Stojím na kraji vinohradu a pod sebou mám malebné městečko Svätý Jur, ležící jen dvacet minut od centra Bratislavy. Tohle je jedna z bran do Malých Karpat, pohoří, které se líně táhne v délce sta kilometrů až k Novému Městu nad Váhom a kraluje mu 768 metrů vysoký kopec Záruby.
Pohoří, jehož atmosféru dotvářejí malebná městečka, vinohrady, vinařské sklípky, turistické trasy a vyhlášené cyklistické výzvy. Má mnoho míst, která stojí za to objevovat předtím, než zasednete ve vinotéce se sklenkou místního vína.
Já jsem si s sebou vzala kolo a naplánovala si poznávací trasu z Bratislavy do Stupavy, a dále přes vrcholy Strminu (539 metrů nad mořem) a Velký Javorník (594 m n m) na Kamzík stojící už na kraji Bratislavy. Cesta vede místními bučinami a podél skal po stezkách bez aut, které lze projet i na silničním kole, to byla nádherná, ale téměř tříkilometrová Strmina s devítiprocentním stoupáním mi dala zabrat. Stejně jako později výšlap na Kamzík. Odměnou mi bylo občerstvení v místním stánku a výhled do krajiny.
Milovníci silniční cyklistiky musí vyrazit také na Pezinskou babu, vyhlášenou silniční výzvu spojující Pernek a Pezinok. Obzvlášť o víkendu je to tu plné silničních cyklistů a motorkářů.
Kdo chce kolo nechat doma, může vyrazit pěšky hned nad Svätý Jur ke zřícenině hradu Biely Kameň, stojí tu od 13. století a dnes vás k němu dovede žlutá turistická značka. Dalším oblíbeným malokarpatským cílem je 200 metrů vysoká rozhledna na vrcholu Veĺká Homoĺa v nadmořské výšce 709 metrů, odkud budete mít Karpaty jako na dlani. Turisté také s oblibou míří na vrcholy Záruby, Vysokou, Vápennou nebo do jeskyně Driny.
Kromě malebného Svätého Jura, který dýchá 800letou historií, stojí za návštěvu i městečka Pezinok se zámkem a historickým centrem a Modra, kde se dodnes zachovala část opevnění a pyšní se svou tradiční modro-bílou keramikou, jejíž vznik se datuje do roku 1883. Objevuje se i v básních Jaroslava Seiferta: Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti.
Čistá hlava na zámečku
My jsme se usídlili ve Svätém Juru v místní dominantě, historickém zámečku Pálffy. V „kaštieli“, o kterém existuje první zmínka už v roce 1543, žili slavné rody rakousko-uherské monarchie, jako třeba osvícená Katarína Pálffyová, na jejíž potrét koukám na původním schodišti v recepci a mohla bych dokonce bydlet v pokoji pojmenovaném podle ní.
Zámeček zažil mnoho vzestupů a pádů. Na začátku 20. století se proměnil v dětskou nemocnici, od šedesátých let pak byly jeho pokoje rozparcelovány na nájemní byty. Část budov patřila i místnímu JZD a přes nádvoří jezdily traktory.
K bytům sice zavedli kanalizaci a plyn, ale jak necitelně „jezeďáci“ a MNV zámeček opravovali si asi dokážete představit.
O to víc vám dnes tohle místo nově zrekonstruované v roce 2017 soukromým investorem vezme dech. Stačí vejít na nádvoří, nadechnout se a…
… A máte pocit, jakoby se zastavil čas, shon každodenního života, stres v práci zůstanou před branou a než vám donesou capuccino nebo sklenku sektu Blanc de Noir z místního vinařství Viajur, zaplaví vás nekonečný klid. Už teď je mi jasné, že dvě noci strávené v budově zámečku budou dokonalou čističkou pro hlavu.
Tu si nechám zakalit jen místním vínem. Absolutním vítězem se stal již zmiňovaný sekt, ale ochutnali jsme i další vína, než nás someliér Daniel Jursa zavedl mezi barikové sudy ve sklepeních pod kaštielom.
„V Malých Karpatech se daří bílým vínům, jako jsou veltlín, rulandské bílé, rýnský či vlašský ryzlink a z červených frankovka či zdejší odrůdě Dunaj,“ vypráví nad víny, jejichž hrozna pocházejí buď odtud z vinic ve Svätého Juru nebo z obce Farná, kde mají další vinohrady. Tam na 60 hektarech mají také včelíny, ovocný sad, pěstují levanduli (15 tisíc sazenic) či bio zeleninu.
Svätý Jur a jeho dominanta Kaštieľ Pálffy jsou to místa, odkud se vám bude těžko odjíždět. Obzvlášť na podzim.
Zdroj:
autorský článek
