Lucii diagnostikovali cukrovku prvního typu jen pár dní před jejími narozeninami a dnes si čtyřikrát denně musí píchat inzulin. Do té doby žila zdravě, cvičila, několikrát týdně běhala, problémy s váhou nikdy neřešila. Jako většina mladých lidí se domnívala, že něco jako cukrovka se jí týkat nemůže. Faktem je, že diabetes prvního typu coby autoimunitní onemocnění ve velké míře postihuje právě mladistvé. Lucie dnes za něj viní nadměrný stres. Druhou pravdou ovšem je, že vlivem sedavého způsobu života a špatného stravování proniká mezi mladší generaci také diabetes druhého typu, tedy to, co vnímáme jako stařeckou cukrovku.
Luciiny obavy, že bude muset se sportem přestat, byly nasnadě. Svého oblíbeného běhu se nechtěla vzdát, a tak to pomalu zkoušela znovu a znovu. Zpočátku pro jistotu po boku své nejlepší kamarádky, dnes si troufne i sama. „Neběhám velké dálky a vždy radši poblíž domova a také běhám pomaleji než dřív. S sebou musím mít vždy pití a kvůli klesání glukózy také rychlý cukr,“ popisuje Lucie s tím, že běh jí pomohl i zlepšit zdravotní stav. A nejde jen o to, že se jí podařilo shodit deset kilo, které nabrala spolu s cukrovkou. Díky pravidelnému pohybu může snížit dávky vpichovaného inzulinu.
Měřit, měřit, měřit
Diagnóza diabetu neznamená skončit s pohybem. Naopak. „Pohyb je součástí zdravého způsobu života. A právě cukrovka potřebuje k dobré prognóze kompenzaci pohybem,“ říká diabetolog Jan Škrha. Kromě toho pohyb pozitivně ovlivňuje také krevní tlak či tělesnou hmotnost. Nemusí jít přitom pouze o běh. Diabetik, zejména pokud dříve neběhal, by měl podle lékaře začít mírnější a přirozenější aktivitou, tedy chůzí. Ostatně jako jakýkoliv běžec začátečník.
Fyzickou aktivitu pak může, podobně jako Lucie, postupně navyšovat. Důležité je při tom sledovat, co s jeho cukrovkou pohyb dělá. „Měl by si pokaždé měřit glykemii před fyzickou aktivitou i po ní. Pokud si píchá inzulin, je tím spíše třeba znát, jak se zachovat, když si před zahájením pohybové aktivity naměří určitou glykemii. Musí pak volit vhodná opatření, protože ačkoli obecně fyzická aktivita vede ke spotřebování krevního cukru, a tedy k jeho poklesu, vysoká hodnota cukru v krvi se naopak může vlivem pohybu ještě zhoršit,“ vysvětluje profesor Škrha. Důležitá je proto také komunikace s lékařem, který by měl pacienta poučit, co kdy a jak dělat.
Pozor na extrémy
U zdravého člověka na hladinu cukru v krvi dohlíží a vyrovnává ji precizně propracovaný mechanismus v čele s hormony. Reaguje na to, co jsme zrovna snědli, co právě děláme i na to, jak se zrovna cítíme. Jakmile se tyto procesy porouchají, musí si člověk koncentraci glukózy v krvi hlídat a udržovat v normálních mezích svépomocí. Důležitou roli má podávání inzulinu a strava.
Diabetici si musí dávat pozor na hladinu krevního cukru před během, v jeho průběhu i po něm, aby u nich nedocházelo k nebezpečným výkyvům: hypoglykémii (nízká hladina cukru v krvi) nebo hyperglykémii (vysoká hladina). Sportující cukrovkáři se shodují, že většinou u nich šlo o pokus omyl, než přišli na to, jak jejich organismus reaguje.
Jelikož fyzická aktivita hladinu cukru v krvi obecně snižuje, je vhodné před jejím zahájením snížit dávku inzulinu. Při delším běhu si zase běžci zvykli pravidelně dopřávat rychlé sacharidy – potraviny s vysokým glykemickým indexem, řeší to zpravidla gely či hroznovým cukrem. K tomu je třeba dostatečně pít. Opačná situace nastává v případě, kdy zamýšlíte vyběhnout a naměříte si glykémii přespříliš vysokou (nad 17 mmol/l). Pak je lepší se zátěží počkat, než ji inzulin sníží.
Rozumět nemoci
Dalším důležitým bodem je pocitové rozpoznání extrémních stavů. Častější hypoglykemie, která je nebezpečná především pro mozek, protože glukóza pro něj představuje jediný zdroj energie, se projevuje slabostí, bolestí hlavy, studeným potem, pocitem hladu a poruchou jemné motoriky, ale později může vést až ke křečím a bezvědomí. Řešením je rychlé podání cukrů.
Větší komfort pro sportující lidi s diabetem pak může představovat inzulinová pumpa zhruba o velikosti mobilního telefonu, která činnost zdravé slinivky napodobí věrněji a dokáže se okamžitě přizpůsobit fyzické aktivitě. Diabetolog Škrha ovšem varuje, že ani inzulinová pumpa není samospásná. „Je třeba, aby diabetik o svém onemocnění věděl něco více. A to zejména s ohledem na pohyb, kontroly glykemií a příjem stravy. Ani inzulinová pumpa nevede k nezávislosti, ale naopak vyžaduje hlubší poznání toho, co si v životě může pacient dovolit,“ podotýká. *
Mladých diabetiků přibývá
Počet diabetiků v naší populaci rok od roku roste, s cukrovkou se léčí téměř 900 tisíc lidí a další o své nemoci ani nemusí vědět.
Na vině je nejen zlepšení diagnostiky, ale předně nezdravý životní styl. Což se týká i mladší generace.
„K rozvoji diabetu je zapotřebí i určitá vrozená dispozice. Vzhledem k trvalému nárůstu onemocnění v populaci je jasné, že narůstá i počet osob s pozitivní dispozicí k diabetu. Vedle toho se častěji diagnostikuje diabetes u osob s nadváhou nebo obezitou. A právě i tato skupina v důsledku moderního životního stylu s úbytkem pohybu a nadměrným kalorickým příjmem narůstá. Kombinací obou těchto příčin dochází snadněji k diabetu i u mladších jedinců, mezi nimiž též přibývá mladistvých s nadváhou či obezitou,“ uvádí profesor Jan Škrha.
PRO MEDAILI S CUKROVKOU si doběhla třeba atletka Missy Foy. Ukázkovým příkladem, že s diabetem život nekončí, je i cyklistická závodní stáj Team Novo Nordisk, celá složená z diabetiků.
Zdroj:
časopis Kondice 6/2016