla lehká krize středního věku, méně energie atd. Já se právě ve čtyřiceti rozhodla jít do bikini fitness. A pravidelný pohyb opravdu pomáhá. Dámy, nebojte se pověr, které říkají, že budete najednou strašně svalnaté. To by být kulturistkou byla ta nejjednodušší věc na světě. Naopak, silové cvičení vám buduje funkční svalovou hmotu, posiluje kosti, což je strašně důležité, stejně jako kardio posiluje srdce. Všechno se to dá zvládnout, i po čtyřicítce!

Zdroj:

Magazín Kondice 2/2023