Řadu pohybových dovedností by si děti měly osvojit ještě před nástupem do školy. Jedná se o všeobecnou pohybovou průpravu, která zahrnuje trénink obratnosti, rychlosti, jemné i hrubé motoriky, míčové sporty i cviky zaměřené na koordinaci, rovnováhu a prostorovou orientaci.
„Kromě kotoulu vpřed sem patří například různé druhy skoků (odrazy snožmo, skoky na jedné noze, skoky přes švihadlo i přes překážky, seskoky z vyšší podložky nebo lavičky na měkkou podložku). Předškoláci by už také měli umět chodit po vyznačené čáře, udržet se v rovnovážné poloze na lavičce či nízké kladině, skákat panáka a házet i chytat míč nebo si s ním kopat,“ říká Kristýna Přibylová, která vlastní síť dětských tělocvičen. Pak lze navázat dalšími cviky – stojkou, hvězdou či šipkou do vody.
Nejdřív kotoul, pak až backhand
Pro děti není vhodný jednostranný pohyb – aby byly skloněné nad hokejkou nebo trávily čas s tenisovou raketou v ruce. Různorodost pohybu a zapojení všech částí těla jsou v tomto věku extrémně důležité. „Konkrétně u předškoláků je důležitá především všestrannost propojená se sportovními hrami – v pozitivním prostředí, bez drilu, bez srovnávání, kdo co umí nebo neumí, a hlavně bez předčasné specializace na jeden sport,“ vysvětluje Přibylová.
Díky tomuto přirozenému všesportovnímu rozvoji pak bude mít dítě v konkrétním sportu náskok. Zkrátka – nejdřív by měly umět kotoul a až potom odpalovat na tenise backhand či běhat s míčkem po floorbalovém hřišti.
Příklady táhnou
Děti chvalte, motivujte, dopřejte jim, kolik času potřebují. A největší motivací je, pokud vidí, že šipku či hvězdu umí ‚vystřihnout‘ i jejich rodiče. Přebírají totiž vzory a návyky od rodičů, a to i ty stravovací nebo pohybové. Proto je právě rodina hlavní silou, která formuje jejich vztah ke sportu. Pro správné pohybové návyky je osobní motivace ze strany rodiny zásadní – když se hýbou rodiče, děti to považují za samozřejmé.
Málokdy se stane, že potomek aktivních rodičů nemá rádo pohyb. Naopak děti z nesportovních rodin bývají lenivější a hůře se k pohybu motivují. Bývají také méně šikovné, mají málo zkušeností. Proto si nevěří a do pohybových aktivit se nezapojují. „Měli bychom si najít čas si s dětmi zasportovat. Je skvělé, když rodina vyráží na kola nebo na pěší výlet, plavat, hrát míčové hry,“ dává příklady Přibylová. „Je také prokázáno, že děti zvyklé na pohyb postihne méně úrazů, protože jsou šikovnější, mrštnější a umí lépe padat," dodává pohybová expertka Eliška Lechnerová.
Zdroj:
- https://sc.edu/study/colleges_schools/public_health/research/research_centers/usc_cparg/research_studies/champs/index.php
- www.eliskalechnerova.cz
