Ta první výzva je pracovní. Přesvědčit Vás čtenářky (i čtenáře), abyste se vraceli na náš videoportál Kondice.cz. Je plný cvičebních videí (od jogy, přes funkční tréninky, pilates až po fyzioterapii), ale i zajímavých článků o zdraví, zdravém životním stylu, výživě, hubnutí i sportu. S kolegyněmi jsme investovaly spoustu energie a sil, abychom ho posunuly někam dál.
Ty další výzvy a plány jsou sportovní. Jako každý rok jsem se účastnila skialpového závodu Noc tulenních pásů v Peci pod Sněžkou, 1. dubna jsem se zapsala na Pražský půlmaraton (nikdy jsem neběžela více než 15 km), ráda bych vyrazila trénovat na jaře na kolo na Mallorku, nechci přijít o stokilometrový cyklistický závod L´Etape, který se jede krásnou krajinou Křivoklátska, a pokud bych toho na kole náhodou opravdu hodně natrénovala, pokukuji po závodu Maratona dles Dolomites v Itálii (ale to už je vyšší dívčí, kdy na se na 106 kilometrech nastoupá 3130 výškových metrů).
Přitom jsem nikdy neměla v plánu závodit, dokud mě kamarádi nepřihlásili na Noc tuleních pásů, jejíž atmosféra mě pohltila. Najednou víte, proč sportujete, kam to vaše běhání/ježdění na kole/výšlapy na skialpech směřuje. A taky že se dnes opravdu nemůžete flákat a musíte se jít přinejmenším projít s hůlkami, i když toho v práci a doma bylo dost.
Každým závodem žiji už dva měsíce dopředu, píšeme si se známými, kdo jak trénuje (samozřejmě, že vás všichni ujišťují, že oni netrénují) a pak vše náležitě oslavíme.
Vtipné je, že jsem na startu svého prvního závodu (pokud nepočítám ty školní atletické) stála ve 43 letech a neměla toho moc natrénováno. Tehdy jsem nevěděla, do čeho jdu, a jsem za to ráda.
Dnes už vím, že důležité je nebát se a udělat první krok. Zkuste to se mnou a dejte mi vědět, zda se někde nepotkáme.
