Díváte se ráda na fotbal?
Samozřejně. Velmi to prožívám, teď možná více, než když Robert hrál v Bayernu Mnichov nebo v Borussii Dortmund. Tehdy byl mladý, dařilo se mu, byli sehraný tým, starali se o ně skvělí trenéři. Nynější tým FC Barcelona je pro Roberta velkou výzvou. I když má skvělé vztahy se spoluhráči, přeci jen věk dělá svoje, musí více pracovat na tom, aby se udržel na vysoké úrovni. Prožívám to velmi intenzivně.
Byl Robert pohodové dítě?
Stále měl u sebe fotbalový míč, a dokonce i během oběda si s ním pohrával. Fotbal byl pro něj láskou odmalička. Manžel si přál, aby se věnoval atletice, Robert chodil na několik sportů, ale fotbal měl nejraději, tak jsme usoudili, ať se na něj soustředí. Bylo to velmi dobré rozhodnutí. Obecně ale neměl s ničím problém, vždy byl velmi ochotný podat talíř, dojít na nákup, vše v mžiku splnil a udělal to s radostí.
Chodila jste s ním na tréninky?
Vozili jsme ho na tréninky střídavě s manželem, někdy i společně. Působila jsem tehdy jako trenérka volejbalistek, trénovala jsem i dceru, manžel byl trenérem judistů, takže jsme museli vše časově skloubit. Fotbalový zápas byl pro nás svátkem a to zůstalo dodnes. Když se o víkendu nehraje, je to nuda. Den bez zápasu je ztraceným dnem, říkáme s nadsázkou u nás doma.
Chystal se Robert Lewandowski na tréninky sám nebo jste na něj musela dohlížet? Byl pečlivý?
Od začátku byl velmi disciplinovaný. Pokud například onemocněl trenér, trénoval sám nebo šel k manželovi a sportoval s jeho svěřenci. Neexistovalo, že když odpadl trénink, že si poleží. A to trvá dodneška, po tréninku si ještě sám zatrénuje a zapracuje nad detaily.
Měla jste nějaké specifické strategie nebo radu, kterou jste Robertovi dala?
Ano, vše jsme doma společně probírali a děláme to vlastně dodnes. Například, když jsem mu teď přála do nového roku, říkala jsem mu, ať je pro něj klidnější, ať střílí více gólů a ať si užívá radost ze hry. Ale je to zkušený profesionál, takže už je v situaci, kdy více radí, než že by si nechával poradit. Sport se stal každodenním životem obou mých dětí, dovedl je k zodpovědnosti, disciplinovanovanosti, spolehlivosti.
Vy sama jste hrála na vysoké úrovni volejbal, takže víte, co to obnáší, znáte všechny ty sportovní tlaky...
Hrála jsem první ligu, byla jsem v reprezentaci dorostenek, ale moje výška 172 centimetrů mi nedovolila se více prosadit. V týmových sportech, hlavně ve volejbale, je výška rozhodujícím faktorem. Ale dostat se do první ligy byl úspěch i tak, a do dnešních dnů mám hezký přátelský vztah se svými spoluhráčkami. Rády si zavzpomínáme a jsem velmi pyšná na svůj tehdejší tým.
Moc vám to sluší. Čím se dnes udržujete fit?
Ráda jezdím na kole, občas si zajdu do posilovny, hodně plavu, ale hlavně jsem stále v pohybu. Jsem žena torpédo, ani neumím chodit pomalu. Těším se, že si někdy vyrazím na kole i kolem Prahy.
Jak vypadá váš dnešní denní režim?
Ráda trávím čas se svými dětmi a svými vnuky, ale nyní mám svého přítele Jacka Zwoniarskeho, uměleckého sochaře, se kterým se vzájemně velmi podporujeme a také spolu trávíme čas. Zatím to vše zvládám.
Řešíte nějak významně výživu? Diety?
Je potřeba se správně a zdravě stravovat a pak je důležitý pohyb. To je moje rada, kterou se řídím celý život.
Změnil se profesionální sport od doby, kdy jste ho opustila hodně?
Změnil se velmi. Neměla jsem psychologa, fyzioterapeuta, individuálního trenéra ani výživového specialistu... Museli jsme se spolehnout na své rodiče a nejbližší přátele. Díky rodičům, kteří se hodně vzdělávali v oblasti výživy, jsem získala správné informace a základy kvalitního stravování. Myslím, že kdybych se sama o sebe dobře nestarala, nebyla bych tak úspěšná. Navíc mám pocit, že potraviny byly kvalitnější a výživnější než dnes, svět nebyl tak zkažený, a možná díky tomu se nám podařilo uspět. Neměli jsme úrazy, nebyli jsme nemocní, planeta nebyla tak znečištěná.
Jste s Robertem v častém kontaktu?
Jsme stále v kontaktu, ale ne za každou cenu. Pokud se zápas nepovede, vím, že je ve stresu a potřebuje to vstřebat, probereme to později, ale pokud se zápas vydaří, volám a s radostí mu pogratuluji.
Iwona Lewandovská s přítelem
Co je podle vás základem jeho úspěchu?
Jeho moudrost, intuice, rozvaha, pracovitost, dotahovat detaily. Je velmi přátelský, umí hrát týmově, není to individualista ani egoista, rád se podělí o své zkušenosti, ale také se rád dozví i něco nového, ptá se, zajímá se... Doma jsme ho vždy vedli k vstřícnosti a pokoře.
Bylo to pro Roberta Lewandowského těžké přestoupit z Bayernu do Barcelony?
Nebylo to jednoduché rozhodnutní. Robert je ale zkušený, když se rozhodl, věděl dobře, co ho čeká. Ostatně první sezóna byla velmi úspěšná. Druhá už byla slabší, ale je to týmová hra a není to jen o jednom hráči.
Když se potkáte, jak trávíte společný čas?
Rádi si spolu zasportujeme, plaveme, jezdíme na kole. Posledně mě mile překvapil, hráli jsme spolu badminton. Vnučky učím volejbal. Klára je sportovní dítě, stále je v pohybu. Laura je ještě malinká, ale je to také velmi živé dítě. Když jim něco ukazuji, rády se učí, sportování je baví.
Robert získal mnoho ocenění: Nejlepší fotbalista FIFA, Zlatý míč, Zlatá kopačka... Co to pro vás jako pro mámu znamená?
Jsem velmi pyšná, Robert si to zasloužil svou pílí, těžkou prací a odříkáním. Já to vidím z blízka a vím, kolik je za tím dřiny.
Manželka Anna je výživová poradkyně. Je to také součást úspěchu Roberta Lewandowského?
Samozřejmě. Je pro něj velkou oporou. Oba dva se stále vzdělávají a navzájem se podporují. Anna teď buduje v Barceloně velké fitnes centrum. I ona má za sebou kariéru úspěšné sportovkyně. Má medaile z mistrovství Polska a z mistrovství Evropy v karate družstev.
Jakou radu byste dala mladým sportovcům, kteří se snaží dosáhnout úspěchu ve svém oboru?
Nebát se, být aktivní, zajímat se o zdravý životní styl.
Potkáváme se v Praze, v Galerii Mánes, na výstavě polského umění. Jaký je váš vztah k umění?
Díky svému partnerovi sochaři jsem se začala více zajímat o umění, zasvěcuje mě do tajů umění. Dokonce jsem zkoušela pracovat na soše a zjistila, jak je to náročné. V Praze máme skvělé přátele Mirka Lewandowského s partnerkou Dagmar, kteří nám ukázali krásy Prahy, velmi rádi je navštěvujeme. Mirek je mecenášem umění, kurátorem a také Jackovým manažerem. Přibližuje polské umění Čechům a české umění Polákům. Jsme sousedé a tak málo o sobě víme. Mirek je organizátorem a kurátorem výstavy, která se uskutečnila na přelomu roku v galerii Mánes. Můj partner Jacek Zwoniarski byl jedním z vystavujících polských umělců. S Mirkem Lewandowským, Polákem, který již 30 let žije v Praze, nejsme příbuzní, je to shoda jmen, ale máme tolik stejných témat jako umění, sport a kultura, že to není náhoda. Robert má ve svém sbírce sochy Jacka a díky Mirkovi objevil i krásu českého skla. Mirek daroval Robertovi vázu Bořka Šípka, která zaujímá čestné místo hned vedle Zlatého míče. Znám se také s Mirkovou dcerou, herečkou Simonou Lewandowskou, těším se na premiéru jejího nového filmu Aristokratka ve varu.
Zdroj: Autorský rozhovor
