Pamatujete si ten moment, kdy jste se pro šerm poprvé nadchl?
K šermu jsem se dostal úplnou náhodou. Navštěvoval jsem různé sportovní kroužky na Sokol Brno I. a jedním z nich byl právě šerm. To vše na popud mojí maminky. Ze začátku mi to, přiznám se, moc nešlo, ale ono se v začátcích úplně nešermovalo. Spíš to byl takový kroužek všestrannosti a postupně jsem začal jezdit do zahraničí – například do Běloruska –, kde jsem trénoval se světovými trenéry. Tam jsem postupně přicházel na chuť tomuto sportu.
Poté, co jste vyhrál na olympiádě v Tokiu bronzovou medaili, hodně se o vašem úspěchu psalo. Myslíte si, že tak stoupl zájem o sportovní šerm?
Určitě zájem stoupl. O sledování šermu se lidé v Česku zajímali právě během olympiády. Bronzová medaile po 113 letech byla a stále je v šermu velký úspěch. Lidé si toho všimli, o šerm se začalo zajímat hodně malých dětí, vnímáme to loni i letos. Uvidí se ale, jak u této disciplíny děti vydrží. Jestli jsou na to připravené i samotné kluby, to vše ukáže čas. Jestli je v Česku nová naděje, která udělá výsledek.
V dětství jste začínal s basketem, proč jste od něj upustil? Přece jen vzhledem k vaší výšce 1,96 cm by se basket nabízel.
Dělal jsem různé sporty, třeba i hokej. Myslím si, že je důležité, aby se člověk zaměřil jen na jeden sport a tomu věnoval veškerý svůj čas a energii. Já jsem se rozhodl pro šerm.
Jsou podle vás individuální sporty náročnější než ty kolektivní?
Všechno je náročné, pokud se tomu věnujete na 100 %. Pokud jste tomu, co jste si vybrali, oddaní, děláte to s láskou a největším zájmem. A nejedná se jen o sport. Samozřejmě vás to vše musí naplňovat. Vyhovuje mi, že mohu spoléhat sám na sebe, zároveň ale moc dobře vím, že bez svého týmu a okolí by nic nešlo a nebylo. Lidé kolem mě, můj tým, ti mě ženou dopředu a stejně tak i já je. Je to jedna velká týmová práce. To hlavní slovo a rozhodnutí jde ale za mnou.
Umět pracovat s hlavou je maximálně důležité
Vrcholoví sportovci musí být hodně disciplinovaní lidé. Dodržujete striktně nějaký režim a dovolíte si z něj občas vybočit?
Ano, život v režimu mi vyhovuje. Samozřejmě jsou momenty, kdy jde režim stranou a poruším ho. Na krátkou dobu je to příjemná věc, ale po delší době, kdy režim nemám, se necítím úplně dobře. Takže za mě je režim skvělá věc a moc rád v něm žiju.
Každý den musíte tvrdě dřít a trénovat. Neměl jste někdy období, kdy byste pociťoval vyhoření?
Určitě měl, ale nenazýval bych to přímo vyhořením a jsem rád, že jsem tyto stavy vždy překonal. Spíše šlo vždy o momenty, kdy jsem měl pocit, že mi to nejde. Vím ale, že i tyto stavy jsou v pořádku a k životu zkrátka patří. Cítit se unavený, že je toho příliš. Podle mě je totiž důležité si na takové pocity sáhnout, protože pak můžeme ocenit zase ty dobré. Kdybychom se všichni cítili jen skvěle, neměli bychom žádné srovnání.
Co vy a práce s psychikou? Máte svého kouče, se kterým byste řešil nastavení mysli před turnajem, motivaci, soustředění, porážky?
Každý sport a každá práce vyžaduje maximální soustředění, které je nutné trénovat. Práce s hlavou je nesmírně důležitá. Některé věci přicházejí postupně až s věkem a zkušeností. Musíte si zkrátka projít a odžít některé situace. Pracuji s tím na denní bázi, ale momentálně mentálního kouče nemám. Bylo ale období, kdy tomu tak bylo a jen bych to doporučil.
Na cestách trávím většinu času, někdy je to únavné
V rámci turnajů často cestujete po celém světě, máte italského trenéra. Kolik času na cestách trávíte a jak jste si zvykl na život, strávený po hotelích a sportovních halách?
V zahraničí trávím hodně času. Letošní sezónu popravdě více než obvykle. Možná je to tím, že byl covid a těch závodů bylo méně. V Česku bývám málo, maximálně 3–5 dnů do měsíce. Je to jedna z věcí, která je pro mě náročná a kterou, pokud by šlo oželet, tak to udělám. Ale nejde to, a tak to vnímám jako součást svého života a beru to. S plnou zodpovědností, že to tak musí být. V mém případě se nejedná o dovolenkové cestování, upřímně je to spíše stres – aby dorazila v pořádku zavazadla, aby neměly navazující lety zpoždění, zařizování ubytování po hotelích, letenky. Dělám to vše i pro trenéra. Po návratu do Česka vždy potřebuji pár dní na regeneraci a jsem rád na jednom místě s domácí stravou. Na cesty do Itálie jezdím v novém modelu Toyota Corolla Cross Hybrid, na který jsem si nechal navrhnout vlastní originální polep, hodně mi to v komfortu pomáhá.
Alex Choupenitch
Pocházíte z hudebně založené rodiny, sám jste vystudoval uměleckou školu a hrajete na klavír, zpíváte. Nepřemýšlel jste o tom, že byste se hudbou jednou živil?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Hudbu dělám jen proto, že to mám rád. Žiju sportem. Baví mě volnost, že život je krásný právě také díky tomu, že si můžete vyzkoušet věci, které máte rád. A pro mě je to hudba.
Troufl byste si na vystupování na pódiu před fanoušky?
Koncerty nejezdím. Není reálné je skloubit s mojí sportovní vytížeností. To jde s nahráváním songů, ale ne s koncerty. Pár vystoupení jsem měl, moc jsem si to užil, ale v tenhle moment to rozhodně není na pořadu dne.
Když chcete prorazit strop, musíte si sáhnout na dno
Jak to máte s trémou před turnaji? Bojujete proti ní nějak?
Jasně, že pociťuji stres a nervozitu, ale je to jen známka toho, že mi na výsledku prostě moc záleží. Je to něco, co mě žene dopředu. Miluji stavy, kdy mi stoupá adrenalin. Neřekl bych, že s trémou bojuji, ale pracuji s ní. Mám různá cvičení na koncentraci, nastavení v hlavě, různá dechová cvičení.
V rozhovoru k vašemu klipu Boj jste řekl, že abyste se dostal na vrchol, je třeba padat tvrdě na hubu a vždy se zvednout a jít dál. Zažil jste během své sportovní kariéry hodně pádů?
Zažívám pády několikrát během sezóny a je to potřeba, jsem za ně vděčný. Aby totiž člověk mohl stoupat, prorazit strop, tak je potřeba spadnout a mít pak větší sílu se rozběhnout. Je to běžná věc, součást procesu a myslím si, že ti, kteří to takto neprožívají, nikdy nemohou dosáhnout velkých věcí.
Už se připravujete na olympiádu v Paříži? Chtěl byste si z ní odvést zlatou medaili?
V květnu nám začíná kvalifikace, kde se budou počítat body. Já budu dělat všechno pro to, abych se na ni dostal. A ostatní se uvidí.
Zdroje:
Magazín Kondice 03/23
